Dračí čarodějka - 5. díl

23. června 2012 v 8:28 | Melanie |  Dračí čarodějka
Když Karin uviděla draky, na kterých měla letět, nemohla se ubránit pocitu, že jsou nic moc. Byli velcí asi jako koně, odfrkovali si, přičemž jim z nosu stoupaly obláčky kouře, měli na sobě sedlo a chovali se velice krotce. Šťouchla do Lindy a zeptala se: "Takoví jsou všichni draci?"
Nebyla to Linda, ale Alejandra, kdo jí odpověděl. "Ne, Karin. Většina draků je mnohem větší, ale jsou i zakrslí dráčci, které si lidé chovají jako mazlíčky."
"Páni!" vydechla Karin. "Taky bych jednoho chtěla."
"Jsem si jistá, že ve Valianu najdeš spoustu obchodníků s dračími vejci," usmála se Alexa, která celý rozhovor sledovala. "Karin, teď pojď se mnou, pojedeš na Ingeir," řekla Alejandra. Karin ji následovala až k červené dračici, která nevypadala zrovna přátelsky. Alejandra se pousmála. "Neboj se, Karino. Ingeir je velice hodná a milá. Její jméno v překladu znamená duše. A mimochodem, už jsi jezdila na koni?"
Karin přikývla.
"Výborně. Na draka se nasedá stejně, jen si musíš zapnout chrániče nohou. A Ingeir ví sama, kudy se má vydat. Prostě ji nech letět."
Karin přikývla. Dala nohu do třmenu, skokem se vyhoupla na Ingeiřin hřbet, dala do třmenu druhou nohu a sehnula se k chráničům. Zapnula si řemeny a potom se otočila na Alejandru. "Co teď?"
Alejandra obešla draka, zkontrolovala, jestli je všechno správně zapnuté, utáhla Karin pravý chránič, a potom řekla: "Chyť se kůže na krku a pomysli si, že chceš letět."
Karin přikývla a zachytila se jemné kůže na Ingeiřině krku. Pomyslela si: "Leť!" A vyjekla, protože najednou se dračice napjala, dvakrát máchla křídly a vznesla se. Karin se držela jejího krku a myslela jen na to, aby nespadla. Studený vzduch ji šlehal do tváří a nohy se křečovitě držely sedla. Ingeir nabírala výšku a pořád zrychlovala. Karin cítila vzduch, který kolem ní proudil, a nadávala, že letadlo by zřejmě byl ve Valianu moc veliký přepych. Potom konečně Ingeir máchla třikrát křídly a začala zpomalovat. Karin si úlevou vydechla, potom se ale Ingeir pustila střemhlav dolů a Karin se zmohla jen na zděšený jekot. Viděla, jak se k ní obrovskou rychlostí přibližují domy Valianu, zavřela oči - a potom Ingeir dopadla nohama na zem. Karin otevřela oči. Z jízdy byla celá rozklepaná a ruce, kterýma se křečovitě držela Ingeiřina krku, měla ztuhlé. Pořádně se ale rozhlédla po místě, kde stáli.
Byla to dost stará ulice, Karin s Ingeir stála před velkou budovou. Dveře byly ohromné, po jejich stranách stály dvě obrovské sochy, které podpíraly balkon. Sloužily jako dekorace i jako podpěra budov. Znázorňovaly dvě ženy, které proti sobě vrhají oštěpy, s šíleným výrazem ve tváři. Karin otočila hlavu na druhou stranu a uviděla řadu domů, velkých, se sloupy. Vypadalo to tu trochu jako v antickém Řecku nebo Římě. Karin sice nečekala zrovna obchody H&M, na druhou stranu měla pocit, že trochu víc modernizovat by tomuhle místu neuškodilo.
Když za sebou uslyšela hluk, automaticky se otočila, byla to ale jen Alejandra. Ta se na Karin usmála. "Jsi tu první?"
Karin kývla. "Je to tu všude takové?"
"Jo, je. Asi by se ti hodil trochu modernější ráz, ale věř mi, že takhle je to lepší. Myslíš si snad, že by duch magie mohl přebývat někde, kde celý den jezdí auta, rámusí tramvaje, jsou pohozené odpadky a tak dál?"
Karin se pousmála a zavrtěla hlavou. "To asi ne."
"Tak," řekla Alejandra, "počkáme na zbytek skupiny a potom se vydáme na cestu."
"Co zobrazuje tady tohle sousoší, mimochodem?" zeptala se Karin. Alejandra otočila hlavou. "To jsou vodní ženy při souboji," odpověděla. Karin přikývla, jakože chápe. "Tak počkáme," řekla, odepnula si chrániče a slezla z Ingeir.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 23. června 2012 v 10:43 | Reagovat

No, co dodat. Je to moooooooc krásné :-D!

2 Karmine Karmine | 12. března 2013 v 17:43 | Reagovat

Boží... :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama