Zrcadlo osudu

3. března 2012 v 22:05 | Melanie |  Krátké povídky
Ahoj.
Tak mám pro vás další příběh.



Vstupuju do tajemného pokoje, jen s lehkým závojem strachu. Rozhlížím se - je to zvědavost, co mě čeká v příštích minutách.
"Posaď se, Eleanor," zazní tajemný šeptavý ženský hlas, který už dobře znám. Zní odevšad - rajská hudba i chlácholení zároveň. Úplně se zbavuju strachu.
Posadím se na židli v místnosti a čekám.
"Napij se z poháru vědění," zazní znovu místností. Přede mnou se objevuje pohár s tekutinou, rudou jako krev. Poslušně piju až do dna.
"A nyní, Eleanor, bych ti ráda něco ukázala," ozve se opět hlas. "Za těmito dveřmi je zrcadlový sál. Tam najdeš své štěstí, Eleanor!"
Hlas se vytrácí. Pootáčím hlavu napravo. Opravdu, jsou tam dveře. Zvedám se židle a kráčím k nim. Už jsem od nich strašlivě blízko - a najednou mám pocit, jako by mě někdo volal. Dychtivě otevírám dveře.
V sálu jsou stovky zrcadel. Přistupuji k nim a dívám se do nich. Nic nevidím, ani svůj vlastní odraz. Nakonec přistupuji k úplně poslednímu - označenému štítkem "Zrcadlo osudu."
Tam, tam se změní obraz a já se vidím! Ale nikoli tak, jak opravdu jsem, ale jak se bavím v kruhu přátel, popíjím drahé víno, směju se, zářím štěstím...
"Na co čekáš, Eleanor, jdi do zrcadla!" zašeptá hlas ženy. "Prostě tam jdi!"
Hlas zní nějak jinak. Jako hlas ženy na mučidlech.
"Jdi!" zakvílí žena zoufale. "Poznej to, co já jsem nikdy nepoznala!"
Couvám od zrcadla. Musím zjistit, co se s tou ženou děje. Běžím nahoru do schodů.
"Ne!" křičí žena. "Běž! Nestarej se o mě!"
Nevšímám si jí a rozrážím první dveře, na které jsem narazila. A zůstávám stát v úžasu.
Na zemi leží nějaká žena. Její tváře se lesknou potem. Vlasy má rozcuchané, šaty potrhané. Leží na zemi úplně bezvládně a těžce oddychuje.
"Neměla jsi to dělat," říká.
Sesouvám se na zem vedle ní. "Co se tady děje?" zeptala jsem se.
"Démoni," sténá. "Využili mě! Musela jsem tě sem nalákat, zmanipulovat tě! Ale dnes jsem použila zbytek svých magických sil, dala jsem ti vypít nápoj poznání a poslala jsem tě do zrcadlového sálu, kde jsem ti chtěla připravit lepší život! Ale vyčerpala jsem všechny svoje magické síly! A démoni přijdou!"
Rozhlížím jsem se kolem sebe. "Pojďte, ještě můžeme utéct!" vyzývám ji zoufale.
"Nemůžu! Jsem příliš vyčerpaná! Černá voda! Přines mi ji!"
"Já nevím - není to jedovaté?"
"Jestli to nepomůže, tak už nic!"
Beru ze země malou nádobu a spěchám k prameni, který jsem prve viděla vytékat ze stěny. Naplňuji nádobu až po okraj. Spěchám zpět. Žena si nádobku bere a hltavě pije. A právě v ten moment se otevírají dveře.
Ďábel - to je moje první reakce na člověka, který tam stojí, se zlověstným úsměvem a rudě zářícíma očima.
"Ale ale, Philo," říká. "Koukám, že ses moc snažila. Opravdu chvályhodné. Ale - "
"Utíkej!" přerušuje žena - Phila - jeho slova. Popadá mě za ruku. V tu ránu se nad našimi hlavami rozbíjí lustr.
Střepy mě zasahují, bodají, zraňují. Ječím z plných plic.
Běžíme s Philou po schodech a jen tak tak unikáme vražedným bleskům. Konečně dobíháme do zrcadlového sálu.
"Rychle k Zrcadlu osudu!" volám. A proskakujeme zrcadlem...
A v tu chvíli se probouzím. Nechápavě se zvedám na posteli a rozhlížím se kolem.
"Eleanor!" volá na mě máma. "Pojď sem! Máme novou chůvu, Philipu! Nespi pořád!"
Rychle se oblékám a pospíchám dolů. Tam stojí nějaká žena. A obrací se na mě.
V tu ránu zadržuji dech. To je přece - to je Phila!
"Musím jít do práce," volá máma. "Eleonor, ukaž Philipě dům!"
Jakmile máma opouští místnost, dívám jsem se tázavě na Philipu. Ta se směje.
"Díky za záchranu," říká uličnicky. Mrká na mě. A já se - zmatená - pouštím do snídaně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yrorky M. ♥ Yrorky M. ♥ | Web | 3. března 2012 v 22:30

Desing je fakt úžasný !♥
A článek je BOMBA !;)

2 Katty Katty | E-mail | Web | 3. března 2012 v 22:46

Krásná povídka :))

3 Melanie Melanie | Web | 4. března 2012 v 9:30

Děkuju moc :))

4 saralatif saralatif | Web | 10. března 2012 v 19:05

Super povídka!

5 Carol Carol | E-mail | 15. března 2012 v 16:30

Moc pěkné, tedy abych to upřesnila, je to BOMBA! Nechceš být spisovatelkou?

6 Melanie Melanie | Web | 18. března 2012 v 15:28

Carol - náhodou chci :))

7 Marille Marille | Web | 11. května 2012 v 19:25

To je krásný:)

8 modre-oko modre-oko | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 20:22

na tohle neexistují  slova.... ;)
když řeknu "úžasné" je to slabé
když řeknu "super" je to ještě slabší
vážně nevím jakým elegantním slovem to pochválit.. je to vážně MMASAKR nádherně napsané..

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama