Pravá královna - 4. díl

19. května 2012 v 11:03 | Melanie |  Pravá královna

VYPRAVĚČ: JAER

Bezcílně jsem bloumal po pokoji a snažil se nemyslet na Persé, ale nešlo to. Ta holka v sobě měla něco, co jsem prostě nemohl ignorovat. Vsadím se, že v sobě má nějaký pradávný element, nejspíš oheň. A ty její oči! Byly hluboké a tmavé, tajemné a krásné. Byly na ní to nejkrásnější.
Nemohl jsem na ni přestat myslet a to mě děsilo. Myslel jsem, že mám rád Katerine, vždycky jsem byl v koutku duše přesvědčen, že se vezmeme, ale pochopil jsem, že ke Katerine cítím jenom kamarádství. Znal jsem ji celý život, znal jsem ji jako tu věčně ušmudlanou a neupravenou Katerine, o které vím všechno, takže ani teď, když se změnila v pohlednou holku, jsem se na ni dál díval jen jako na někoho, s kým můžu kdykoli blbnout a pošťuchovat se, ne jako na mladou dívku. Persé - to byla úplně jiný případ. Tak krásná! Tak tajemná! Fascinovala mě, zajímala mě, přitahovala mě. Skoro nic jsem o ní nevěděl, a proto jsem se o ni tak zajímal. Zamiloval jsem se a už to nešlo vzít zpátky.
Z úvah mě vytrhlo zaklepání. Rázem jsem zadoufal, že je to Persé, ale když se za dveřmi ozval hlas Katerine, naděje pohasla.
"Jaere, pojď se mnou na procházku," volala na mě Katerine přes dveře. "Nechce se mi jít samotné."
Uvítal jsem příležitost vypadnout, i když to znamenalo, že budu muset jít vedle Katerine, poslouchat její vyprávění, a nemohl jsem přemýšlet.
"Už jdu," zavolal jsem a vyšel jsem z pokoje.
Katerine měla vlasy vyčesané do drdolu a dlouhé, bílé šaty až na zem. Vypadala, jako by se chystala vdávat, což mě zrovna nepovzbudilo.
Vyšli jsme z hradu a procházeli jsme se úhledně upravenými cestičkami. Trochu se mi zastesklo po venkově, tam bychom se s Katerine honili kolem dokola, cákali na sebe vodu z řeky, padli do trávy a smáli se jako cvoci. Tady jsme mohli jen chodit sem a tam, a povídat si. Možná že kdyby vedle mě stála Persé, ani by mi to nevadilo, ale s Katerine to byla nuda.
Po půl hodině jsem se Katerine omluvil a šel zpátky do hradu. Ještě jsem se za ní otočil, když jsem do někoho vrazil.
"Promiňte, zahučel jsem, ale potom jsem uviděl, do koho jsem to vrazil. Byla to Persé. Rázem jsem zrudl a pokoušel se něco říct, Persé mě ale se smíchem předešla. "Vy jste Jaer?" zeptala se mě.
"Jo, jsem," souhlasil jsem a pozoroval její rudé rty.Nikdy jsem si nevšiml, jaký má krásný hlas a že její smích zní jako cinkání zvonků.
"To vy jste mi poslal ty růže?" zeptala se znovu a usmála se.
"J - jo," vymáčkl jsem ze sebe.
"Děkuji vám, jsou nádherné," zašeptala. "Projdete se se mnou? Nemám doprovod."
"Proč ne?" souhlasil jsem a srovnal jsem s ní krok.
"Líbí se vám tu?" zeptala se mě a rozhlížela se po okolí.
"Nevím," řekl jsem. "Je to tu všechno nádherné, ale nebaví mě držet se přísně dvorního mravu, když jsem ještě včera byl normální vesničan."
"V tom s vámi souhlasím, ani mě to nebaví, já byla také vychována na vesnici, nicméně jako budoucí královna to musím dodržovat, a stejně tak vy. Jestli se vše povede podle plánu, budete vy všichni moji dvořané."
"Prosím nevykejte mi. Jsem Jaer," nabídl jsem tykání.
"Persé," usmála se na mě.
Zazněl gong.
"Podává se večeře," řekla. "Musím jít." Pozvedla ruku, takže mi nezbylo nic jiného, než ji políbit.
"Mohu tě doprovodit do jídelny, Persé?" zeptal jsem se.
"Samozřejmě, že můžeš, Jaere," řekla. Nabídl jsem jí rámě a šli jsme zavěšení do sebe. Náhle jsem ucítil v zádech nějaký pohled. Ohlédl jsem se a spatřil jsem Katerine, která na nás zírala s nevěřícným výrazem ve tváři.

***

Po večeři se Persé omluvila, že s námi nebude na dezert, ale že se necítí dobře, a odešla do ložnice. My ostatní jsme seděli u stolu a jedli. Katerine se se mnou nebavila, jen hleděla do talíře a ukusovala svou porci mlčky. Po chvíli jsem se zvedl a odešel.
Šel jsem ke svému pokoji, když se ozvalo zaječení. Rychle jsem zjišťoval, odkud přišlo. Po schodech sbíhala jedna ze služek, ak dyž mě uviděla, vykřikla: "Královna není v pokoji! Na zemi je krev!"
Rychle jsem s ní běžel do královniny věže. Odsunula závoru a já jsem nahlédl do pokoje. Persé nikde. Jenom na zemi se třpytilo pár kapek čerstvé krve.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 11:50 | Reagovat

Piš, piš! Potřebuju vědět jak to dopadne! :-D

2 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 11:54 | Reagovat

P.S: Doufám, že z toho neuděláš uslzenou love story! Ale to by nebyl tvůj styl... že ty je tam necháš všechny umřít? :-D

3 Melanie Melanie | Web | 19. května 2012 v 13:03 | Reagovat

[2]: Ani jedno, ani druhý! :-D (Ale někdo tam umře, jen neřeknu kdo!)

4 Marille Marille | Web | 19. května 2012 v 16:18 | Reagovat

Vidím, že jsi změnila desing. Máš to tu pěkný a tahle kapitola je(připrav se teď přijde skvělej výraz)SUPERHYPERMEGAGIGASUPER:-D
To je slovo, co?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama