Pravá královna - 15.díl

10. června 2012 v 21:09 | Melanie |  Pravá královna

VYPRAVĚČ: PERSÉ

Běžela jsem lesem. Někde jsem ztratila pravou botu, punčochy jsem měla rozedrané od větví, které mě šlehaly do nohou a do rukou. Ve vlasech jsem měla zapletené větvičky a právě jsem zakopla o nějaký kořen, přitom jsem ztratila i druhou botu, ale neztrácela jsem čas, abych si ji nasadila. Celá moje mysl se upínala k jediné myšlence; Jaer. Musím ho najít. Promítala jsem si v hlavě dopis, to bylo jednoznačné vodítko, kde Jaera najít. Na mýtině v lese... Jen aby už nebylo pozdě! Nesmí být pozdě! To bych nepřežila!
Ještě jsem zrychlila, i když jsem už byla k smrti unavená. Tohle jsem ale prostě nemohla vzdát. Kdybych se zastavila, kdybych zpomalila, mohl by Jaer už být mrtvý. A to se nesmělo stát.
Konečně jsem před sebou uviděla mýtinu, a ulehčeně jsem si vydechla. Dobíhala jsem poslední metry, a u posledního stromu jsem se zastavila, abych se vydýchala. Potom jsem ale ztuhla, a myslela jsem, že se mi zastavilo srdce, když jsem uviděla uprostřed mýtiny někoho ležet.Okamžitě jsem zapomněla na svoji únavu a vyrazila jsem tam, i když jsem se bála, strašně jsem se bála, co uvidím. A potom jsem to opravdu uviděla.
Zhroutila jsem se vedle Jaera a zabořila tvář do dlaní. "Jaere!" vydechla jsem a zatřásla s ním. Okamžitě jsem poznala, že už se nedá nic dělat. Byl mrtvý. "Jaere! Prosím, ne! Neumírej!" zaječela jsem zoufale. I když jsem v knihách vždycky nechápala postavy, které říkaly tyhle - podle mě otřepané - fráze, teď jsem je sama používala, a nezáleželo mi na tom.
Neuvědomila jsem si, že pláču, dokud mi první slza nestekla na ruce, které jsem zvedala k obličeji. Setřela jsem si další slzy z tváří, ale nemělo to žádný smysl, protože mi po nich stékaly další a další. Už jsem se je ani nesnažila zadržet.

***

Mohla jsem tam klečet jen pár minut, ale taky to mohlo být několik hodin. Nezáleželo mi na tom.
Po chvíli jsem za sebou uslyšela kroky, ale nijak jsem na ně nereagovala. Bylo mi jedno, jestli je to přítel nebo nepřítel, muž nebo žena, známý nebo cizinec. Vlastně bych byla radši, kdyby to byl někdo, kdo mě chce zabít, bylo by to lepší. Nemusela bych se další dny vyrovnávat s Jaerovou náhlou smrtí.
Potom se mě někdo dotkl. Do té doby jsem si vůbec neuvědomila, že je chladno a že je mi zima, ale ta ruka na mém rameni byla oproti okolnímu vzduchu teplá. Zároveň s tím jsem si uvědomila, že prší, a že jsem promočená na kost.
"Persé, pojď," uslyšela jsem hlas, tichý, konejšivý hlas. Rigo.
"Ne," zašeptala jsem. Odmítala jsem se od Jaera pohnout třeba i jen o milimetr. Prsty jsem stiskla jeho studenou ruku.
"Už mu nepomůžeš. Tak pojď."
Někdo -asi Katerine - přes mě přehodil kabát. Rigo mě objal a pomohl mi se zvednout. Automaticky jsem se otočila, a veškerou svoji sílu jsem soustředila na to, abych kladla jednu nohu přes druhou a šla rovně. Rigo mě podpíral a objímal mě. Odcházeli jsme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Verča ♥TVD♥ ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 10. června 2012 v 21:17 | Reagovat

pěkně píšeš :D

2 Melanie Melanie | Web | 10. června 2012 v 21:26 | Reagovat

[1]: děkuju :)

3 Marille Marille | Web | 11. června 2012 v 9:47 | Reagovat

Hej, to jsi neměla. Chudák Jaer... A co teprv chudák Persé! Hlavně už nikoho nezabíjej. A ještě otázka: Kdo ho zabil? Řekni mi to, ať mu můžu jít zakroutit krkem! Tahle kapitola se ti povedla. Moc krásná (svým způsobem)

4 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 11. června 2012 v 21:06 | Reagovat

Fňuk... BÉÉ!!! Vzlyk, BUÁÁ!!! :,( :,( BUHUHŮ!!!! Chudinkovééé!!!!

5 Melanie Melanie | Web | 11. června 2012 v 21:08 | Reagovat

[4]: nerozumím řeči tvého kmene :-D

6 divný člověk divný člověk | E-mail | 11. června 2012 v 21:37 | Reagovat

ahoj .. tafy verča ( spolužačka ) .. sice sem si přečetla jen totok ale je to hafo .. :) :-) .... ;-)

7 Melanie Melanie | 12. června 2012 v 9:57 | Reagovat

[6]: thx :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama