Slova do tmy

6. května 2012 v 14:40 | Melanie |  Krátké povídky
Ahojky, mám tu pro vás nedělní story Slova do tmy. Snad se bude líbit.



Nevěděla jsem, jak dlouho už sedím na lavičce u kostela. Byla mi zima, pomalu se stmívalo. Ale co jsem mohla dělat? Domů jsem nemohla.
Pod slunečními brýlemi jsem cítila slzy. Byl vážně dobrý nápad si je nasadit, aby mi lidé neviděli do očí. Oči - do duše okno. A moc ráda bych věděla, jestli mám oči stejně tak smutné jako duši. Takhle mi nevidí do očí, a to je lepší. Nedokázala jsem říct, proč, ale měla jsem z toho lepší pocit.
Pak jsem zase začala zvažovat, jestli nemám přece jen jít domů. Čekalo by mě tam teplo, a ne zima. Ale pak jsem to zavrhla. Bála jsem se. Měla jsem strach. Ale tady jsem přece zůstat nemohla. Nakonec jsem se přece jen vydala k domovu. Třásla jsem se strachem a obavami. Brečela jsem.
Odemkla jsem dveře a vstoupila do chodby. Rozsvítila jsem, a trochu si oddechla. Ještě tu není. Mám čas, abych zametla a udělala večeři. Přišla jsem do kuchyně, uklidila jsem lahve od piva, a vzala cibuli. Právě jsem krájela, když jsem uslyšela bouchnutí dveří. Škubla jsem sebou a nůž mi vjel do dlaně. Nevšímala jsem si bolesti, ani jsem to nedezinfikovala, jen rychle opláchla pod vodou. Potom jsem vešla do chodby, kde se potácel můj snoubenec, a odkud se ozval zvuk, jako by něco rozbil.
"No to je dost, ty ....!" Martin mi vyťal facku. "V lednici není ani jedno pivo! Máš večeři?"
"Teprve ji dělám," pípla jsem a prošla kolem něho. "Co jsi rozbil?"
Chytil mě za nohu, až jsem upadla přímo do střepů, takže jsem měla možnost zjistit, že rozbil skleněnou vázu na okně, ve které byla malá červená růže.
"Já jsem nic nerozbil!" zařval na mě. "To ty mi to tu pořád stavíš do cesty, ty - ty - ty -"
V polovině řeči najednou zmlkl. Vypadal, jako by zešílel. Zakoulel očima a náhle se divně usmál. Potom se odpotácel do ložnice, a já se v panické hrůze zvedla na nohy. Tohle bylo jiné, než kdy jindy. Co to do něho proboha vjelo?
Zažila jsem s ním už dost, během toho měsíce, co jsem s ním žila. Mlátil mě často, při každé příležitosti, proč mě nezmlátil i teď, co se s ním stalo? Běhal mi mráz po zádech.
Martin se objevil ve dveřích s pistolí. Zaječela jsem a vyběhla z místnosti. Kulka pleskla do stěny kousek ode mě. Udělala jsem to první, co mě napadlo, a vyhoupla jsem oknem ven.
Běžela jsem pryč, chtěla jsem být daleko, daleko. Ztratila jsem botu, ale nevšímala jsem si toho, věděla jsem, že Martin je kousek za mnou a chtěla jsem mu utéct. Po chvíli jsem odbočila do lesa.
Byla už tma, takže jsem neviděla na cestu. Někde už jsem ztratila druhou botu, silonové punčochy jsem měla celé rozdrásané, a každou chvíli se mi do nohy zabodl trn. Nakonec jsem uklouzla a spadla. Nemohla jsem vstát. V panické hrůze jsem se odplížila za nejbližší strom. Na čele mi vyrazil pot a já jsem jenom opakovala: "Prosím, ať mě nenajde!" Nevěděla jsem, jestli ta slova šeptám, křičím, nebo jen otevírám ústa. Opakovala jsem ta slova pořád dál, opakovala jsem je do tmy, jako bych pronášela kouzelnou zaříkací formuli.
Kousek ode mě zašustilo listí. I když jsem to považovala za nemožné, srdce se mi rozbušilo ještě víc. Světlo z baterky dopadlo přímo na strom, u kterého jsem byla schovaná, ale z druhé strany.
Ještě nikdy jsem nebyla tak naživu, jako teď, pár minut před smrtí. Zuby mi v děsu drkotaly o sebe, ale už jsem se nebála. Byla jsem připravená na cokoli.
Světlo dopadlo přímo na mě a já pohlédla do Martinova děsivého obličeje. Zvedla jsem se na nohy a podívala jsem se mu přímo do očí. Bylo mi to jasné. Zešílel.
S naprostou chladnokrevností jsem si stáhla z prstu prsten. Upustila jsem ho a sledovala, jak padá do listí. Znovu jsem zvedla hlavu, a s chladným úsměvem jsem se podívala na jeho pistoli, která na mě mířila, a na prst, který pomalu mačkal spoušť.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erisdar Erisdar | 8. května 2012 v 19:26 | Reagovat

:O :O :O! Tý brďo!

2 Melanie Melanie | Web | 8. května 2012 v 20:32 | Reagovat

[1]: Díky :))

3 Erisdar Erisdar | 9. května 2012 v 21:47 | Reagovat

Mas to moc hezky :) Jsi rozena spisovatelka ;)

4 Aravis Aravis | Web | 16. května 2012 v 16:11 | Reagovat

Kdyby tohle byl facebook, máš tu ode mě véélkej lajk ;) Super

5 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. května 2012 v 16:53 | Reagovat

WOOOW! To je ale horor! S tím bys mohla strašit děti ve školce! O_O O_O

6 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. května 2012 v 16:58 | Reagovat

Ten chlap je idiot, mě je hlavně líto tý holky.  Ona si nezasloužila aby se k ní takhle choval. :-(

7 Melanie Melanie | Web | 17. května 2012 v 17:03 | Reagovat

[6]: Co se týče vykreslení charakteru toho chlapa, tak tam jsem se kapku inspirovala (nekopírujem, inspirujeme se :-D) jednou povídkou z knížky se skutečnejma kriminálníma příběhama ;-)

8 modre-oko modre-oko | E-mail | Web | 26. srpna 2012 v 20:54 | Reagovat

tohle je ale opravdu síla... a to že je inspirace ? tohle je tvrdá realita.... vážně pěkné.... bohužel se neví jestli spoušť zmáčknul na ni nebo to otočil proti sobě ? to je asi blbost se takhle ptát že :D každopádně sem rači na zlou stránku takže R.I.P. pro tu chudinku... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama