Zoufalá...

3. února 2012 v 17:07 | Melanie |  Krátké povídky
Obvykle píšu povídky, tentokrát to bude povídky vyprávěná osobou, která se v zoufalství odhodlala ke strašnému činu. Příběh doplní krátké zamyšlení.


ZOUFALÁ

"Martino Hradská, jste obviněna z vraždy svého muže Davida Hradského..."
Zbytek řeči jsem vypustila z hlavy. Nikdy bych si nepomyslela, že budu někdy stát před soudem. Alespoň dokud jsem byla svobodná. Protože tam to všechno začínalo, a kdybych nebyla pitomá, blbá husa, které pobláznil hlavu úplný parchant, nestála bych teď tady! I když uznávám - můžu si za to sama!
V myšlenkách jsem zalétla k tomu dni, kdy to všechno začalo. Kámoška slavila narozeniny. Osmnáctiny. Mně v té době už bylo dvacet, a byla jsem prostě děvka. Na školu jsem kašlala, chlastala jsem do alelujá a chlapů jsem měla za jedniný víkend tolik, že bych mohla skvěle konkurovat prostitutkám. Ovšem pak mi kámoška představila JEHO. Opět jsem si myslela, že to bude obvyklý scénář - pozvání na skleničku - opilost - sex - rozloučení - zapomenutí. Ovšem nebylo tomu tak. Proti své vůli jsem se do něho zabouchla. A pořádně. On na mě taky dělal oči, a tak jsme spolu začali chodit a asi rok potom jsme se vzali. To už jsem se trochu umoudřila, a my začali žít. Pronajali jsme si v Praze byt a začali jsme budovat naše "hnízdečko lásky". Ovšem bylo to příliš krásné na to, aby to mohla být pravda. Za pár měsíců jsem se vrátila z báječných, romantických představ do kruté reality.
David - můj muž - často pořádal večírky a zval si na ně přátele, s nimiž já jsem nesouhlasila. Hárli karty, opíjeli se a chrápali s děvkami. Se stejnými, jakou jsem byla já - nedostaly za to nic, je to prostě bavilo. A jeho opilost a záliba v kartách byly den ze dne horší, stejně jako byly den ze dne horší jeho nadávky na mou adresu. Ale kéž by zůstalo jen u nich! A i když mě stokrát za den mlátil, bylo to pořád lepší, než co začalo půl roku po tom, co začaly ty jeho večírky! Najednou mě začal znásilňovat. Několikrát za týden, a navíc už se se svými děvkami netajil. Klidně je líbal i přede mnou! Nechtěla jsem zajít na policii nebo požádat o rozvod - bála jsem se, že mě zabije. Ze zoufalství jsem začala s pitím a sebepoškozováním. Ještě teď mám na rukou jizvy.
A potom mi došlo, že to takhle nejde - a v mé zoufalé mysli se něco vzchopilo. Najednou už jsem neváhala. Dala jsem Davidovi do jídla arzen. Zemřel, ale policie mě chytila, protože jsem prostě nebyla dost chytrá, abych zamaskovala některé stopy.
Ano, všechno se mi to teď vybavovalo. Mohla jsem si za své neštěstí sama, ale nikdy by mě nenapadlo, čeho všeho budu schopná v zoufalství.
Uvědomila jsem si jednu otázku: "Cítíte se vinna, nebo nevinna?"
Jen zlomek vteřiny jsem uvažovala o odpovědi. I kdyby mě neodsoudili, přes všechny důkazy, které mají, lidé by si na mě ukazovali prstem.
Moje ústa se otevřela, aby vyřkla jedno jediné slovo: "Vinna."

KONEC


Často jsem si říkala, čeho všeho je člověk schopen ze zoufalství. Je schopný spáchat sebevraždu nebo dokonce vraždu, nebo to prostě nechat být a doufat, že to jednou skončí?
Myslím, že jsem nikdy nebyla doopravdy zoufalá, tak, že jsem nevěděla kudy kam, a ani si to zatím nedovedu představit. Ale kdybych byla zoufalá, byla bych schopná někoho zabít, abych našla východisko? Nevím. Vždycky je ještě nějaké řešení. Ale jde jen o to, jestli si to člověk, který je zoufalý, uvědomuje.
Říká se, že všechno se časem vyřeší. Ale co taková situace, ve které se ocitla Martina z dnešního příběhu? Vyřešilo by se to časem? A bylo vůbec jiné řešení, než vražda nebo sebevražda? Víte, co se říká: Zoufalé situace si žádají zoufalá řešení... A v zoufalé situaci Martina nepochybně byla. A vražda je sama o sobě dost zoufalé řešení.

Doufám, že se vám to aspoň trochu líbilo. =)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lunar Lunar | E-mail | Web | 3. února 2012 v 17:17

Krásne si to napísala a rozvinula myšlienku. Máš odo mňa palec hore :))

PS: Choď prosím na môj blog a zahlasuj mi na linky čo mám v článku. Mooooooooooc prosíííííím

2 Berta Berta | Web | 3. února 2012 v 17:21

Pěkná povídka, člověk nikdy neví dopředu, čeho všeho je schopen!

3 Melanie Melanie | Web | 3. února 2012 v 17:21

Děkuji :) Podívám se hned zítra, dneska už nemůžu a navíc jsem nemocná a musím si jít za chvíli zase lehnout =(

4 Lusia Lusia | 4. února 2012 v 21:42

Moc pěkně napísané, taky píšu někdy příběhy, ale jenom asi měsíc a ještě mi to nejde. Rozhodně nebudu tak dobrá, jako ty! Ještě jednou moc chválím a kolik ti vůbec je? Některý myšlenky tam máš jako někdo, kdo se vyzná...

5 Melanie Melanie | Web | 5. února 2012 v 11:45

Je mi 13 :) Určitě budeš taky dobrá, jestli máš blog s příběhy, taky napiš adresu, mrknu se ;)

6 Lusia Lusia | 5. února 2012 v 16:01

[5]: Já si ho teprve založím a příběhy mám zatím jen na papírech..

7 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. května 2012 v 17:23

FÍHA! O_O

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama