Orinok 1. část - Univerzita magie

23. ledna 2012 v 16:46 | Melanie |  Orinok - honba za diamantovým kouzlem
1. část příběhu začíná!

Orinok je země, odtržená od světa "nekouzelníků". Není jeho součástí, kouzelníci žijí v úplně jiném světě, odtrženém od planety. A přímo v srdci Orinoku, ve městě Eubriam, hlavním městě celého Orinoku, kde sídlí Tajemná pětice, která má na starosti chod země, se objeví tajemná cizinka. Velmi rychle se po městě roznese její údajné spojení s Diamatovým kouzlem - kouzlem tak mocným, že by dokázal rozmetat celý Orinok během vteřiny, ale také kohokoli přivést do neuvěřitelného bohatství. Cizinka, které všichni začínají přezdívat "Diamantová paní", se ocitá v ohrožení života. A právě tehdy vstoupí do života Kariny, obyčejné dívky, co studuje Univerzitu magie. Karina, jelikož je prostě taková, neváhá Diamantovou paní ukrýt u sebe. A od té doby není nic jako dřív...

Příběh v celém článku


Univerzita magie! Tak tady to bylo, tady to skutečně začínalo!
Úvodní řeč ředitele školy, lorda Dantiellea, jsem skoro neposlouchala. Rozhlížela jsem se po velikém sále, ve kterém byli shromážděni všichni profesoři a studenti. My, nováčci, jsme se tísnili na židlích vzadu. Čekali jsme na to, až začne, jak jsme tomu říkaly s Alvierou, "oficiální představovačka nováčků." Ředitel zatím představoval nové členy učitelského sboru. Moc jsem ta jména nevnímala. Rozhlížela jsem se po ostatních studentech. Znala jsem jen Alvieru, poznaly jsme se na Střední škole magických a jiných věd. (Čili se tam bralo v podstatě všechno.) Napravo ode mě seděl jakýsi blonďák, s tváří vyplašeného dítěte. Podívala jsem se pro změnu na starší studenty. Seděli spořádaně na lavicích, občas mezi sebou něco prohodili. Náhle jsem zaregistrovala, že se ředitel odmlčel. A jaj. Bylo to tady.
"A nyní," zahlaholil ještě silnějším hlasem, "už ta chvíle, na kterou všichni čekáte! Přijímací ceremonie!"
Sálem se spustil potlesk, ale já si náhle připadala, že mám žaludek až na vodě. Nasnáším producírování se na veřejnosti, a přijímací ceremonie není zrovna soukromá záležitost.
Vyvolali první jméno. Marius Fearlis. Dlouhán s černými kudrnami na konci řady se zvedl a sebevědomě došel až na pódium. Ředitel školy mu potřásl rukou a předal mu jakýsi list papíru, o kterém mi Alviera šeptem řekla, že je to studenstské osvědčení.
Vyvolávání jmen pokračovalo. S každým studentem či studentkou, kteří přicházeli za ředitelem, se zvedl potlesk ostatních studentů.
"Karina Laithania," zaznělo mé jméno síní. Nervózně jsem se zvedla a šla uličkou za potlesku, který se za mnou zvedl. Ředitel mi potřásl rukou, podal mi studentské osvědčení, a já se šla posadit zpět.
Po mně přišla na řadu Alviera, a to už jsem vůbec nechápala, jak jsem se mohla tak stresovat. Vůbec nic na tom nebylo. Teď už jsem se naprosto uvolnila. Studentské osvědčení, které potvrzovalo zahájení mého pětiletého studia na univerzitě magie, jsem třímala v ruce. Univerzita magie byla prestižní! Vždycky jsem se sem chtěla dostat. A konečně se to povedlo!
Když celé tohle skončilo, bylo nám nováčkům dovoleno porozhlédnout se po školním areálu, ale nechodit do učeben. Když jsme vyšly s Alvierou ze sálu, rozhlédly jsme se dlouhou chodbou. Kam teď? Minuly jsme řadu dveří, s označeními jako "Školní knihovna", "Učebna alchymie a lektvarologie", "Učebna dějin", až konečně Alviera ukázala na poslední dveře vpravo. Bylo na nich označení "Východ na školní pozemky". Otevřely jsme je a vyšly na prostorný školní dvůr. Po celém dvoře rostla tráva, a uprostřed dvora byla kašna. Posadily jsme se na ni. Uprostřed kašny byla socha jednorožce, kterému vlála hříva. Z rohu mu tryskala voda. Byla duhová, ale taková už v kašnách bývá.
"Musíme začátek našeho studia někdy oslavit," řekla Alviera.
"Dneska to nepůjde, máme slavnostní večeři," zavrtěla jsem hlavou. "A jak by sis tu oslavu představovala?"
"My taky máme slavnostní večeři, ale co si takhle zítra zajít do Eubriamských lázní? Nebo do divadla? Ty přece miluješ všechny tyhlety divadelní tyjátry, a zítra mají na programu bezva muzikál."
"Jak se to jmenuje?" zeptala jsem se se zájmem.
"Královna Swiettla," odpověděla Alviera.
"Jé," zalapala jsem po dechu. Stejně jako každý, kdo studoval nějakou střední školu, na které byl předmět Dějiny, znám i já příběh o královně Swiettle. Byla to královna jedné ze zemí za Karmínovým mořem. Ta země se jmenovala Aldeibar a za časů královny Swiettly se nacházel na vrcholu. Byl úspěšný, rozvíjela se tam kultura, i vědomosti, a královna Swiettla byla velice moudrá a schopná žena, která ho rozvíjela, a velice úspěšně. Ve dvaceti letech si našla manžela, krále Dasielteila. Ale potom se královně Swiettle narodilo mrtvé dítě, a to v Aldeibaru vyvolalo pozdvižení. V té době totiž každý, komu se narodilo mrtvé dítě, byl podle lidí prokletý od bohů a sám si nezasluhoval žít. Jenže jak to udělat s mocnou královnou, za jejíž vlády byla země na vrcholu? Nechali královnu žít, ale už se jí báli, neměli k ní už důvěru. I Dasielteil se jí vyhýbal, jak jen to šlo. Nakonec si zoufalá Swiettla sama sáhla na život - otrávila se.
Alviera se na mě zašklebila. "Chtěla bys tam jít, co," řekla mi.
"Jo," přiznala jsem. "Tenhle příběh zpracovaný na jevišti - to musí být něco úžasného!"
"Navíc ještě s Wriellanioe Tavillie v roli Swiettly!" Alviera se ponořila do úvah. Wriellanioe Tavillie je její oblíbená herečka. Mě tedy přijde poněkud nafoukaná, tihle lidé ze zemí za Karmínovým mořem jsou vždycky hrdější a samolibější, než my v Orinoku.
"Stejně bych se jednou chtěla podívat do zemí za Karmínovým mořem," řekla jsem.
"Buď ráda, že jsi v Orinoku," řekla Alviera. "Mě cizí kultury nikdy moc nebraly. Někde třeba jedí mořské červy!"
"Fuuuj!" zkroutila jsem obličej.
Alviera se zasmála. "Hele, já už bych šla domů. Budeme mít ještě příležistostí, prohlédnout si školu. A na konci semestru jí budeme mít až po krk."
Zasmála jsem se. "Souhlasím. Tak zítra se domluvíme, kam půjdeme."
Vyšly jsme před školní bránu. "Tak ahoj zítra," zavolala jsem na ni.
"V osm deset tady před branou," zamávala mi, a obě jsme se vydaly k domovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ilovenewworld ilovenewworld | 30. ledna 2012 v 17:45

Fakt hezký moc krásný.. :) Melánie! :)

2 Melanie Melanie | 3. února 2012 v 8:56

Děkuji moc :)

3 Lunar Lunar | E-mail | Web | 4. února 2012 v 14:20

Krásne si to napísala. Som zvedavá čo sa bude diať ďalej. Idem čítať 2. časť...

PS: Ďakujem za tie hlasy :))

4 Melanie Melanie | Web | 4. února 2012 v 16:46

Nemáš zač, já děkuju za pochvalu :)

5 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. května 2012 v 15:15

Kraaasa! :-D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama