Dračí čarodějka - 3. díl

22. června 2012 v 16:37 | Melanie |  Dračí čarodějka
Druhý den Karin probudil zpěv nějakého ptáčka venku na venkovním okenním parapetu (okno bylo otevřené). Zavrtěla se v posteli a otevřela oči, chvíli jí trvalo, než se přenesla do reality uklizeného pokoje. Nadzvedla se na loktech a přehrávala si v hlavě události té noci. Co když se jí to jenom zdálo? Rychle pohlédla na svůj noční stolek. Ne, nezdálo. Na nočním stolku měla náramek, na kterém byl vyřezán hořící meč - symbol dračích čarodějek. Ten náramek jí včera darovali, když se schůze chýlila ke konci. Okamžitě ji zaplavila radost. Takže to nebyl sen? S úsměvem se zvedla, došla k oknu a roztáhla bílé závěsy. Dovnitř vniklo o trochu víc světla.
Najednou dovnitř vletěla její matka. "Karin -" Zarazila se, když uviděla svoji adoptivní dceru stát u okna jen v noční košili. "Karin, ty jsi ještě v pyžamu? Už je půl osmé!"
"Půl osmé?" Karin zpanikařila. "Jak to, že mi nezvonil budík?" Honem přešla ke skříni a otevřela ji. "Kruci!"
Nora Zřídkaveselá jen zavrtěla hlavou a vyšla z pokoje. Karin na sebe hodila to první, co jí přišlo pod ruku, rychle si pročísla vlasy a lehce se nalíčila, potom vběhla do kuchyně, vzala si do ruky chleba s marmeládou, který jí matka namazala a vyběhla z domu jen s "Zatím, mami," a to ještě křikla přes rameno. Zabouchla dveře a letěla ulicemi, aby byla ve škole předtm, než začne první hodina. Právě, když se v šatně zouvala, zazvonilo. Karin rychle kopla boty pod lavičku a vletěla do třídy. Sotva si stihla vyndat na lavici z tašky všechny věci, už přišel učitel na dějepis, nejneoblíbenější učitel na škole. Jakmile začal vykládat látku, ve třídě zavládla otupělost.
Karin měla dojem, že první hodinu musela prospat, protože si nemohla vzpomenout, o čem učitel vykládal, jen měla dojem, že to bylo něco o válce Ruska a Japonska. O přestávce jako obvykle všichni hráli hru Twister, kterou do třídy nosila Julie Rýnová, nejoblíbenější holka na škole. Karin se k nim ale tentokrát nepřipojila, jen se po nich občas podívala. Když zazvonilo, všichni se se smíchem posadili do lavic. Karin si nachystala na lavici učebnici do ruštiny a marně přemýšlela, jak se kruci má v ruštině omluvit, že zapomněla domácí úkol.
Učitelka Sabina Konvalinková se dostavila do třídy asi deset minut po zvonění, přivítala se s nimi a vyzvala je, aby se posadili. Karin zvedla ruku a omluvila se, Sabina Konvalinková si napsala poznámku a bylo to vyřízeno. Začala svým protivným, řezavým hlasem: "Dnes budeme probírat..."
Karin se nemohla soustředit na látku, myšlenkami byla pořád u dračích čarodějek. Tolik věcí, které ještě neví! Čarodějky, bohové, draci, možná i upíři, vlkodlaci a další bytosti, v jejichž existenci ještě donedávna nevěřila! Bylo to úžasné! Nemohla se dočkat, až se dozví něco víc o tom všem. Stačilo jen být trochu trpělivá a počkat, určitě se všechno dozví v nejbližší době! Nemohla se dočkat.
Najednou se jí ale zdálo, že je v místnosti nějak chladno. Vlastně byla čím dál větší zima. Ale to nebylo možné, bylo horko, vedro k zalknutí. Muselo se jí to zdát. Ale to bohužel nebyla pravda. Julie, která seděla vedle ní, do ní dloubla loktem a zeptala se jí: "Taky je ti taková zima?"
"Jo," odpověděla Karin. V místnosti se čím dál víc ochlazovalo. Učitelka u tabule zmlkla. "Co se to děje?" zeptala se neadresně. Její hlas zněl znepokojeně. Nikdo neodpověděl, všichni se rozhlíželi po místnosti, jako by hledali příčinu, proč je v místnosti taková zima. Karin už zimou drkotaly zuby. Potom Jiří vyplašeně hlesl: "Podívejte na ty okna!" Všichni škubli hlavou k oknům. Byla na nich námraza. Potom zděšeně vyjekla Julie, která se dívala na tabuli. Karin se na ni podívala také, a uviděla, že ji pokrývá tenká vrstva ledu, který pomalu praskal. Utvářela se na něm slova: "JÁ SI TĚ NAJDU, DRAČÍ ČARODĚJKO!" Karin vyděšeně vydechla. A najednou bylo všechno jako dřív, led zmizel a v místnosti bylo zase teplo.
"No tedy," vydechl Jiří, "co to bylo?"
Nikdo neodpověděl. Karin svěsila hlavu, protože měla moc dobrou představu o tom, co to bylo, a že to pro ni není vůbec dobré.

***

Když ten den přišla domů, ze všeho nejdřív zkontrolovala svůj e-mail. Měla ve schránce poštu, která přišla evidentně od Alexy, "kněžky", která ji uvedla do světa čarodějek. Obsahoval odkaz a větu: "Všechny dračí čarodějky se musí co nejdřív dostavit!" Karin se zhluboka nadechla a přešla na odkaz. Okamžitě uviděla, že je to nějaké fórum. Ze všeho nejdříve uviděla fotografii tabule, v nic moc kvalitě, jako by byla focená v rychlosti mobilem. Na tabuli byl led a ta samá slova, jako na tabuli v Karinině třídě. Pod obrázkem byl text: "Jsem jediná, komu se to stalo?"
Karin se nadechla, a potom přidala příspěvek: "Ne, mě se to taky stalo."
Za pár minut se objevily příspěvky dalších čarodějek, které značily, že jim se to stalo také. Po chvíli se objevil příspěvek od Alexy: "Dobrá. Za deset minut v lese na obvyklém místě. Lindo, ty svezeš Karin, protože ona nezná cestu."
Karin s povzdechem zavřela stránku. Vypadalo to, že čelí nějakému nepříteli. Co jiného by taky ten vzkaz mohl znamenat? Ale kdo ho napsal? Nějaká jiná čarodějnice? Nebo bohyně? Nevěděla. A počítala s tím, že uběhne víc času, než se to vůbec dozví.
Před domem se ozvalo zaskřípění brzd a domem se rozlehl zvuk zvonku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Isensta Isensta | Web | 22. června 2012 v 17:05 | Reagovat

No konečně se nám to začíná zahušťovat! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D Hezký!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama