Ochraňující světlo 2/2

18. dubna 2012 v 15:01 | Melanie |  Krátké povídky
Ahoj, druhá polovina příběhu Ochraňující světlo je tady! Podaří se Sandře udržet Eileen, aby nešla za Edmundem do Břečťanového domu? Co když ne?
Znovu upozorňuji - v případě alergie na upíry nečíst!

Podívala jsem se na hodiny. 21:25. Eileen zatím byla v pohodě, dívala se na nějaký doják a já jsem seděla u stolu, jedla toast s marmeládou a občas se na ni podívala. V kapse jsem měla baterku a byla jsem nervózní. Snad tisíckrát jsem slyšela Eileen říkat: "On je krásný!" ale pokud by mělo zůstat jen u tohoto, bylo to v pohodě.
Jakmile začaly po obrazovce klouzat titulky, zneklidněla jsem. A oprávněně. Eileen vyskočila. "Musím za Edem, čeká mě!"
"Ne, nikam nechoď, už je pozdě! Edmund určitě spí!"
"Ne, on nespí! Vím to! Čeká na mě!"
"Eileen, pojď spát!"
"Ne!"
Bylo to marné, ať jsem se ji snažila jakkoli zadržet, Eileen si navlékla kabát a obula boty. Vyrazila z domu, já za ní. "Eileen, pojď zpátky!"
"Ne!"
"Eileen, prosím! Je pozdě! Pojď zpátky!"
Hodiny na kostele odbily půlnoc. Zamrazilo mě. Tohle ne! Kolik času zbývá do svítání Pět hodin? Spíš šest. A než vysvitne slunce, budou ze mě a Eileen mrtvoly. Další oběti upírů. Nic jiného. Oběti upírů. Tahle myšlenka ve mně zakořenila a já se snažila Eileen strhnout zpět. "Eileen, prosím, nedělej to, nechoď tam! Eileen, prosím!"
Už jsem skoro hystericky křičela, nechtěla jsem být další z lidí, kteří našli v Břečťanovém domě smrt. Ale Eileen nevnímala. Šla slepě dál. A já za ní.
Snažila jsem se ji zadržet nebo alespoň zdržet, než to "volání", jak to nazvala ta záhadná žena, zeslábne, ale Eileen mě vůbec neposlouchala. Šla dál přímo k Břečťanovému domu.
Když jsme šly kolem řeky, využila jsem příležitosti a strčila do Eileen. Radši ji uvidím zmáčenou a se zápalem plic v posteli, než mrtvou v rukou upíra.
Eileen zavrávorala, spadla do řeky a chytila se mě. Málem jsem upadla taky, ale to už se Eileen vyškrábala na břeh a šla dál. Dohonila jsem ji.
"Eileen, měla by ses jít převléct. Jsi celá zmáčená, takhle se Edmundovi nemůžeš ukázat!"
Nepochybovala jsem sice, že Edmund by Eileen vysál i kdyby to byla Medúza, ale věděla jsem, že cesta k Břečťanovému domu nám zatím zabrala hodinu a to jsme byly asi tak v polovině cesty. Byla jedna hodina, než bychom s Eileen došly domů, byly by dvě, než by se převlékla, bylo by půl třetí, a to už by to volání nebylo tak silné. A i kdyby bylo, než bychom dorazily k domu upírů, bylo by půl páté, a mohla bych ji ještě zdržet cestou.
Vkládala jsem do toho všechnu svou naději, ale nevyšlo to. Eileen si mě vůbec nevšímala, rázovala si to po cestě tou nejkratší cestou k domu upírů.
Snažila jsem se vzpomenout si na slova té ženy. "Světlo vás může ochránit, ale i zabít." Tak nějak to bylo. Nahmatala jsem v kapse baterku, a velice mě překvapilo, když mi do trávy vypadl mobil. Zvedla jsem ho a dohnala Eileen.
"Eileen, jsi promočená, nachladneš," začala jsem znovu, ale Eileen jako by mě neviděla. Mířila si to přímo k domu upírů. Sakra! Pomalu jsem to vzdávala. Eileen šla přímo tam, už byla skoro u dveří...
Zapracovaly moje reflexy a já se pokusila Eileen strhnout na stranu. Nesmíme vejít! Představa, že na nás za dveřmi čeká tlupa hladových upírů a Eileen jim míří přímo do náruče, mě děsila.
Eileen spadla a uhodila se. "Jau!" vyjekla a překvapeně se na mě podívala. "Sandro! Kde ses tu vzala?"
"Jdu s tebou celou dobu!" upozornila jsem ji, ale zároveň jsem si oddychla. Volání zřejmě sláblo. Eileen začala registrovat svoje okolí.
"Vážně? Proboha, Edmund! ED-MUN-DE!" zavolala. Přiskočila jsem k ní a ucpala jí pusu. Pak jsem ji stačila zavléct co nejdál od vchodových dveří, ona se mi ale vytrhla. Běžela přímo k zadním dveřím. Ale ne! Běžela jsem za ní, ale ona už v nich zmizela.
Čekala jsem, že uslyším ječení a vrčení upírů, možná i jejich chlemtání krve, ale nic. Běžela jsem tedy ke dveřím a vrazila do nich. Eileen byla už v polovině točitých schodů. Dostihla jsem ji a vlekla ji zpět. Seshora jsem uslyšela kroky. Srdce se mi zastavilo. Tedy málem. Odvlekla jsem Eileen pryč a rozhlížela se, kam se můžeme schovat. Byl tam výklenek, kde stálo souosoší několika postav. Dovlekla jsem tam Eileen a obě jsme se schovaly.
"Seď tady a buď zticha!" poručila jsem jí šeptem.
Mezitím dolů přišel jeden z upírů. Rozhlédl se kolem a potom se postavil zády k nám. Doufala jsem, že dokonalé smysly upírů jsou vymyšlené, protože jinak by nás ten upír musel cítit. Musel by o nás vědět.
Eileen se pokusila vyjít z výklenku, ale já ji strhla zpět. "Nikam!" zašeptala jsem tak tiše, jak jsem jen dovedla.
Upír se otočil, musel něco zaslechnout. Vtom na něj dopadlo měsíční světlo a já viděla naprosto dokonale jeho rysy. Byla to nádherná žena. Muselo jí být kolem dvaceti, měla rudé oči a podezíravě se rozhlížela po chodbě.

***

Kdy už tahle noc skončí? Měla jsem pocit, že už tu sedíme snad věčnost a ta upírka kousek od nás se nenemínila hnout. Eileen jsem stihla všechno říct, když si ta upírka odskočila nahoru; seděly jsme teď vedle sebe a třásly se strachy. Byla jsem úplně zdřevěnělá. Kolik je proboha hodin? Byla jsem unavená. Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se na displej. 4:05. Panebože.
Upírka se otočila a mně to došlo. Světlo z displeje. Prozradilo nás. Už jsem rozumněla té větě, že nás světlo může i zabít. Upírka se přibližovala k nám. Vycenila své zuby s delšími špičáky a mířila neomylně přímo k sousoší. Nemohla jsem dýchat. Všechno bylo marné, za chvíli umřeme a nikdo nám nepomůže, nikdo se nedozví, že jsme tady!
Eileen vedle mně vyděšeně dýchala. Slovy nejde popsat tu hrůzu, která se nás zmocnila. A v tom okamžiku jsem dostala nápad. Vzala jsem displej mobilu a posvítila jsem s ním upírce přímo do očí. Okamžitě si je zakryla očima, ve snaze chránit si je před světlem.
Rozsvítila jsem i baterku a mířila jí přímo na hruď - upírka zaječela, určitě to bolelo.
"Prosím," zaskučela. "Nechám vás jít, ale přestaňte! Světlo ne! Světlo ne! NE!"
Poslední, co jsem od ní slyšela, byl hrůzostrašný výkřik, když si odkryla oči a světlo jí zamířilo přímo na ně. A vzápětí ležela na zemi mrtvá. Zabilo ji světlo. Vydechla jsem úlevou.
"Eileen, jdeme!" obrátila jsem se na Eileen. Ta stála ve výklenku a třásla se strachy. A potom jsem to uslyšela. Dupot, jak se po schodech hnala celá smečka upírů. A už sem vtrhli první z nich - Edmund a tři vysoké dívky. Ty ucouvly do pozadí, ale Edmund vycenil tesáky a vrhl se na nás. Posvítila jsem mu baterkou přímo do očí a část světla se dostala i na ty tři dívky, které bloestně zasykly. Edmund si, stejně jako ta upírka předtím, zakryl oči. Došlo mi to. Jejich slybým místem jsou oči - jakmile jim do nich posvítím, zemřou. A uchýlila jsem se ke lsti. Zhasla jsem baterku a připravila si displej mobilu.
Edmund si odkryl oči a popošel k nám o pár kroků. Pak znovu. A potom už to nestihl, protože ho potkal stejý osud jako upírku před ním.
Tak to šlo pořád dokola. Upíři umírali světlem z mé baterky. Vzduch se naplnil pachem, který trochu připomínal vyrábění marmelády. A potom už ve sklepení zůstala poslední upírka.
Byla to malá holčička, tak malá, že jsem na chvíli zaváhala. Ale potom jsem na ni namířila baterkou. Holčička se rozplakala. Zmáčkla jsem tlačítko na rozsvícení. A nic. Zkusila jsem to znovu. A nic.
Holčička se usmála a blížila se k nám. Byla stejně nebezpečná jako ostatní. Zabiják. Musím ji zničit. Namířila jsem na ni displej mobilu. Ale baterie byla vybitá. To byl konec.
Potom mi to došlo. Bylo mi patnáct, Eileen šestnáct. Té holčičce mohlo být tak pět. Musíme se přes ni dostat.
Holčička se děsivě usmála a já zavřela oči. A když jsem je otevřela, už tam ta holčička nebyla. Byla pryč a na jejím místě stála vysoká žena s havraními vlasy.
"No to je dost, už jsem myslela, že je nezničíte," usmála se. Zírala jsem na ni.
"Co?"
"Přestrojila jsem se za Edmunda a zavolala jsem vás, abyste upíry zničily. Taky jsem se přestrojila za tu starou ženu. Věděla jsem dobře, že Eileen doma kolem půlnoci neudrží nic. A od půlnoci do sedmi hodin je můžete zničit. Světlo má velkou moc." Žena se na nás vlídně usmála a zmizela.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marille Marille | Web | 19. dubna 2012 v 16:47

Tohle se ti docela povedlo. Možná too má nějaké ty mouchy, ale líbí se mi to :)

2 Erisdar Erisdar | E-mail | 25. dubna 2012 v 9:20

Jak už jsem říkala je to BOMBA! Jenom to ještě trošičku rozepiš a pak hurá na nakladatelství!

3 Julka L. Julka L. | 25. dubna 2012 v 17:58

Mel,máš pěkné příběhy.. Taky jsem trochu mrobidní no :D Mimochodem,jsme tu správně? :-)

4 Melanie Melanie | 27. dubna 2012 v 19:36

[2]: Plánuju, ale s něčím jiným ;D

[3]: Kde správně? :-o

5 Jul Jul | 29. dubna 2012 v 18:43

Chtěla jsem se dostat na blog jedné osůbky z Hrádku a doufám,že jsem správně :D I když asi jo,když to máš napsané v informacích :D

6 Melanie Melanie | Web | 1. května 2012 v 10:23

Jul, to seš ty? :D :D

7 Jul Jul | 2. května 2012 v 20:11

Ne,to je zlý duch,který tě chce zežrat :D A jmenuje se Jul :D

8 Melanie Melanie | Web | 3. května 2012 v 13:09

Už se bojííím :DDD

9 Jul Jul | 3. května 2012 v 14:20

Správně děláš :-P

10 Melanie Melanie | Web | 3. května 2012 v 19:01

[9]: já vím :D :p

11 modre-oko modre-oko | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 20:38

tohle je moc krásný, škoda že to nemá /má/ ? pokračování... právě jsi mě motivovala ... ;)

12 modre-oko modre-oko | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 20:44

Edmund :D jméno z Narnie... pěkná motivace :D

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama