Dračí čarodějka - 7. díl

27. června 2012 v 13:16 | Melanie |  Dračí čarodějka
Karin s Alejandrou nemusely na ostatní dívky čekat dlouho, brzy se na obzoru objevili další draci. Jako úplně poslední letěla Alexa. Když všechny přistály a seskočily na zem, Alejandra začala: "Tak, dámy, tady -" Najednou ale zmlkla, protože se jí nad hlavou ozval skřek. Alejandra se zadívala nahoru a mračila se proti slunci, jak se snažila zaostřit oči na černou věc na obloze. Ta věc se snášela pořád dolů, až Karin poznala, co to je. Byl to maličký dráček. Alejandra natáhla ruku a dráček se na ni posadil. Byl tak malý, že se na té dlani doslova ztrácel. Teď sklonil hlavu ke svojí noze, kde - jak si Karin všimla - měl přivázaný dopis. "To je Eresid!" zvolala Alejandra. Vzala si dopis. "To musí být od Aurory," obrátila se na Alexu. "Jak se dozvěděla, že jsme se vrátily do Valianu?" Rozbalila svitek pergamenu. Alexa se jí nahnula přes rameno a obě četly. Po chvíli se zamračily. Alejandřina ruka s dopisem klesla. "Fari," hlesla Alexa překvapeně. "To jsem nečekala."
Alejandra nedávala najevo žádné překvapení, když odpověděla: "Svým způsobem je to lepší, sice hned přiběhne a bude na nás hodinu křičet, než si to nechá vysvětlit, ale aspoň to nebudeme my, kdo jí bude muset hlásit, že jsme přivezly do Valianu asi třicet holek, jejichž kouzelné schopnosti navíc ještě nejsou na potřebné úrovni. Víš, co si Aurora myslí."
"Jasně, znám ji až moc dobře. No nic, radši půjdeme a holky ubytujeme, než sem přijde Aurora."
Alexa se otočila k dívkám a zavelela: "Za mnou!"
Vešly do ohromné budovy, které si prvně všimla Karin. Zatímco Alexa vyřizovala s recepční všechno potřebné, čarodějky s Alejandrou se rozhlížely po sále. Karin zaujaly sochy, tak k nim přešla. Prohlížela si sochu krásného muže s kudrnatými vlasy a harfou v ruce, když k ní přešla Ajenadra. "Hezké sochy, viď," řekla. Karin přikývla. "Ale nevím, koho zobrazují," řekla.
"Nepotřebujeme k tomu štítky se jmény, protože to tady každý ví," řekla Alejandra. "To jsou sochy všech bohů a bohyň. Po celém Valianu bys jich našla miliony. Tohle," ukázala na sochu, kterou si Karin prohlížela, je Eséf, bůh lásky. Vedle něho," ukázala na starší ženu s vlasy v drdolu po Eséfově pravici, "je Satré, bohyně stáří. Stará se, aby staří lidé žili co nejšťastněji, bohužel je ale sama velice stará a unavená. Dále tu máme -" popošla k sousoší dvou bohů. Bohyně, dívka kolem jednadvaceti, se usmívala, jak objímala muže kolem třiceti let, který vypadal velice nerudně,"vůdčí pár - Deré, která je bohyní rodiny, a Atala, boha války. Ale myslím, že nejvíc ze všeho tě bude zajímat tohle." Popošla k výklenku, kde stálo deset soch. "Tady jsou méně významní bohové," řekla a ukázala na sochu uprostřed. "Tvoje matka."
Karin polkla, jak se zadívala do tváře asi třicetileté, velice krásné ženy. Tak tohle byla ona? Dívala se na ni a hledala jejich společné rysy. Když jich pár našla, hned se cítila lépe, jako by tím byla ta cizí žena skutečnější.
"Dámy, jdeme!" zvolala v tu chvíli Alexa. Karin neochotně odvrátila pohled od sochy své matky a následovala Alexu a další dívky po schodišti. Šla až úplně vzadu, s Alejandrou.
"Alejandro, můžu se na něco zeptat?" oslovila ji nakonec.
"Právě jsi to udělala!" usmála se na ni Alejandra. "Ale dobře, můžeš."
"Jak je to s těmi bohy? Není mi to jasné. To má každá země svoje bohy, nebo jak?"
Alejandra se na chvíli zamyslela, naž odpověděla: "Ne, bohové jsou jenom jedni, ale všichni umí mluvit všemi jazyky světa, kteří mají něco společného s magií. A každý se zrodil někde jinde. Například Amie, Avis, Eséf a Deré se narodili tady ve Valianu, takže mluví nejradši česky. Země mají ale na starost všichni stejně."
Karin chápavě přikývla. Zrychlila a šla vedle Lindy.
Nahoře Alexa rozdělila dívky do skupin po dvou nebo po třech, podle toho, kolikalůžkový pokoj někomu přidělila. Karin a Lindu dala dohromady s nějakou veselou černovláskou, která se představila jako Sandra. Odebraly se na pokoj číslo 25. Sandra si pro sebe zabrala postel úplně vzadu, na Lindu a Karin zbyla palanda. Linda si zabrala horní patro, takže Karin sebou práskla na to dolní.
Dovnitř strčila hlavu Alexa a hodila jim dovnitř tři kufry. "Karin, ty máš ten červený, Lindo, ten černý je tvůj a Sandřin je ten bílý," řekla. "Poslaly jsme někoho pro vaše věci. A zamkněte se. Jo, a večeře je v pět. Je načase, abyste ochutnaly Valianskou stravu." Usmála se a zmizela. Karin si dotáhla kufr k palandě. "Beru si skříň v rohu!" křikla a dotáhla kufr k jedné ze tří skříní. Otevřela ho a podívala se, co jí to ten "někdo" nabalil. Vypadalo to, že jí vzal věci ze skříně a z knihovny, protože tam měla všechny svoje oblíbené knížky, i oblečení, které nosila nejraději. Oblečení naskládala do skříně a knížky položila na noční stolek.
"Ehm, holky," přerušila je Sandra a ukazovala na hodiny, kterých si Karin do té doby nevšimla. "Je za pět minut pět. Měly bychom jít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama