Pravá královna - 24.díl

19. června 2012 v 18:02 | Melanie |  Pravá královna
Poslední díl PK! Ještě než se pustíte do čtení, chtěla bych oznámit, jaká povídka vyhrála, a kterou tedy napíšu. Tak tedy - Galaktická vzpoura nezískala ani jeden hlas (škoda, no). Nara získala jeden hlas, Peklo na zemi 2 hlasy a vítězem se tedy stává Dračí čarodějka se 4 hlasy! (Pokud budu mít čas, očekávejte prolog a možná i první díl už během dneška)

VYPRAVĚČ: PERSÉ

Všechno jsem najednou prožívala jako ve snu. Nějaké služky mě oblékaly do žlutých šatů, další mi formovaly účes, ale já jsem nic z toho doopravdy nevnímala. Pohledem jsem stále sklouzávala k pravé ruce. Potom se otevřely dveře a dovnitř vstoupil můj strýc. "Persé, je čas jít," řekl a vzápětí se zamračil. "Vy ještě nejste hotové?"
"Hned to bude, Vaše Veličenstvo," řekla vyplašeně jedna ze služek, zapnula mi vzadu šaty a do vlasů mi vsunula žlutou růži. "A hotovo," řekla. "Můžete jít."
Vyšla jsem z komnaty a šla po schodech. Třásly se mi nohy. Dole pod schody na mě čekal Rigo, který mi s úsměvem otevřel dveře od trůnního sálu.
Sotva jsem jimi prošla, uslyšela jsem potlesk. V síni stálo hodně dvořanů, kteří tleskali a křičeli, a já viděla v první řadě Katerinin šťastný a usmívající se obličej. Rozeznávala jsem výkřiky jako "Ať žije královna Persefona!" "Sláva královně!" a další. Rigo šel těsně za mnou a to mi dodávalo odvahu. Pomalu jsem se postavila před svého strýce, který mi položil na hlavu korunu. "Sláva královně Persefoně!" vykřikl. Dvořané začali jásat a provolávat slávu. Já jsem ale ještě neskončila. Posadila jsem se na trůn a mávla rukou, abych ztišila ten hluk. Všichni okamžitě ztichli.
"Mám pro vás ještě jednu novinu," oznámila jsem s úsměvem. "Včera večer jsem se zasnoubila s panem Rigem!"
Chvíli nastalo ohromené ticho a potom hluk. Dvořané opět začali jásat, Rigo, kterého minimálně polovina dvořanů znala, byl strhnut davem a poplácáván po zádech. Viděla jsem, jak ho objímá Katerine a napadlo mě, kdy do toho praští ona. Ale bylo mi to relativně jedno. Rigo přešel ke mě, sednul si na trůn vedle mě a potom jsme se políbili. Podruhé v životě. Lidé jásali, ale já pocítila příval smutku. Protože mě napadlo, že vedle mě mohl teď sedět někdo jiný. Jenže nemělo cenu vzpomínat. Co se stalo, stalo se. Ať věci jsou tak, jak jsou. Nemohla jsem zůstat bez manžela, to nešlo. Sama bych vládnutí těžko zvládala, a i kdyby ano, neměla bych čas na přátele. A hlavně - jak bych jinak mohla mít dědice? Musela jsem se usmát. Asi těžko.
Ukončila jsem náš polibek - něžně, ale rázně. Otočila jsem se. Rigo galantně vstal a nastavil mi ruku. Položila jsem na ni svoji a vstala jsem. Dvořané vytvořili uličku, kterou jsme procházeli. Sloužící nám s úklonou otevřeli dveře a my jsme přešli až ke dveřím naší společné ložnice. Ve chvíli, kdy jsme vešli, se na mě Rigo obrátil. "Tak - ehm - co.. co budeme dělat?" zeptal se a zrudl. Pobaveně jsem se usmála a navrhla jsem: "Co takhle zajistit si dědice?" Rigo přikývl a popadl mě do náruče.

Info: Pokračování PK budu psát, jakmile dopíšu Orinok nebo Deník puberťačky, jedno z toho, a bude se jmenovat Cesta ke Krvavým vodopádům.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 19. června 2012 v 20:06 | Reagovat

Bůhuhůů!!!! Já brečím dojetím... To bylo tááááák kráááásnýýý!!!! Prosííí dopiš ty ostatní rychle, už se nemůžu dočkat pokráča! Jsi úžasupermegahyper spisovatelka! Moooc se mi to líbilo!!!:-D :-D :-D :-D :-D :-D :- D :-D :-D :-D

2 #Death by Eva. #Death by Eva. | Web | 1. srpna 2013 v 17:19 | Reagovat

Páni děvčě, umíš dobře psát. :-) Líbi se mi to! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama