Pravá královna - 2. díl

6. května 2012 v 11:02 | Melanie |  Pravá královna
Ahojky, druhý díl Pravé královny je tady! Kam Katerine a Jaera vezou a co se tam stane? V tomto díle!


VYPRAVĚČ: KATERINE
Letěli jsme krátce, snad jenom pět minut a přistáli jsme před ohromným hradem. Měl hodně velkých oken a věží, kolem něho protékala řeka, a padací most byl spuštěný.
Seskočila jsem a rozhlédla jsem se pořádně. Hrad vypadal opuštěně, jako by tu nikdo nežil. Co tu vůbec děláme? Proč nás sem přivezli? Náhle jsem měla pocit, že mě někdo pozoruje. Vzhlédla jsem k jedné věži. Nebylo tam skoro vidět, ale vypadalo to, že tam někdo je a dívá se na nás.
"Pojďte," dloubl do nás jeden z těch mužů, jeho jméno už jsem stihla zapomenout. Šli jsme s nimi přes padací most a do hradu. Tam už jsem zaznamenala nějaké známky života. Kolem nás prošly dvě nebo tři dámy, oblečené v nádherných šatech s bohatými nafoukanými účesy. Cítila jsem, jak rudnu. Byla jsem jasně jiná. Já, ani Jaer jsme do téhle společnosti nezapadali.
"Ahoj Luku," pozdravil jeden z mužů, který se mi ani nepředstavil, dalšího muže, který stál u dveří, kterých bylo v tomhle - jak to nazvat - sálu? - docela dost. "Vezmi je do pokojů."
"Jasně, Erelanderi," usmál se Luk. "Pojďte, vy dva. Jak se jmenujete?"
"Katerine," řekla jsem.
"Jaer," odpověděl Jaer.
"Dobře, Katerine a Jaere, tudy."
Šli jsme dlouhou chodbou s mnoha dveřmi. Až na konci nás Luk zastavil. Mě před pokojem označeným visačkou s číslem 65, Jaera pak naproti s číslem 66.
"Služky vás vykoupou a obléknou, potom se shromáždíme v sále, a všichni se dozví, proč jsme si vás všechny sem zavolali. Nebojte se, ostatní jsou taky lidé z vesnice, jako vy," řekl nám a podal nám klíče od pokojů. "Za chvíli za vámi přijdou služky," řekl a odešel.
S Jaerem jsme se na sebe rozpačitě usmáli, a potom jsme odemkli dveře.
První moje reakce byla: "Páááni!" Stála jsem ve velké místnosti, zřejmě ložnici. Bylo to tu přepychové, nechyběla postel, stůl s pohodlným křeslem a obrazy na stěně. Další dveře vedly do koupelny.
Ozvalo se zaklepání na dveře a vstoupily dvě dívky v krátkých černých šatech. Na okamžik se zarazily, ale pak mě nasměrovaly do koupelny. Jedna z nich nesla vědro s vodou, které nalila do dřevěné vany, další položila na zem dostatečně daleko od vany nějaké šaty.
"Svlékněte se, slečno," poručila mi ta první, hnědovláska s pršákem.
Sundala jsem si své staré, děravé šaty a vlezla do vany. Voda byla úžasně teplá. Bylo to něco lepšího, než se koupat v řece.
Dívky mi něco dělaly s vlasy, probíraly se v nich, přelévaly je různými dovary z bylinek, potom mě celou namydlily a opláchly. Vysušily mě, a oblékly do fialových šatů. Potom mě postavily před zrcadlo. Moje dlouhé vlasy padaly na podlahu, jak do nich zajely nůžkami. Potom mi na ně nasadily vyčesanou paruku a když jsem se na sebe podívala, měla jsem pocit, že se na mě ze zrcadla dívá úplně jiná, krásnější žena.
Vyšla jsem před pokoj, a zjistila, že tam stojí Jaer. Taky vypadal úplně jinak. Podíval se na mě a hvízdl. "Ty jsi krásná!"
"Děkuju," začervenala jsem se.
"Rychle, pojďte, nesmíme přijít pozdě!" Dívky nás postrčily, a my jsme šli dlouhou chodbou. Otevřeli jsme dveře.
"Tam, do těch dveří naproti," ukazovaly nám služky. "My tam nesmíme!"
Koutkem oka jsem zahlédla další služky, jak vedou po schodech nějakou dívku v úchvatných červených šatech, neviděla jsem jí ale do tváře. S Jaerem jsme zašli do dveří naproti.
V místnosti byla řada dlouhých lavic, do kterých zasedali lidé, muži i ženy, dívky zhruba ve stejném věku jako já, i ještě menší. Rychle jsme s Jaerem vzali místo ve druhé řadě, chtěli jsme vidět, co se bude dít, co nejlépe.
Uplynula jenom chvíle, než před nás vystoupil nějaký mladý muž, s havraními vlasy. Všichni jsme okamžitě zmlkli.
"Vážení pánové, milé dámy," začal. Koukla jsem po Jaerovi a oba jsme přemáhali smích. Muž mezitím pokračoval: "Všichni jste na vlastní kůži zažili krutou vládu našeho krále. Nyní přišel čas se mu postavit. Jednoho dne za mnou přišla mladá dáma s tvrzením, že to ona je pravou vládkyní říše. Po důkladném prostudování všech dokumentů jsem dospěl k názoru, že je to pravda. Náš král vůbec králem neměl být, a já vám nyní představím pravou královnu! Přivítejte Persé!"
Sálem to zahučelo. Dveře do sálu se otevřely a vstoupila dívka v červených šatech. Procházela mezi lavicemi a vypadala docela nervózně. Oči jí těkaly ze strany na stranu. Byla ale velice krásná.
Došla až k muži, který k nám předtím hovořil, který jí naznačil, že může mluvit.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 empty--island empty--island | Web | 13. června 2012 v 20:28 | Reagovat

To jsem nečekala.
Ztím nevím, proč byli pozvaní do zámku, tak já si přečtu ještě trojku. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama