Pravá královna - 7.díl

23. května 2012 v 20:07 | Melanie |  Pravá královna

VYPRAVEČ: PERSÉ

Druhý den u snídaně jsem se vyhýbala Jaerovu pohledu, a on mému taky. Měla jsem prostě pocit, že jsme včera zašli příliš daleko, a že lezu Katerine do zelí. Jaer mi ještě neřekl, jak to s nimi je, jestli je to něco vážného, nebo jen kamarádství, ale doufala jsem v tu druhou možnost.
Když už jsme u Katerine, všichni zvědové už se vrátili, když nenašli mě a znovu vyrazili hledat Katerine. Neměla jsem představu, kde by mohla mít, a jen jsem se modlila, aby nebyla mrtvá. I když - na druhou stranu, kdyby byla, bylo by to svým způsobem jednodušší, myslím se mnou a Jaerem. Jakmile jsem na to pomyslela, nejradši bych si nafackovala. Pitomče, nadávala jsem si v duchu, to je pro tebe důležitější láska než lidský život?
Po snídani jsem požádala Jaera, aby za mnou přišel do salonku. Zrovna jsem četla jakýsi rytířský román, když se ozvalo zaklepání a můj komorník Jaera ohlásil. Přitom jsem si bezděčně povzdechla. Kdybych byla na vesnici, kde jsem vyrostla, vtrhl by Jaer do mé komůrky jako velká voda, praštil by mě do zad a zahulákal: "Tak už kruci pojď, ne?" Takhle se chovali všichni na vesnici, a podle mě by se dvorní mrav mohl s klidem jít vycpat.
Jaer přišel ke mně, já zvedla ruku a on ji políbil. Potom se posadil na židli vedle mě a zeptal se: "Tak, proč jsem měl přijít?"
"Já vlastně ani nevím, potřebovala jsem si prostě promluvit," vysvětlila jsem.
"A o čem?" zazubil se Jaer.
"No - tak třeba -" nadechla jsem se. "Co je mezi tebou a Katerine?"
"Cože?" Jaer sebou trhl. "nic, vůbec nic."
"Nelži mi aspoň, buď tak hodný," poprosila jsem ho. Neměla jsem náladu tvářit se naštvaně.
"No, myslím -" Opatrně volil slova. "Myslím, že Katerine je do mě trochu zamilovaná -"
"Já to věděla," zamumlala jsem.
"- ale já miluju tebe. Jasný?"
Usmála jsem se a políbila ho. Pořád jsem nemohla uvěřit, že Jaer je MŮJ.
Vyrušilo nás zaklepání. Jaer mě okamžitě pustil, a dovnitř vstoupil vrchní zvěd.
"Mylady, našli jsme ji," řekl mi. Podívali jsme se Jaerem na sebe. Vstala jsem a přešla k zvědovi. "Žije?" zeptala jsem se se strachem v hlase.
"No -" zrozpačitěl zvěd.
"Ne! Já to věděla!"
"Mylady, nevíme to jistě," řekl zvěd. "Najdete ji ve studovně."
"Jak - nevíte jistě? Buď žije, nebo nežije!"
"Těžko se to popisuje, mylady, uvidíte sama."
Zvěd odešel. Podívala jsem se na Jaera. "No, tak já jdu do studovny. Uvidíme se později."
Vyšla jsem ze salonku a přešla do studovny. Otevřela jsem dveře a okamžitě ji uviděla. Ležela na lehátku uprostřed místnosti. Rychle jsem k ní přešla, a okamžitě jsem viděla, že něco není v pořádku.
Ať už by byla živá, nebo mrtvá, rozhodně by nebyla takhle ztuhlá. Rozhodně by neměla na rtech jinovatku. Rozhodně by nebyla na dotek studená doslova jako led. A rozhodně by neměla její kůže, vlasy, i oblečení nádech modré barvy.
Zkusila jsem se dotknout jejích loken. Trčely jí na všechny směry, byly tvrdé jako led, a kdybych chtěla, mohla bych je zlomit. Bloudila jsem jí prstem po obličeji. Oční bulva, jediné bílé místo na jejím těle, byla na dotek jako sklo. Její rty byly také nepřirozeně tvrdé, a všechno to bylo studené jako led.
Sklouzla jsem rukama z jejího obličeje, a prohmatávala teď její žebra. Ale tam už to bylo příliš studené. Málem mi ruka začala přimrzat. Když jsem dlaň odtáhla, bolelo to. Podívala jsem se na ni a vyděsila se. Měla jsem na ní omrzliny.
"To není možné," zašeptala jsem. Ale bylo. S něčím takovým jsem se dodnes nesetkala, nikdy jsem o tom neslyšela.
Vrhla jsem se ke knihovně a začala prohledávat jednu knihu za druhou...

***

Tady, konečně jsem to našla! Vrzušeně jsem se podívala ospalýma očima na stránku, na které se to všechno nacházelo.

LEDOVÉ SRDCE

Z nám neznámých příčin se někdy stává, že se srdce změní v kus ledu, nejčastěji je to pozorováno jako vedlejší účinek některých kleteb. Člověk, který má ledové srdce, je sám kus ledu. Není živý, ale ani mrtvý, a neexistuje zaručený způsob, jak ho probudit. Pokud se cokoli dotkne místa, kde se nechází jeho srdce, okamžitě k němu přimrzne a za pár minut se také změní v kus ledu.
S tímto neobvyklým jevem nic nezmůžou, ani lidé, kteří ovládají oheň. Jen pár lidí se vyléčilo z ledového srdce, a jen dva nebo tři z nich poté žili život bez postižení.

Hlasitě jsem vydechla, a potom knihu zaklapla. Kruci, kruci, kruci! Co budeme dělat?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erisdar Erisdar | 23. května 2012 v 21:00 | Reagovat

O_O  O_O  O_O !!!!! Tý brďo! Nemám slov!! Strašně bych chtěla vědět, co se vlastně stalo. Jinak je to mooc hezká kapitola. Už se těším na další! ;-)  :-D

2 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 23. května 2012 v 21:04 | Reagovat

O_O  O_O  O_O ! WOW! Tak, co s tímhle případem provedou? Já bych jí už zakopala, pomodlila se a tím by to haslo. Moc hezká kapitola.

3 Marille Marille | Web | 24. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Zdá se mi to, nebo má Katrine nějakou smůlu? :-? Fakt ji lituju...
Jinak moc hezká kapitola a už se nemůžu dočkat pokračování :-D

4 Isenstar Isenstar | 25. května 2012 v 17:55 | Reagovat

Chudák holka (Katerina... Jearovi asi musí být hrozně... :-? Co s tím budou dělat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama