Pravá královna - 12. díl

5. června 2012 v 16:08 | Melanie |  Pravá královna

VYPRAVĚČ: PERSÉ

Ten večer jsem moc nejedla. Bylo nějaké maso se zeleninou, ale připadalo mi, že žvýkám gumu. K pití bylo rudé víno s brusinkami, ale já se napila jen jednou nebo dvakrát. Měla jsem starosti. Jak to bude pokračovat? Ty únosy a Katerinino zranění, které málem skončilo smrtí, mohl být jen začátek. Co mám čekat příště? Pokus o vraždu? Nebo rovnou smrt? Nebo naopak hladký průběh bez boje, beze všeho?
Katerine se na večeři nedostavila, naopak Jaer a Rigo se nacpávali, jako by týden nejedli, i když se přitom snažili dodržovat pravidla etikety. Ale nikdo s nikým nemluvil, nikdo se nebavil.
V tichu se ke mně naklonil komorník a zašeptal: "Máte návštěvu, mylady."
"Nemůže to počkat?" otázala jsem se.
"Obávám se, že nemůže, madam."
Vstala jsem a omluvila se, napůl jsem byla ráda, že mám záminku odejít od stolu. Otevřela jsem dveře do přijímacího sálu. V křesle uprostřed sálu seděl nějaký muž, který vstal, když jsem vešla. Měl bledou pleť, zrzavé vlasy a pár pih. "Vy jste slečna Persefona?" otázal se mě, pozvedl moji ruku a políbil ji. "Děkuji vám za přijetí."
Posadila jsem se a pokynula muži, aby se posadil naproti mě. "Ještě jste se mi napředstavil, mladý muži," řekla jsem.
"Ach, pardon. Jsem Gradak," řekl, zatímco si sedal.
"Dáte si něco?" nabídla jsem mu.
"Ach ne, jsem tu jen na skok," odmítl.
"Tak, přejdeme rovnou k věci, co vy na to?"
"Jistě. Posílá mě váš strýc, pan Cayold."
Šok. Vlna vzteku. Podezření. Nevěřícnost. Tyhle pocity se ve mně vystřídaly během vteřiny. Snažila jsem se zůstat klidná, zatímco jsem odpovídala: "A co po mně můj strýc chce?"
Gradak se předklonil, zatímco jsem zmateně přemítala, co po mě asi tak strýc chce, pokud mě nechce zabít.
"Vzkazuje vám, že máte od toho, co děláte, dát ruce pryč, nebo to skončí smrtí vás všech, slečno."
Zuřila jsem. To mě má strýc opravdu za takového sraba? "Můžete mu vyřídit, že nemíním jeho žádost vyslyšet," odpověděla jsem.
"Fajn, výborně. Potom přejdeme k plánu B. Zlověstně se usmál, a najednou tasil meč.
Ztuhla jsem. S mečem jsem naposledy bojovala asi před pěti lety. Ale co, kašlu na to. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jeden meč ležet v křesle. Rychle jsem ho sebrala, a postavila se s ním proti Gradakovi.
Potom začala bitva. Gradak byl nepochybně rychlý a hbitý, a já se celou dobu spíš jenom kryla, nicméně po chvíli se mi podařilo pořádně ho seknout do nohy. To ho ale neodradilo, a mně to v tom okamžiku došlo. Strýci vůbec nešlo o to, abych to vzdala, šlo mu o to, aby mě Gradak zabil. A v případě, že by se mu to nepodařilo, tak abych zabila já Gradaka. Což asi udělám, jestli se okamžitě nevzdá.
Gradak mě po chvíli zahnal do kouta. Usmál se na mě, a namířil mi meč k srdci. "Vzdáváte se, krásná dámo?" zeptal se a děsivě se usmál.
A najednou byla místnost pná lidí. Jaer přišel až k nám, a položil Gradakovi ruku na rameno. "Nech ji."
Gradak se otočil. Letmo jsem zahlédla vyděšenou Katerine, a naštvaného Riga, jak se na nás dívají. A potom se Gradak najednou otočil zpátky ke mně. Jenom díky tomu, že jsem včas zareagovala, mě neprobodl, ale švihl mě přímo do břicha. Zapotácela jsem se, ochromená bolestí. V hlavě mi zahučelo, a já se snesla na zem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erisdar Erisdar | 5. června 2012 v 16:26 | Reagovat

Pěkné :-D.  Moc se mi to líbí :-D

2 Melanie Melanie | Web | 5. června 2012 v 19:41 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

3 Marille Marille | Web | 5. června 2012 v 20:45 | Reagovat

Zase nás takhle napínáš? To se dělá, no? Moc pěkná kapitola a já už chcííí dalšííí! :-D

4 Melanie Melanie | Web | 7. června 2012 v 12:51 | Reagovat

[3]: Jo, to se musí :-D Neboj, co nedjřív napíšu ;-)

5 Isenstar Isenstar | 7. června 2012 v 18:38 | Reagovat

TY! Ty-ty-ty, nenávidím, když mi někdo něco urve v nejnápínavější části!!!!

P.S: Moc pěkně napísanné! :-D  :-D  :-D  :-D  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama