Pravá královna - 17.díl

11. června 2012 v 19:32 | Melanie |  Pravá královna
K dnešnímu dílu si pusťte:



VYPRAVĚČ: PERSÉ

Právě jsem si oblékala černé šaty a snažila se vypadat důstojně, i když jsem měla obličej špinavý od slz, když dovnitř vpadla Katerine. "Persé, Rigo vzkazuje, abys sebou hodila!"
"Už jdu," přikývla jsem. Ryhle jsem si otřela slzy do kapesníku a nasadila si klobouk s černým závojem, který aspoň skryje můj obličej. Mezitím jsem se nenápadně podívala na Katerine. Měla krátkou černou sukni, v hnědých vlasech zapletenou černou pentli. Rozhodně jsme byly přímo ukázkové truchlící "pozůstalé". (Nazývám to tak, protože jiné, výstižnější slovo mě nenapadá) Katerine si mě prohlížela a uznale hvízdla. "Jsi přímo ukázková vdova," poznamenala.
"Nech toho, nebo zase začnu brečet," varovala jsem ji. "Mám nervy nadranc."
"Ani se ti nedivím," zabručela. "Jaer je mrtvý a pan Hvězda ti vyhrožuje i vraždou nás ostatních."
Při zmínce o panu Hvězda jsem se otřásla, jako vždycky. Pokaždé jsem si vybavila jeho obličej, jeho špinavé vlasy, které připomínaly hady, jeho zakrvácený a zjizvený obličej, jeho děsivý úsměv... Ale nejhorší byly ty jeho oči. Nedokázala jsem na ně ani pořádně myslet, při vzpomínce na ně jsem rázem pocítila panickou hrůzu. Takové oči mohl mít jen ďábel... nebo někdo s duší ďábla. Takové - strašné.
"Persé! Tak už pojď!" strčil dovnitř hlavu Rigo. Jediný ten vypadal normálně, jako každý den - když nepočítám klobouk ovinutý černou pentlí.
"Už jdeme," přikývla jsem - můj hlas byl zastřený - a vzala jsem ze stolu kytici černých růží (v naší kultuře je to tradicí, černé růže se na znamení smutku dávají na pohřby). Aniž bych o tom vědomě přemýšlela, přivoněla jsem si k nim. Místo normální vůně růží jsem ucítila dohromady něco, co ve mně vyvolávalo ty nejhorší pocity - smutek, vztek, nenávist k tomu, kdo Jaera zabil, touhu po pomstě,... Ale vonělo to nádherně, i když omamně. Přivoněla jsem si ještě jednou. Nenávist a touha po pomstě se ještě prohloubily, a ta vůně byla jako droga... Znovu jsem si přivoněla...
A potom byly květiny z mé náruče pryč. Zmateně jsem zírala, byla jsem dezorientovaná, nemohla jsem se hned vzpamatovat. Ale veškerá nenávist a touha po pomstě zmizely. Potom jsem uviděla Riga, jak kytici drží v rukou. Zmateně jsem se na něj podívala.
"Květiny smrti," vysvětlil mi Rigo. "Málokdo ví, že tyhle růže mají velkou magickou moc. Mají krásnou vůni, ale probouzejí v tobě ty nejhorší pocity - nakonec tě doženou až k sebevraždě."
Otřásla jsem se. Kdo by to řekl, že ty nádherné květiny můžou tohle dokázat? Znovu jsem si od Riga vzala květiny. "Jdeme," řekla jsem.
Sešli jsme ze schodů a otevřeli hlavní dveře hradu. Dvořené už tam byli, v davu to zašumělo. Uviděla jsem velkou černou rakev a udělalo se mi mírně špatně. Po tváři mi zase stékaly slzy, takže jsem byla ráda, že mám přes tvář černý závoj.
Skoro celý pohřeb jsem proplakala, nevěděla jsem ani pořádně, co kdo říkal. Potom jsem měla jednu z černých růží hodit do hrobu za Jaerem. Přišla jsem až k hrobu, vytáhla jsem jednu z růží a držela ji v ruce. Měla jsem pocit, jako bych ve své ruce držela poslední vzpomínku na Jaera... a tu jsem právě hodila za tou černou rakvní do hrobu...
Potom už to bylo velice rychlé. Hrob se zaházel hlínou, já, Katerine a Rigo jsme na ně položili květiny, a potom to skončilo. Já se ale u Jaerova hrobu ještě zdržela. Přejížděla jsem prsty po hlíně, kterou byl hrob zaházený. Na hladkém bílém kameni bylo vyryté kouzly prosté oznámení s Jaerovým jménem. To už jsem to nevydržela. Zhroutila jsem se vedle Jaerova hrobu a rozvzlykala se.
Tak mě o hodinu později našla Katerine. Ani se nepozastavovala, zvedla mě a kráčely jsme zpět k hradu. A potom jsem to uviděla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 11. června 2012 v 21:14 | Reagovat

CO uviděla? Vraha? Puklinu na hrobu? Svého strýce? Anakondu?! Tak už se vymáčkni! Moc krásně napsané, zamačkávám slzu!

2 Melanie Melanie | Web | 11. června 2012 v 21:16 | Reagovat

[1]: Jasně že anakondu, co asi jinýho? :-D

3 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 11. června 2012 v 21:58 | Reagovat

No, ještě mě napadl dikobraz, smradlavé ponožky a holubý výkal :-P  :-D

4 Marille Marille | Web | 12. června 2012 v 9:13 | Reagovat

Hůstá kapitola (tak fajn, to říkám pořát, jenže mě došli výrazy O:) )Piš, piš, piš..... piš, piš, piš další!!

5 Melanie Melanie | 12. června 2012 v 9:57 | Reagovat

[3]: Co takhle socha s ulomenýma nohama a omotaná pavučinama s obrovskýn pavoukem? :-D

6 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 12. června 2012 v 17:23 | Reagovat

Hmm... a nebo psí lejno na nádvoří :-D?

7 Melanie Melanie | Web | 12. června 2012 v 17:40 | Reagovat

[6]: žádný takový :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama