Pravá královna - 1. díl

3. května 2012 v 18:15 | Melanie |  Pravá královna
Ahoj.
Mám další povídku na části, tady je první díl. Ještě malý dodatek - vždycky sem budu psát, kdo je zrovna vypravěčem. Musí jich být víc, aby děj měl smysl.


DEN Z POHLEDU KATERINE

Bylo chladno? Nebo na k lmi horko? Nev to. Věděla jsem, co chci, stejně jistě, jako že za Nebyla by to vražda, ale spravedlnost. Vím, co chci. Chc by a já to za m.

Zaklela jsem a odhodila pergamen. Byl už starý a proděravělý. A ta nejdůležitější část už byla v háji.
"Katerine?"
Lekla jsem se a s výkřikem jsem se otočila. Přitom jsem ale vdechla trochu moc prachu, takže jsem se rozkašlala.
"Co tady děláš?" zajímal se ten někdo. Zamžourala jsem a snažila se na něj zaostřit, ale na staré půdě nebylo moc světla.
"Jaere? Jsi to ty?" zajímala jsem se. "Vyděsil jsi mě."
"Jo, jsem to já," odpověděl. "Co tady, prosím tě, děláš?" Postoupil do světla, a já jsem mu uviděla do tváře. Byl to Jaer.
"Probírala jsem máminy nejoblíbenější knížky," vysvětlila jsem mu. "Z většiny už zůstaly jen cáry pergamenu."
Lehce se zachmuřil. "Neměla by ses tak ohlížet za minulostí," řekl mi. "Lepší by bylo dívat se do budoucnosti. Na lepší život."
Odstrčila jsem ho a přešla k zrcadlu na druhé straně půdy. Bylo špinavé, ale svůj obraz jsem v něm viděla. Potrhané šaty, vlasy mi padaly do obličeje. Byla jsem špinavá.
"Dokud tu bude vládnout náš současný král, lepší život tu hned tak nebude," zamračila jsem se na sebe.
"To je fakt," souhlasil. "Půjdeme ven?"
"Že váháš," souhlasila jsem. "Budu ráda, až odsud vypadnu."
Sešli jsme dolů po vratkých schodech a vyběhli ven. Bylo krásné počasí a slunce mi ihned zlepšilo náladu. S Jaerem jsme blbli jako malí. Nakonec jsme padli do trávy. Hlasitě a šťastně jsme se smáli. Jaer byl můj nejlepší kamarád už od dětství. Poslední dobou z mé strany i něco víc, ale nedělala jsem si iluze. Jaer byl vysoký a tmavovlasý, zábavný, jedním slovem - dokonalý! A já? Šedá myška s hnědými vlnitými vlasy, které je okolo patnácti oběhů (nevím, jak se to počítá u bohatých, ale my chudí počítáme věk podle oběhů jedné velice vzdálené hvězdy, která se ukazuje jednou za hodně dlouhý čas. Za tu dobu se počítá jeden oběh.), které asi v osmi oběhách zemřela matka, a která žije v takové barabizně, že by ji s chutí vyměnila za masový hrob, protože tam je aspoň lepší vzduch.
"Co je to támhle?" ukázal Jaer na oblohu, po které klouzalo nějaké velké zvíře. Nadzvedla jsem se na lokty. "Eurini," řekla jsem.
"Aha. Napadlo mě, jestli to nejsou třeba arieni," řekl rozpačitě.
"Arieny už nikdo nezkrotil asi pět set let," připomněla jsem mu. "A musel by to být někdo sakra statečný, aby to zkoušel."
"Ale co tady kdo chce?" zamračil se Jaer.
(Abych vám to vysvětlila - eurini se u nás používají jako běžný dopravní prostředek, většinou ale na obloze nejsou vidět. Jsou to veliká stvoření, trochu příbuzná drakům. Když už jsou na obloze vidět, je to proto, že zrovna přistávají.)
Pokrčila jsem rameny. "Co já vím."
Eurini přistáli kousek od nás. Viděla jsem několik postav, jak z nich seskakují.
"Sakra, jdou přímo k nám," zatahala jsem Jaera za rukáv a v panice jsem se zvedala. "Radši padáme!"
"Proč?" Podíval se na mě, jako bych neměla všech pět pohromadě. Namáhavě se zvedal. "Nic jsme neudělali, nebo tak. Třeba se chtějí jen na něco zeptat."
Ti lidé už přišli přímo k nám, takže jsem jim viděla do obličeje. Byli to tři vysocí, svalnatí muži.
"Dobrý den," pozdravili nás. "Jak se jmenujete?"
"Ka - Katerine," vykoktala jsem ze sebe a zrudla.
"A dál?" Jeden z mužů na mě hleděl, a já začínala rudnout. Měl ohromně krásné černé oči.
"Jak dál?" nechápala jsem. "Jsem jenom Katerine."
"Tvoji rodiče?" pokračoval dál ten muž.
"Nemám."
"Jak nemáš?" nechápal muž.
"Máma umřela, o otci nevím," vysvětlila jsem stručně.
Muž si důležitě odkašlal. "Měl bych pro vás nabídku," začal.
"Nepředstavíte se mi nejdřív?" zeptala jsem se. Muž trochu znejistěl, jeho profesionální způsoby byly ty tam. "Ovšem. Jsem Daven Elis. Měl bych pro vás nabídku, která může změnit život váš i jiných."
"O co jde?" zajímala jsem se.
"Nemůžu vám to prozradit, slečno Katerine, ale rozhodne to o budoucnosti téhle země."
"Mohl by jet i tady Jaer?" zeptala jsem se a pohlédla na Jaera.
"No - proč ne."
Vysadili mě na jednoho eurina, Jaer si sednul za mě.
"Tak letíme?" otočil se na mě Daven. Vzápětí se vyhoupl na svého eurina a letěli jsme.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marille Marille | Web | 3. května 2012 v 20:56 | Reagovat

Super,kdy bude další kapitola? Moc se na ni těším.

2 Melanie Melanie | Web | 3. května 2012 v 21:31 | Reagovat

[1]: co nejdřív, momentálně mám rozepsané ještě Orinok a Deník puberťačky, takže uvidíme ;)

3 Sanny Sanny | Web | 3. června 2012 v 20:08 | Reagovat

Doporučení (hned na začátku) : NEVDECHOVAT PRACH :D

4 empty--island empty--island | Web | 13. června 2012 v 20:24 | Reagovat

OMG to je skvělý. Připomíná mi to malinko mou druhou knihu, co píšu... hlavní hrdinka se taky stane královnou. Tedy, nevím, jestli se tvoje hrdinka stane královnou, ale tuším to. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama