Pravá královna - 21.díl

15. června 2012 v 15:39 | Melanie |  Pravá královna

VYPRAVĚČ: RIGO

Katerine do mě asi posté šťouchla, ale já ji ignoroval. Na naši "velkou záchrannou akci" jsme přeci nemohli vyběhnout bez pořádných zbraní.
"Nasaď si to," hodil jsem jí helmu. Katerine ji zachytila a nasadila si ji. Díval jsem se na její hnědé vlasy, které jí lezly zpod helmy. Také jsem si nasadil jednu z helem a drátěnou košili.
"Copak jdeme do války?" kroutila hlavou Katerine. Jen jsem se pod hlemou usmál. Katerine představovala dokonalý prototyp člověka vychovaného na vesnici - naivní, nevěděla pořádně nic o životě. Neřekl jsem to ale nahlas, jen jsem poznamenal: "Pochybuji, že by nám ti únosci předali Persé s rukama nad hlavou jakmile se tam objevíme. Určitě dojde k bitvě."
Katerine přikývla. "Nějaká zbraň pro mě?" Sundala si helmu a zadívala se na mě.
"Umíš šermovat?" zeptal jsem se, i když jsem věděl, že Katerine nejspíš neumí zacházet s žádnou zbraní. No, něco jí budu muset dát, s trochou štěstí vypíchne mečem soupeři oko a nezabodne si ho do vlastní nohy.
Katerine zavrtěla hlavou. "Šermovat neumím, jsem ale výborná střelkyně. Odmala jsem chodila lovit."
Hodil jsem jí luk. "Tak se ukaž." Ukázal jsem na strom, poměrně vzdálený. "Dokážeš to napálit tam do toho suku?"
Katerine se jen usmála a napřáhla luk. Šíp vyletěl jako pták a za chvíli se zabodl přesně doprostřed suku. Katerine se na mě usmála a povytáhla obočí.
"Tak fajn, ty si vezmeš luk a já meč," navrhl jsem.
Katerine přikývla, a přehodila si luk přes rameno. Chvíli jsem se na ni díval, byl jsem natolik zvyklý vídat ji v honosných šatech, že mě úplně překvapilo, když tu stála v plné zbroji s vysokými botami, drátěnou košilí, helmou v ruce, toulcem se šípy (který si právě připevnila) u boku a lukem přes rameno. Katerine zachytila můj pohled a ošila se. "Co je?"
"Nic," řekl jsem.
"Jak se tam dostaneme?" zajímala se Katerine.
"Pěšky," řekl jsem. Když jsem viděl výraz v její tváři, zasmál jsem se. "Samozřejmě vás můžu nést, slečno, ale na zpáteční cestě asi bude má náruč obsazená, protože budu nést Persé, takže budete muset jít po svých."
"Já ti skočím na záda," zasmála se Katerine, ale potom zvážněla. "Ale co když to pěšky nestihneme?"
"Budeme muset," řekl jsem. "Jdeme?"
"Jasně," souhlasila Katerine.
Vyběhli jsme z hradu a běželi přes louku. Katerine byla v překvapivě dobré kondici, vypadalo to, že vůbec není udýchaná. Navíc zůstávala pár kroků přede mnou. Každou chvíli na mě ohlédla a naznačila něco jako "Copak, už nemůžeš?"
Velice brzy jsme vběhli do lesa. Byl to divný pocit, venku hřálo slunce a bylo vedro, tady bylo vlhko a chlad. Každou chvíli jsme s Katerine zakopli o nějaký kořen, nebo se nám do cesty postavila zrádná větev. Cestou jsme potkali spoustu zvířat, většina před námi ale utíkala. Katerine stále vedla, já jsem jí jenom naznačoval směr, kudy má jít.
Když jsme vyběhli z lesa, pokračovala naše cesta ještě pár minut po nějaké pěšnice, než jsme došli před ohromný kopec. Jakmile na ten kopec vyšplháme, uvidíme hrad, kam - s nejvyšší pravděpodobností - Persé odvlekli. Rychle jsem po něm vyběhl a konečně se dostal do vedení.
Jakmile jsem vylezl na vrcholek, a za sebou uslyšel rychlé dýchání, což znamenalo, že se sem vyškrábala i Katerine, oba jsme to uviděli. Na dalším, větším kopci stál velký ponurý hrad, který jakoby patřil Smrti. Katerine se ostře nadechla. Ve vzduchu bylo cítit zoufalství a smrt. Kolik lidí už tady muselo zemřít?
Když jsme došli k hradu, byla hradní brána uzavřená a kolem nebyly žádné stráže. Opatrně jsme se s Katerine proplížili kolem boční zdi a nakukovali do všech oken, nikde ale nikdo nebyl. Pomalu jsme obešli celý hrad a ocitli se zase před hradní bránou.
"No, a co teď?" zeptal jsem se pesimisticky, Katerine si ale věděla rady. Popadla ze země kámen a potichu vyrazila v jednom okně sklo. Potom s úsměvem strčila ruku do díry, která zbyla po sklu a nahmatala kliku. Otevřela okno a skočila do místnosti, vzápětí se ale objevila v okně.
"Omlouvám se, pane, slavností fanfáry a příchod hradní branou se nekonají," zazubila se na mě, to už jsem ale přeskočil okenní rám a dopadl na podlahu.
"Jdeme," zašeptal jsem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 15. června 2012 v 17:08 | Reagovat

Hezounký :-D. Doufám, že Persé zachrání! ( nenadávám, že je to moc krátký, protože jsem našla "vnitřní klid". Tzv. zmlátila jsem toho Mistra Hydea, co je uvnitř mě a on teďka někde ve tmě leží a lýže si rány :-D )

2 Erisdar Erisdar | 15. června 2012 v 18:01 | Reagovat

Jakýho Hydea? Ty máš v sobě Jekylla co by mu namlátil? (Pointa: moje sestra má v sobě jenom toho Hydea :-D  :-D  :-D )

3 Erisdar Erisdar | 15. června 2012 v 18:09 | Reagovat

Jinak jeto moc hezká kapitolka :-D Aby jste věděli, namám moc ráda meče a luk se mi zdá pro Katerine ideální. A, zdá se mi to, nebo je to jen nějaká pitomá předtucha že se všichni vojáci schovávají a až Katerine a Rigo najdou Persé všichni se vyrojí, dovedou je ke králi který Riga a Katerine zabije a pak pomalu umučí? :-D

4 Melanie Melanie | Web | 15. června 2012 v 18:15 | Reagovat

[3]: asai je to jen tvoje předtucha :-D Plánuju něco úplně jinýho! Muhahaha! *Zlověstně si mne ruce*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama