Dračí čarodějka - 12. díl

5. července 2012 v 21:01 | Melanie |  Dračí čarodějka
Zatímco čekaly, než se Esel znovu objeví, rozhlížely se dračí čarodějky po místnosti. Aurora si jich nevšímala, škrtala v nějakých papírech na stole, každou chvíli si povzdechla, zlostně zmačkala v ruce pergamen, vyhodila ho do koše a vzala si nový. Alejandra s Alexou se přidaly ke Karin a Lindě, které právě pozorovaly mapu na stěně.
"To je Valian?" nadzvedla Karin tázavě obočí.
"Určitě, když je to mapa Valianu, tak to musí být Valian!" pousmála se Alexa.
Karin jezdila očima po mapě kontinentu, který vypadal trochu jako srdce. Byla pokreslena skoro do detailů, na severu se vypínaly Straganské hory, ve kterých pramenila velká řeka Er, ta se vlévala do ještě větší řeky Alu, která protékala městem Valian, ležícím u moře.
"Páni, ten Valian je ale velký!" podivila se Karin. "Myslím město," dodala rychle.
Alejandra přikývla. "Ano, je asi pětkrát větší než Praha. Řeka Alu, která ve Valianu pramení, je obrovská. Není to přímo veletok, ale rozhodně je obrovská."
"A Valian je u moře!" zajásala Karin. Zezadu se ozvala Aurora: "Koupat se v něm bych ti nedoporučovala!" uchechtla se. "Voda je v něm strašně studená a ještě víc ji ochlazuje ochranná bariéra kolem Valianu."
"Jaká bariéra?" zajímala se Linda. Otočila se na Auroru a tázavě nadzvedla obočí.
"Ta zajišťuje, že se do Valianu nedostanou nekouzelníci," odpověděla Aurora a znovu se sklonila k papírům, dávajíc tím najevo, že považuje rozhovor za vyřízený. Linda se otočila k mapě a ukázala na velké prázdné místo uprostřed Valianu, kde nebyla žádná města, byla tam vyznačena jen malá vesnička Eweg. "Co je tady?" zeptala se tázavě.
"To je poušť Reno," odpověděla Alexa. "Jediná vesnice, která tam je, se jmenuje Eweg, protože v celé poušti je jenom v Ewegu zdroj vody. Žije tam jenom několik málo obyvatel, a ti jsou velice nemocní, sužovaní chorobami. Nikomu bych rozhodně nedoporučovala před Reno jet."
V tom okamžiku vstoupil dovnitř Esel a všechny oči se upřely na něj. Nevšímal si toho a obrátil se na Auroru: "Madam, pan Ruilan vzkazuje, že neví o ničem, že byste musely jít ke Křivákovi, aby vám něco zajistil."
"Děkuji, Esele. Můžete jít."
Esel s úklonou zmizel. Aurora si povzdechla a potom přešla k Alexe. "Alex, můžu se na tebe spolehnout?"
Alexa přikývla a nadzvedla tázavě obočí. "O co jde?"
"Znáš cestu k hostinci U Probodeného srdce?"
"Samozřejmě," řekla Alexa a vypadala překvapeně. "Ale nejde mi do hlavy co tam máme dělat."
"Hned ti to vysvětlím. Poslouchej mě pozorně. Odebereš se tam se všemi čarodějkami a zeptáš se na Křiváka. Měl by obsluhovat za barem. Až ho najdeš, vyřiď mu, že mu vzkazuju, že vás má někam uložit, a když vám zařídí na pár dní nějaké slušné ubytování, tak jsem ochotná zapomenout na tu krádež šperků minulý měsíc," řekla Aurora a bylo vidět, jak je nerada, že tohle musí říct. "Rozumíš tomu?"
"Ano," přikývla Alexa. "A co potom?"
Aurora jí něco podala. "Uvnitř máš instrukce," řekla. "A nezapomeň, ze za všechno, co se jim stane, nesete odpovědnost vy a nikdo jiný."
"Samozřejmě," přikývla Alexa. Otočila se na dračí čarodějky. "Holky, jdeme!"
Všechny se vyhrnuly z místnosti, seběhly dvě patra a potom se nacpaly do dvou výtahů. Čekaly obvyklých pár minut, než výtah sjel všech dvacet tři pater a zastavil v přízemí. Jakmile se dveře otevřely, všechny se vyhrnuly zase ven. Alejandra si je přepočítala a všechny vyšly ven z Věže poznání. Alexa se nevydala stejnou cestou jako předtím, tentokrát obešly věž a vydaly se po vydlážděné stezce menším lesíkem. Vynořily se v uličce, která vypadala jako ulice ochránců přírody. V jedné zahradě zahlédla Karin ohromný dřevěný dům postavený na stromě, na další okopávala postarší paní svoji zahrádku, která pokrývala větší plochu pozemku než malý domek uprostřed. Další dům byl tak zarostlý břečťanem, že byly sotva vidět dveře, a okna byla břečťanem úplně zakrytá. Úplný extrém ale byl dům vypadající jako velká skála. Karin se dál nerozhlížela, protože Alexa a Alejandra je už zase hnaly poklusem. Zabočily do velké ulice, která vypadala lépe. Domy vypadaly alespoň trochu normálně, pokud Karin ovšem nepočítala dům vytesaný z ledu. Ani se nezabývala představou, jaké to musí být uvnitř, raději se dívala na druhou stranu ulice, kde stál domek, který vypadal normálnější až na to, že byl natřený na modrožluto a okenní rámy byly fialové.
"Rychle, rychle, neprohlížejte si to tu, nemáme čas, hostinec U Probodeného srdce za hodinu zavírá a čeká nás ještě dlouhá cesta!"popohnala je Alexa.
Zrychlily, běžely ulicemi tak rychle, že Karin neměla čas rozhlížet se. Matně zaznamenala několik podivuhodností, jako například velkou zahradu s vodopádem a skalkou tak velkou jako samotný dvoupatrový dům ve stejné zahradě, neměla ale čas se nad tím zamýšlet, protože pořád zrychlovaly a Karin popadala dech, řinul se z ní pot a píchalo ji v boku. Za sebou slyšela supění Alejandry, která rozhodně taky neměla fyzičku zrovna nejlepší.
"Stát!" zavelela Alexa a všechny zabrzdily. "K hostinci U Probodeného srdce už je to jen kousek, tak můžeme zpomalit!" řekla Alexa. Čerodějky chvíli popadaly dech a potom opět vykročily, tentkorát ale pomalu. Zrovna vyšly na náměstí, kde se podle všeho konal trh. Stánky s nejroztodivnějšími věcmi byly roztroušeny po celé ploše, mezi nimi byla vidět horda čarodějek a kouzelníků, kteří se s košíky prodírali davem a zastavovali se u stánků. Všichni prodejci hlasitě vyvolávali a vynášeli svoje zboží až do nebe.
"Nejlevnější a nejlepší dračí vejce na celém trhu! Poštovní draci, dopravní draci i normální divocí draci - máme vše, co si budete přát!"
"Amulety! Amulety! Ochranné amulety! Účinná ochrana proti jakékoli formě černé magie! Amulety!"
"Nechejte si věštit z ruky, kostí, karet nebo kávové sedliny! Agáta Relozia, věhlasná cikánská čarodějka ze severu vám vyvěští budoucnost!"
Čarodějky s Alexou a Alejandrou v čele pospíchaly uličkou a snažily se nevšímat si dotěrného vyvolávání, bylo to ale velice těžké, zvlášť když na ně nějaká čarodějka u stánku s kameny zakřičela: "Dámy, nechcete si koupit kameny a amulety pro štěstí a lásku?" a další obchodníci zareagovali a také jim nabízeli své zboží. Alexa ale šla dál a ani se nezastavila, dokud nezašli do malé ponuré uličky. Karin se zmateně rozhlížela, jestli tu nejsou omylem. Domy tu byly špinavé a okna byla pokryta vrstvou mastnoty. Alexa šla ale uličkou dál a ostatním nezbývalo než jít za ní. Prošly kolem nějakého obchodu, který nesl název: Lord Harold: Svítilny a svícny z lebek a kostí! Ve výlohách bylo několik lebek, kterým zářily oči. Karin se otřásla.
Alexa zastavila u jedné budovy, která, i když byla omšelá, vypadala čistší než všechny odtatní domy v ulici. Na vývěsním šítu bylo napsáno: Hostinec U Probodeného srdce. Na štítu byl také nakreslený obrázek srdce probodnutého nožem.
Alejandra strčila do dveří a všechny vešly dovnitř. Celá hospoda ztichla a na čarodějky se obrátily zamračené, zvědavé a poloopité pohledy. Po chvíli se ale všichni vrátili k hovoru. Alexa zatím došla k baru, kde obsluhovala zamračená žena kolem pětatřiceti let. "Ano?" zeptala se nedůvěřivě.
"Potřebovala bych mluvit s mužem, který vystupuje pod přezdívkou Křivák," řekla Alexa tiše.
"To je můj manžel," řekla žena. "Proč s ním chcete mluvit?"
"To je osobní věc," reagovala Alexa. "Můžeme se s ním setkat?"
Když žena váhala, Alexa sáhla do váčku, který měla připevněný k opasku a vytáhla odsud pár zlaťáků. Posunula je k ženě za pultem. "Tak co?" nadzvedla obočí. Žena se pousmála a shrábla mince. Potom došla k závěsu vzadu, rozhrnula ho a zařvala pronikavým ječákem: "Ferte, někdo s tebou chce mluvit!"
Asi za minutu se v místnosti objevil vysoký muž. Měl vousy, dlouhé vlasy, malé oči a husté obočí. Podezíravě si je měřil. "Co chcete?" zeptal se ještě nedůvěřivěji než jeho žena.
Alexa se naklonila a mluvila tak tiše, aby ji slyšel jen on a čarodějky. "Posílá mě slečna Aurora," řekla.
Bylo zajímavé pozorovat, co s Křivákem udělalo jen pouhé vyslovení Aurořina jména. Zrudnul až po kořínky vlasů, potom zblednul, na tváři mu naskočily rudé skvrny jako by se opařil, olízl si rty a na čele mu vyrazil pot. "A - co chce?" zeptal se.
"Vzkazuje vám, že máte někam uložit mě a tyhle mladé dámy," ukázala Alexa na dračí čarodějky. "A moji sestru," dodala a kývla hlavou k Alejandře.
"A co za to?" zeptal se muž s úsměvem a s nadějí v hlase.
"Vzkazuje vám, že je ochotná zapomenout na tu krádež minulý měsíc," řekla Alexa.
"Skutečně?" Křivákova tvář se rozjasnila a bylo vidět, že si s tou kráděží - ať už se jednalo o cokoli - dělal velké starosti. "Víte, to se mi strašně ulevilo. Vůbec nevím, jak bych to řekl Martereně, totiž manželce, žejo, a kdybych šel do lochu, kdo by pak živil rodinu -"
"Jistě, jistě," přerušila ho Alejandra. "Tak máte nás kde ubytovat?"
Křívák kývl. "Samozřejmě. Pojďte za mnou."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karmine Karmine | 12. března 2013 v 18:35 | Reagovat

Nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama