Dračí čarodějka - 11. díl

1. července 2012 v 9:07 | Melanie |  Dračí čarodějka
Karin se po snídani odebrala nahoru do své ložnice. Spolu s Lindou debatovaly, kdo je asi ta Aurora, shodly se ale jen na tom, že je to určitě významně postavená osoba. O Eleanor, která s ní přišla, si myslely to samé, bůhvíproč ale měly dojem, že nejdůležitější v celé téhle hře je Aurora, i když se mohly jen domýšlet, na čí straně vlastně Aurora je.
Otevřely dveře do ložnice a Karin padla na postel, Linda se posadila do křesla a zvedla Karininu oblíbenou knihu. "Můžu si ji půjčit?"
Karin přikývla a nepřítomně hleděla na bílé povlečení svojí postele. Převalovala se v myšlenkách a ve vzpomínkách, každou chvíli se pousmála, když si vzpomněla na nějakou legrační událost, nebo naopak zase zamračila. Takový klid jí ale nebyl dopřán moc dlouho, potom k nim vtrhla Alejandra a křičela: "Sbalte si to nejnutnější a musíme okamžitě zmizet! Tahle čtvrť se za chvíli promění v kus ledu!"
"Cože?" nechápala chvíli Karin. Linda se také zmateně rozhlížela, potom ale přešla ke skříni a začala do menšího kufru rovnat všechny svoje věci. To byl povel pro Karin, která se zvedla z postele, škubnutím otevřela svou skříň a vylovila odsud tašku, do které začala házet svoje oblečení. Potom rychle vzala do ruky pár knih a spolu s Lindou vypadly z pokoje. Všechny dračí čarodějky vybíhaly v panice z pokojů, některé ještě z jídelny. Rychle běžely po schodech k Alejandře a Alexe, které si je nejprve spočítaly a potom řekly: "Musíme vypadnout! Rychle!"
Probíhaly ulicemi, jako by jim šlo o život, i když nikde žádné nebezpečí neviděly. Karin a Linda se schválně zdržely a počkaly na Alejandru, která šla jako poslední.
"Co se děje?" zeptala se Karin, jakmile u ní byly.
"Amie," odpověděla Alejandra stručně.
"A kam jdeme?" vyděsila se Linda.
"Do jiné čtvrti. Přísně vzato je to proti zákonům, ale jiná možnost bohužel není."
"Proč je to proti zákonům?"
"Protože někdo, kdo se teprve seznamuje s Valianem a s magií, musí být jenom v téhle čtvrti. Tahle je ještě celkem normální, ale v ostatních čtvrtích tohoto města narazíte na takové podivuhodnosti..." Alejandra zavrtěla hlavou. "Magie je složitá, proměnlivá a má mnoho podob. Však to poznáte samy."
"Ale Valian přece není jediné město?"
"To ne, ale je to hlavní město. Už jsme vám přece říkaly, že ostrovy nebo poloostrovy, na kterých žijí kouzelníci, se jmenují podle jejich hlavního města."
"Ach tak," přikývla Linda, i když to nebyla tak úplně odpověď na její otázku.
"Právě přecházíme do jiné čtvrti," upozornila dívky Alejandra. "Dávejte si pozor."
První ulice byla fádní a nezajímavá, potom ale začínala dostávat čtvrť magický ráz. Dívky proběhly například kolem obchůdku se stříbrnými dveřmi, nad kterým visela velká neonová visačka "Věštící nástroje všeho druhu, vedoucí Ewellyn Ferriet", nebo kolem domu, ve kterém nabízela jakási Carmen Requino kontakt s mrtvými, s démony, s anděly atd. Na ulicích předváděli různí umělci svoje umění. Dívky se ale nikde nezastavovaly, proběhly kolem toho všeho co nejrychleji. Potom ale najednou ty vepředu zastavily. Linda a Karin zabrzdily a rozhlížely se, co se stalo.
"Takže mě poslouchejte," uslyšely hlas Alexy. "Půjdeme teď k jedné velice významné osobě, která sídlí v jedné z nejvyšších budov. Já samotná bych to před ní raději zatajila, ale to by bylo nezákonné. Proto tam půjdeme všichni. Jen ona totiž může rozhodnout, co s vámi bude."
"O co, že to bude Aurora," dloubla Linda Karin do ramen. Karin přikývla. "Kdo jiný by to mohl být?"
Všechny znovu vyšly, ale tentokrát pomalu. Zdálo se, že jsou z nejhoršího venku. Karin si mohla lépe prohlížet ulice, kterými šly. A byly to hodně zvláštní ulice, jednak tu panovala podivná atmosféra a za druhé Karin ohromilo, s jakou fantazií si kouzelníci vyzdobili svá obydlí. Jeden dům měl například v oknech mořské rostliny a korály, v zahrádce byl malý rybníček, ve kterém se cákaly dvě děti, nejzvláštnější ale bylo, že dům byl celý postavený z mušlí. Nějaký jiný dům byl zase z čokolády a polovina plotu už byla uhryzaná. Karin to nedalo, aby si neulomila kousek kliky od branky, a když se do čokolády zakousla, zjistila, že lepší ještě nejedla. Jenom Alejandřin přísný pohled a Lindino chichotání ji zabránily, aby si došla ještě pro další porci.
Dost zvláštní byly ovšem i obchody. Nějaké obchody s potřebami pro draky a jiné domácí mazlíčky Karin sice z míry nevyvedly, na druhou stranu se nemohla zbavit dojmů, že obchod, jehož blikající vývěsní štít hlásal do ulic "Duchové do domu! Hodní, nepořádní, strašidelní, přátelští - máme všechny druhy!" se už normálu trochu vymyká. Stejně jako jí přišel nenormální i "Koštěbazar", kde si různí kouzelníci a čarodějky kupovali už použitá košťata.
"Proč by někdo chtěl mít košťata, když má draky?" zeptala se Karin Alejandry. Ta se ušklíbla. "Pro vznešené paničky draci přeci nejsou, ty raději poletí na košťatech! Navíc s košťaty se pořádají různé závody - tak jako ve vašem světě s auty. S draky se sice taky pořádají dostihy, ale většina lidí má mnohem raději košťata než draky. I na dopravu, protože košťata jsou rychlejší a navíc na ně nikdo nemá alergii, ale na dračí kůži má alergii spousta kouzelníků."
Karin chápavě přikývla. "A dražíte tady taky někdy?" zajímala se, protože si vzpomněla na tátu, který s oblibou nechával věci, které už nepotřeboval, vydražit na různých internetových stránkách.
"Samozřejmě," přikývla Alejandra. "Dražíme hlavně košťata, ale i draky, oblečení, a tak dále."
Karin už se dál nevyptávala, soustředila se na cestu. Prošli ještě kolem několika obchodů a kolem velké budovy, nad jejímž vchodem byla tabulka s nápisem "Čaropolicie". Karin začínala mít dojem, že už ji nic nepřekvapí, když ale dorazily na místo určení, pochopila, že se zmýlila.
Ta věž byla tak vysoká, že se její vrchol ztrácel v oblacích. Byla celá z mramoru a u vchodu se tyčily sochy několika lidí. Přímo před Karin stála socha ženy s kudrnatými vlasy po ramena. Její výraz byl přísný, tenké rty byly stažené do úzké linky. Na podstavci stálo: "Alexandra Delorio, narozena 14.5.1780, zemřela 30.6.1810"
"To zemřela tak mladá?" zeptala se Karin Alejandry, která přikývla. "Ano, někdo ji zavraždil. Dodnes se neví, kdo to udělal."
"Aha," přikývla chápavě Karin. Už se nevyptávala a prodrala se dopředu, aby viděla, co se bude dít.
Alexa stiskla červené tlačítko označené "Aurora Sesac, strážkyně magie".
"Aurora sídlí až úplně nahoře, takže bude chvíli trvat, než se tam dostaneme," vysvětlila Alexa. Právě v té chvíli se otevřely dveře a všechny se nahrnuly dovnitř. Alexa s Alejandrou si dívky rozdělily na dvě skupiny a každá jely jedním výtahem. Karin pocítila obavu, když viděla, jak se tam všichni hrnou, ale Alejandra, která je měla na starost, se usmála. "Neboj, je to kouzelně zařízeno, všechny se sem vejdeme a unese nás to," usmála se na Karin.
Když byly konečně všechny vevnitř, Alejandra stiskla nejvyšší tlačítko s číslem 23 a výtah se pomalu rozjel nahoru.
"To má tahle budova opravdu dvacet tři pater?" zeptala se Karin. Alejandra zavrtěla hlavou. "Ne, dvacet pět, ale do těch dvou nejhořejších nejede výtah, nebylo tam místo pro výtahovou šachtu. Mimochodem, doufám, že se nikomu z vás nebude dělat špatně. Budeme totiž ve zhruba stejné výšce, v jaké létají letadla. A mimochodem, toto je Věž poznání. Tady sídlí ti nejvýznamější kouzelníci a čarodějky."
"Ty a Alexa tu taky sídlíte?" zajímala se Linda. Alejandru zřejmě její dotaz upřímně pobavil. "Ne, já a Lexa jsme jenom taková malá kolečka od velké mašiny. V porovnání s lidmi, jako ke Aurora, jsme nic."
Zbytek cesty všichni mlčeli. Když výtah zastavil a otevřely se dveře, čarodějky s Alejandrou se vyhrnuly ven. Alexa a její skupina už tam čekaly. Všechny se vydaly ke schodům a další dvě patra stoupaly, než se ocitly přímo před černými naleštěnými dveřmi. Alejandra natáhla ruku a zaklepala. Dveře téměř okamžitě otevřel obtloustlý muž s dlouhými vlasy.
"Dobrý den, Esele," pozdravila Alexa. "Řekněte prosím Auroře, že prosíme o slyšení v naléhavé záležitosti.
Esel přikývl a zmizel. Za chvíli se objevil a řekl: "Slečna Aurora vás přijme za malou chvíli. Pojďte prosím dál."
Všechny přešly do malé místnosti a posadily se na lavičky. Karin se rozhlížela. Bylo tu několik dveří, jedny nesly označení "Pouze pro personál", další "Vstup zakázán" a jedny dveře byly bez označení. Vypadalo to, že Aurora tu bydlí.
Karin dloubla Alejandru do ramen. "Aurora tu bydlí, že ano?"
"Samozřejmě, nemá totiž pevnou pracovní dobu a nějaký drak s dopisem, ve kterém je něco, co si žádá naléhavé řešení, může přiletět klidně i o půlnoci, a musíš uznat, že hnát se o půlnoci do kanceláře a potom zase z ní, když může dorazit další taková žádost, sotva přijde domů, je šílené. Takhle je to praktičtější. Á my, o vlku..."
Aurora se objevila ve dveřích bez označení. Její oči se rozšířily překvapením, potom ale řekla: "Pojďte dál."
Všechny se honem nahrnuly do její kanceláře. Aurora se posadila za psací stůl. Alexa s Alejandrou předstoupily. "Auroro, jdeme ti vysvětlit -"
"Já vím, co se stalo. A naprosto to chápu, rozhodně byste Amiein útok nepřežily," řekla Aurora. Linda s Karin si vyměnily zmatené pohledy, ještě pořád nevěděly pořádně o co jde.
Aurora vstala od stolu a přešla k čarodějkám. "To jsou ony," řekla. I když to měla být otázka, vyznělo to spíš jako konstatování faktu. Zavřela oči a nadechla se. Potom oči opět otevřela a usmála se. "Cítím z nich velkou magickou auru." Přešla přímo ke Karin. "Jak se jmenuješ?"
"Ka - Karin," vykoktala ze sebe překvapená Karin. Aurora se na ni usmála. "Ty máš velký talent pro práci s draky a pro kouzla s ohněm," usmála se. Potom přešla k Lindě. "Ty jsi kdo?"
Linda jí sdělila svoje jméno a Aurora jí řekla, že má velkou šanci, že jednou nastoupí na místo, které teď zastává ona - na místo strážkyně magie, což je prý velice významný úřad. Strážkyně magie se může srovnávat s bohy a vládne celému Valianu.
Tak postupně oznamovala každému, na co má největší talent. Zrzavě blond dívce jménem Carmen třeba řekla, že jako trenérka draků na dostihy by byla velice žádaná, Sandře naopak sdělila, že jezdit závody na košťatech by jí docela šlo. Nakonec si povzdechla. "Jsou nadanější, než bych čekala, ty dívky," otočila se na Alejandru a Alexu. "Rozhodně je vyhánět nebudu. Předpokládala jsem, že nemají nadání a jsou bez jakýchkoli magických znalostí, ale asi jsem se spletla. Ale co s nimi uděláme? Do té čtvrti se vrátit nemohou." Stiskla bzučák na stole a objevil se Esel.
"Esele, prosím, skočte dolů za Ruilanem a zeptejte se ho, kde bych mohla ubytovat třicet devět lidí," požádala ho. Esel se uklonil. "Samozřejmě, mylady," řekl a zmizel. Aurora si sedla zpět za stůl. "Esel je poklad," poznamenala. "Nevím, co bych bez něj dělala." Potom si povzdechla. "Musíme počkat," řekla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | 22. července 2012 v 14:22 | Reagovat

Hmm... je to, takoví.... ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚŽASNÝÝÝ!!!!!!! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama