Dračí čarodějka - 2. díl

21. června 2012 v 19:36 | Melanie |  Dračí čarodějka
Zazvonilo. Karin vyskočila ze židle dřív, než mohl kdokoli jiný zareagovat a začala si balit věci. Slečna Kořínková, jejich učitelka angličtiny, ji zadržela. "Kampak, kampak, Karin? Zovní pro mě, ne pro vás!"
Karin nad touhle snad nejoblíbenější větou učitelů vůbec jen zvedla oči v sloup, ale poslušně se postavila k lavici a čekala, až se s nimi učitelka pozdraví a odejde se slovy "Máte přestávku." (Což bylo pěkně hloupé, vzhledem k tomu, že měli poslední hodinu.) Když se konečně s povzdechem zvedl z lavice i poslední člověk - třídní flákač jménem Jiří Osika - učitelka se s nimi rozloučila slovy: "Goodbye, everybody."
Jakmile učitelka zmizela, Karin si dobalila zbytek věcí, když se jí v kapse rozezvonil mobil. Její oblíbená melodie, úvodní znělka ze seriálu Dobrodružství kriminalistiky, se rozezněla třídou. Karin se podívala na displej, kdo jí volá. Skryté číslo. Stiskla tlačítko pro přijetí hovoru. "Ano?"
"Je tam Karin Zřídkaveselá?" ozval se v telefonu tichý hlas.
"Ano, to jsem já."
"Kde jsi, Karin?"
"Ve škole. Kdo jste?"
"Jsem jedna z dračích čarodějek. Jak daleko to máš domů?"
"Asi deset minut."
"Výborně. Co kdybychom se sešly dejme tomu za dvacet minut u vás doma?"
Karin na chvíli ztuhla, protože jí až teď naplno došlo, co se děje. Než ale mohla odpovědět, telefon oněměl. Dala ho zpátky do kapsy a hodila si tašku na záda.
"Kdo to byl?" přitočil se k ní Jiří. Karin pokrčila rameny. "Sama nevím."
"Hele, Karin," pokračoval Jiří s nadějí v hlase, "co kdybychom si zašli do cukrárny na zmrzlinu?"
Karin bylo upřímně líto, že ho musí odmítnout, protože Jiří byl docela hezký kluk, ale zavrtěla hlavou. "Dnes ne, Jirko. Už něco mám."
"Aha. Tak škoda, no." Jiří se od ní odvrátil.
Karin vyšla ze třídy a zamířila do šaten, obula se a vyšla ze školy. Vydala se domů tou nejkratší cestou přes park. Když dorazila domů, byla ráda, že tu nikdo není. Převlékla se do svých oblíbených šatů, potom vešla do obýváku, sedla si na pohovku a vzala si ze stolu časopis. Nedokázala se ale soustředit na články, její mysl létala pořád k těm dvěma slovům: Dračí čarodějka. Vlastně ani nevěděla, co je na tom tak zvláštního, proč tolik touží, aby byla jednou z nich. Rozum jí napovídal, aby byla opatrná, její intuice jí ale říkala, že těm záhadným lidem může věřit.
Když se ozval zvonek, vyskočila na nohy; nedočkavě, jako malé dítě, kterému slíbili den v Disneylandu. Rychle běžela ke dveřím, odemkla a otevřela.
Ta dívka, která před ní stála, měla blond vlasy, stažené do gumičky, stejně narezlé jako Karin, oči ale měla jantarové. Když Karin uviděla, usmála se - ukázala se řada krásných bílých zubů.
"Ahoj, Karin. Já se jmenuju Linda." Stále s úsměvem jí podala ruku. Karin ji stiskla. "Pojď dál."
Linda prošla kolem ní. Karin ji uvedla do obývacího pokoje. "Posaď se. Chceš kafe?" zeptala se, ale Linda zavrtěla hlavou.
"Ne, díky." Linda se posadila na kanape a rozpustila si vlasy. Spadly jí po ramenou až skoro k pasu. Karin na ně zírala s trochou závisti. Byly ještě hezčí než ty její.
Po chvíli se vzpamatovala a taky se posadila. "Tak, k věci," začala, jak bylo jejím zvykem. Linda se usmála. "Samozřejmě." Odkašlala si. "Karin, podívej, pro mnoho lidí bylo ze začátku těžké uvěřit skutečnosti, ale všichni to po čase přijali tak, jak to je. Faktem je, Karin, že jsi čarodějka."
Karin se ostře nadechla a potom se rozesmála. "To má být vtip?" zeptala se nevěřícně. Linda zavrtěla hlavou. "Ne, Karin. To není vtip."
"Ty jsi taky čarodějka?" vypálila Karin. Linda kývla. "Dokaž to!" vyštěkla Karin ostře. Linda se pousmála a zadívala se na krb. V příštím okamžiku v něm začalo hořet. Na Karin to udělalo dojem. "Páni!" hvízdla překvapeně. "Můžu to taky zkusit?"
"Ty to bohužel ještě nedokážeš, Karin," zavrtěla Linda hlavou. "Tvoje schopnosti se ještě nemohly projevit, protože neměly příležitost."
Karin nějakou dobu tiše uvažovala. Doteď znala jenom ten svět, ve kterém vyrůstala, kde všechno bylo vědecky zdůvodněné, kde mělo všechno nějaký řád a kde čarodějnice existovaly jen v pohádkách pro malé děti. Bylo možné, že by opravdu existoval ještě nějaký svět, jiný svět, ve který nikdo nevěří? Kde existují čarodějnice, draci, možná i bohové a všechny ty věci, co doteď existovaly jen v příbězích, které ona sama s oblibou četla po večerech? Už to byl samo o sobě neuvěřitelné, ale skutečnost, že ona by byla jednou z nich, byla ještě neuvěřitelnější.
Linda se uchechtla. "Já vím - je docela těžké tomu uvěřit. Já jsem tomu taky nevěřila."
Karin přikývla, prsty si zamyšleně přejížděla podél čelisti. "Co teď bude?"
Linda se zasmála. "Coby? Dnes v noci se k nám připojíš."
"Připojím? Ale jak? Chci říct - já nevím, co mám dělat -" blekotala Karin rozpačitě. Opravdu nevěděla, co očekávat od "připojení se" k nějaké skupině mladých dívek, které doteď neznala.
"Coby?" zasmála se Linda znovu - její smích už šel Karin pomalu na nervy. "Naše kněžka - tedy, kněžka v uvozovkách, protože ona má takovéhle obřady na starosti - Alexa tě uvede do našeho života. Do světa magie, draků, který je jen náš. A při obřadu se dozvíš jedno sladké tajemství, které my členky uchováváme v tajnosti a nikomu, kdo ještě není s námi, to nesmíme prozradit." Linda se usmála, Karin ji ale zarazila. "Počkej, jak si vůbec můžeš být jistá, že jsem jedna z vás a že mám magické schopnosti?"
"Věř mi, to se pozná," řekla Linda. "Je to ve tvých očích."
Tomu už Karin vůbec nerozuměla, ale přikývla. Měla však ještě jednu otázku. "Jak se ale dostanu v noci z domu?"
"Přijdu pro tebe, až bude čas," řekla Linda a otevřela malou kabelku, kterou měla u sebe. Vytáhla z ní malou lahvičku. "Tenhle prášek ale musíš tvým rodičům dát večer do pití," řekla a vtiskla jí lahvičku do dlaně. Potom se zvedla. "Už musím jít, musím všechno přichystat na večer. Tak zatím, Karin." Usmála se a vyšla z obývacího pokoje.

***

Karin seděla ve svém pokoji na posteli. Nemohla spát, byla vzrušená a těšila se. Nemohla se dočkat, až se ozve zvonek a přede dveřmi se objeví Linda. Potom se ale stalo něco nečekaného. Někdo jí zabušil na okno. Karin sebou trhla, potom přešla k oknu a otevřela je. Linda okamžitě skočila dovnitř. "Ahoj, Karin," zazubila se a vrazila jí do ruky něco modrého. "Tohle si obleč."
Karin popadla látku a zjistila, že jsou to modré šaty. Svlékla si tričko a oblékla si šaty, potom si stáhla džíny. "Tak jdeme?"
Linda přikývla. "Jdeme."
Vylezly oknem a šly kousek po silnici, než Linda přešla k velkému autu, které stálo u krajnice. Otevřela dveře spolujezdce. "Nastup si."
Karin se posadila na pohodlná sedadla a připoutala se, Linda se posadila na místo řidiče a nastartovala. Auto rychle vyrazilo, a Karin vyjekla, protože ještě nikdy nejela tak rychle. A Linda ještě přidávala plyn!
"Jeď pomaleji!" vyjekla Karin, ale Linda se jen zasmála.
Trvalo to asi jen půl hodiny, než Linda zastavila na pěšině v lese. Karin se nejistě rozhlížela. Slyšela mnoho zvuků, občas zahoukání sovy. Připomnělo jí to scény z hororů a nějak extra dobře se necítila. Linda se usmála. "Tak jdeme, už na nás čekají!"
Obě dvě běžely temným lesem, Karin každou chvíli o něco zakopla, Linda ale škobrtla jenom jednou nebo dvakrát. Konečně dorazily k místu, kde byly stromy řidší. Karin viděla světlo ohně, které probleskovalo mezi stromy.
"Čekej tady, dokud neuslyšíš svoje křestní jméno, potom vyjdi. Se všemi si potřeseš rukama, potom předstoupíš před kněžku, na vyzvání poklekneš," řekla Linda, než zmizela. Karin se necítila dobře, když stála mezi stromy ve tmě úplně sama. Slyšela hlasy, mumlání, smích, a potom ticho, než ovšem uslyšela hlas nějaké ženy.
"Milé dámy, sešly jsme se tu dnes, abychom přivítaly novou dívku, která vstoupí do naší společnosti!" volal ten hlas. "Přivítejte Karin!"
Karin se zhluboka nadechla a vykročila na mýtinu. Přivítal ji potlesk. Všechny dračí čarodějky byly shromážděny na lavičkách kolem ohně. Linda seděla v první řadě, tleskala a mrkla na ni. Karin se pomalu posouvala k čarodějkám. Se všemi si potřásla rukou, potom se vydala ke kněžce. Pár kroků před židlí, kde seděla, se zastavila a pohlédla na kněžku. Ta měla na tváři masku, její oči se ale dívaly nedůvěřivě. "Poklekni," vyzvala Karin, která poslechla.
Kněžka se zvedla a přešla k ní, v ruce uhel. Něco jí namalovala na čelo - všechny čarodějky byly přitom potichu jako myšky. Potom se kněžka zvedla. "Karin je ode dneška naší členkou," oznámila. Kolem propukl jásot a řev, všechny dívky Karin objímaly. Kněžka si stáhla z hlavy masku - Karin uviděla milou tvář a zrzavé kudrnaté vlasy. "Dívky, posaďte se," řekla. "Je čas sdělit Karin tajemství."
Všechny se posadily, Karin si sedla vedle Lindy. Z druhé strany se vedle ní posadila kněžka, a ta také začala první mluvit. "Karin, nyní jsi naší členkou a musíš poslouchat naše zákony," řekla přísně. "Jedním z nich je mlčenlivost. To, co se tu dozvíš, si musíš nechat pro sebe. Nikomu nic neříkat, ani nejlepším přátelům. Rozumíš mi?" Karin přikývla, a kněžka pokračovala. "To, co ti řekneme, je pravda. Je to neuvěřitelné, ale pravdivé. Karin, tvoje matka - tvoje pravá matka, stejně jako matka všech dívek tady - je dračí bohyně Avis."
Karin na ni zírala v němém úžasu. Bohyně? Její máma? A znamená to, že ona je polobohyně, nebo co? A tohle všechno - Linda i ty ostatní - to jsou její sestry? Tomu nemohla uvěřit.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 21. června 2012 v 20:01 | Reagovat

Hezký! Moc hezký! Moc moc moc moc moc moc hezký! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Marille Marille | Web | 21. června 2012 v 20:50 | Reagovat

Ahoj, promiň, že jsem dlouho nekomentovala, hned to jdu dohnat. Tahle kapitola je úžasná, hrozně se těšim na pokračování :-)

3 Dalliance Dalliance | Web | 22. června 2012 v 15:01 | Reagovat

zajímvý :D :) hned du (inteligentě :D ) na první díl :D

4 Karmine Karmine | 12. března 2013 v 17:16 | Reagovat

Moc pěkný!!! :-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama