Jízda za smrtí

10. března 2012 v 13:12 | Melanie |  Krátké povídky
Ahojky!
Mám pro vás další povídku, tentokrát o cestě autobusem, která nebyla tak úplně normální, jak by měla.

"Ksakru, kde ten áfl je?"
"Do háje, autobus má pět minut zpoždění a já musím být u Marie vážně včas!"
Takové a další výkřiky se ozývaly na zastávce autobusu v naší malé vesnici. Já sama jsem stála přímo u tabule s jízdním řádem. Kluci, kteří už se začínali nudit, po sobě začali házet kamínky. Dospělí telefonovali a snažili se vysvětlit různá zpoždění, ale najednou jeden z kluků zakřičel: "Autobus!"
Ano, autobus tu opravdu byl a my jsme se začali hrnout dovnitř. Platili jsme řidiči a hrnuli se do autobusu. Byl úplně prázdný. Posedali jsme si na sedadla a čekali, až se autobus rozjede. K tomu ale nedošlo.
Náhle se venku setmělo, skoro jako by se náhle s velkou rychlostí přihnaly bouřkové mraky a zatemnily slunce. Světla na střeše autobusu se rozzářila podivným červeným světlem, a tam, kde by za normálních okolností měl být název stanice, do které přijíždíme, se objevila červená písmena: "Vítejte na své cestě za smrtí."
Všichni jsme vykřikli, kromě kluků, kteří pouze zírali na nápis. Potom se autobus rozjel. Tak rychle, že jsme mysleli, že se vymeleme v příkopě v tu samou chvíli, co jsme vyjeli.
Nějaká drobná žena, kterou jsem znala jen od vidění, se vydala dopředu k řidiči. Musela se přidržovat sedadel, aby neupadla, protože autobus každou chvíli vjel do ostré zatáčky. Když se prodrala k řidiči, vyjekla: "Tady nikdo nesedí!"
"Správně," ozvalo se nad našimi hlavami. Všichni jsme zaječeli, i kluci. "Zemřete tu a nikdo vám nepomůže!"
Měla jsem pocit, že omdlím. Nic nedávalo smysl, všechno bylo vzhůru nohama. Co jsme udělali tak strašného?
"Je jisté, že v tuto chvíli to nechápete," pokračoval hlas, "je to však pro vás lepší!"
Lepší? Lepší? Co se mohlo stát tak hrozného, že pro nás bylo lepší zemřít? Nic mě nenapadalo. Kdybychom o tom aspoň věděli předem!
No, ale to bychom do toho autobusu nikdy nevlezli!
"Správně," zabručel ten hlas, ale tentokrát uvnitř mě, jako by četl moje myšlenky a odpovídal na ně. "Ty jsi chytré děvče. Chceš ukázat, co se tak horzného stane? Ale varuji tě - už se neprobudíš! Budeš první, kdo zemře!
Chtěla jsem to vědět, ale nechtěla jsem zemřít. Nakonec jsem si ale pomyslela: "Teď, nebo za chvíli?"
"Takže chceš?"
"Ano."
Klesla jsem k zemi. Nevnímala jsem nic. Ani výkřiky ostatních, ani svoje tělo... Jenom to, že jsem klesla k zemi.
Viděla jsem jen mlhu. A potom se ta mlha začala rozjasňovat. Viděla jsem. A to, co jsem viděla, bylo... šokující. Vesnice vypálená do základů. Ale kým? Nebo čím? A odpověd' jsem si okamžitě uvědomila. Temné síly. Nikdy jsem na nadpřirozeno nevěřila, dokud jsem nenastoupila do tohoto autobusu.
Scéna se změnila. Kde jsem ted'? Ano, už to vidím! Ve věznici. Stovky a tisíce vězňů, lidí z naší vesnice, i cizí, neznámí lidé a všechny je někdo hlídá... Mají hlad, žízeň, jsou špinaví, bijí je, nutí je všechny pracovat, když někdo něco neudělá dost rychle, popraví ho...
Otřásla jsem se. Proti tomuhle opravdu smrt nic není.
"Už si to uvědomuješ?" řekl hlas. Je nějaký jiný než předtím.
"Ano," vydechla jsem tiše.
"V tom případě běž. Není času nazbyt!"
A já jsem běžela. Proběhla jsem tím vězením, mříže jako by nebyly. Běžela jsem a běžela...
A potom jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněli cestující z autobusu a řidič.
"Už se probrala," řekl někdo.
"Je vám dobře, slečno?" zeptal se další hlas. Byla jsem zmatená. "Co se stalo?"
"Zrovna jsme nastoupili do autobusu a vám se udělalo špatně," řekl nějaký cestující. "Zavolali jsme sanitku, měla by tu být každou chvíli."
Nic jsem nechápala. Co ten hlas? Ten nápis? Ta podivná světla? Ta vize! Copak se mi to všechno jenom zdálo?
Když přijel doktor, podíval se na mě a řekl, že musím do nemocnice. Potom na mě spiklenecky zamrkal a řekl tím hlasem, který jsem slyšela ve "snu": "Přišel jsem zachránit ti život."
Moc jsem to tehdy nechápala, ale už chápu. Autobus narazil do nákladního auta. Nikdo to nepřežil. Měla jsem štěstí. Nebo v tom bylo něco víc?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 the-club-penguin the-club-penguin | 10. března 2012 v 13:18

Hello! Please, visit my site: http://the-club-penguin.blog.cz/

P.S. cool site :) Pretty design!

So, WADDLE ON!

2 She^^Rebel She^^Rebel | Web | 10. března 2012 v 14:36

Moc pěkně napsané!!:)

3 saralatif saralatif | Web | 10. března 2012 v 19:01

Pěkně napsané, bavilo mě to.:-)

4 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. května 2012 v 18:02

Kraaaaasa!! :-D

5 modre-oko modre-oko | Web | 26. srpna 2012 v 23:40

úúú strašidelně suprové !! x))

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama