Dračí čarodějka - 13. díl

10. července 2012 v 8:11 | Melanie |  Dračí čarodějka
V následujících dnech si Karin žila relativně bezstarostně. Sice se s dalšími devětadvaceti lidmi musela vejít na pět paland, jeden rozkládací gauč a dvě lavice, zato si ale mohla oddychnout. Aurora šla o všem říct bohyni Deré a ta vyslala Amie kamsi do Antarktidy na nějakou misi. Karin neměla nouzi ani o společnost. S Křivákem si rozumněla, často se od něho nechala poučovat o Valianu a čarodějnictví obecně. Jeho žena Marterena se ke všem dračím čarodějkám chovala neutrálně, vypadalo to ale, že k Alexe a Alejandře má neskonalou úctu. Oslovovala je "madam" a posluhovala jim jak jen mohla, a protože dračí čarodějky byly pod jejich ochranou, snažila se Marterena choval uctivě i k nim. Jediné, co Karin chybělo, byly vycházky do města, protože musela být celý den zavřená v hostinci, pro jistotu. Tady se ale dočkala překvapení.
Jednoho dne jako obvykle sešly všechny dolů k snídani. Dojedly nějaké pečivo s džemem a dopily kakao, potom si Alexa odkašlala. "Dámy, pro dnešek vám povoluji vycházku na tržiště! Koupit si můžete co chcete, kromě duchů a jiných nebezpečných bytostí! Zakrslé draky vám povoluji!"
Alejandra zatím každé dívce podala měšec s penězi. Karin ho potěžkala. Vypadalo to, jako by v něm bylo hodně peněz. Naklonila se k Lindě, dloubla jí do žeber a zašeptala: "Jdeme?"
Obě se zvedly od stolu. Alexa jim podala košík na nákup a řekla: "Užijte si to."
"O to neměj obavy," řekla se smíchem Linda, dloubla do Karin a obě přešly přes hostinec ke dveřím.
Vyšly z hostince, uvítala je obvyklá atmosféra špinavé ulice, které by rozhodně prospělo, kdyby tam někdo vylil obrovskou láhev nějakého čističe a obrovským kartáčem minimálně dva týdny drhnul, aby pustila aspoň trocha špíny. Rychle vykročily a ulici opustily. Vynořily se přímo na tržišti, kde bylo teď stánky zaplněné snad každé místo, kde nestáli kouzelníci nebo čarodějky. Ulicí se neslo vyvolávání.
"Co si koupíme?" zeptala se Linda.
"Draka!" vyhrkla okamžitě Karin a začala pátrat po nějakém stánku s draky.
"Krásné dámy, nechcete si koupit dračí vejce?" zavolala na ně v tu chvíli drobná, nehezká čarodějka u stánku kousek od nich. Karin se okamžitě začala prodírat davem ke stánku. Prohlížela si vejce, ale zdála se jí všechna stejná, až na rozdíly ve velikosti. Dívka k ní okamžitě přispěchala. "Jaký druh chcete, mladá dámo?" zeptala se.
"Nějakého zakrslého," odpověděla Karin.
"Samičku nebo samce?"
"To je jedno," mávla Karin rukou. Dívka přešla k jednomu z menších vajec a podala ho Karin. "Je to samička," řekla. "Bude trvat asi tak tři měsíce, než se vylíhne. Pokud byste chtěla, mám tu i příručky o chování draků a speciální výživu, kterou budou draci prvních pár měsíců potřebovat."
Karin si spolu s vejcem koupila i příručku s názvem "Chov draků v 21. století" a speciální výživu pro dračí mláďata. Čtyři zlaťáky a dva stříbrňáky opustily její měšec, pořád tam ale zůstalo dost peněz. Linda, která si prohlížela šperky u vedlejšího stánku, se k ní připojila a společně se opět prodíraly davem a rozhlížely se po něčem, co vypadalo slibně.
"Věštění budoucnosti! Věštění osudu!" zavolala v tu chvíli jakási stará cikánská čarodějka kousek od nich. Linda se podívala na Karin. "Jdeme si nechat vyvěštit osud? Cikánky jsou věštěním pověstné."
"Proč ne?" pokrčila Karin rameny. Přešly k cikánce. "Dobrý den," pozdravila Linda. Karin mlčela.
"Dobrý den, dámy." pozdravila cikánka. "Chcete si nechat vyvěštit osud a dozvědět se, co vás čeká?"
Přikývly. Karin si prohlížela nástroje rozložené vedle cikánky na stolku. Balíček karet, šálek, čajové lísky, kosti. To bylo všechno."
"Prosím, můžu vám vyvěštit z ruky a z karet dohromady, to je ta nejlepší metoda. Stojí to sice pět zlatých, ale -"
"Já jdu do toho," usmála se Karin. Linda zatím váhala, takže Karin přešla k cikánce.
"Pravou ruku," přikázala věštkyně. Karin jí podala ruku a čarodějka se do ní zadívala. "Hm, to je velice zvláštní dlaň," prohlásila. "Máte neobvykle dlouhou čáru života, mé dítě. A nic nenaznačuje, že byste se měla v průběhu života změnit v nesmrtelnou. To je zvláštní." Znovu se zadívala do ruky a bručela: "Čára lásky je krátká, často přerušovaná a nekříží se s čárou peněz."
"A co to znamená?" zeptala se Karin.
"To znamená, že budete mnohokrát zamilovaná a mnohokrát si prožijete zklamání, nakonec ale přece jenom najdete toho, koho hledáte. A to,že se nekříží s čárou peněz, znamená, že si nikoho nevezmete pro peníze. Sama čára peněz ale naznačuje, že budete velice bohatá. Slečno, gratuluji. Ve svojí ruce máte vepsaný velice šťastný život." Usmála se na ni. "Teď ale přistoupíme k druhé fázi a to je věštba z karet. Ruce můžou někdy lhát," prohlásila a podala Karin karty. Vyzvala ji, aby je sama zamíchala a rozložila na stole do řad po šesti. Když bylo hotovo, odkryla jednu z karet. "Ajaj," zavrtěla hlavou. "Velice brzy dojde ve vašem okolí ke smrti." Odkryla další kartu. "A půjde o nečekanou smrt. A pravděpodobně budete svědkem té smrti. Další karta naznačuje," obrátila jednu z karet, "že jde o někoho, koho momentálně moc dobře nebo vůbec neznáte, v budoucnosti vám ale bude na životě této osoby velice záležet, bude to někdo, kdo se stane vaším kamarádem, v případě, že půjde o muže, možná dokonce i láskou." Jak odkrývala další a další karty, pokračovala. "Tady je karta zklamání, a zklame vás někdo blízký. Potom tu je karta růže, takže půjde o ránu pod pás. Jeminánku, asi budu muset tu gratulaci vzít zpátky. Ale pozor, tady se ukazuje karta bohatství, a tady karta draka! Zbohatnete díky drakům! A moment, ano, karta štěstí! Šťastná karta! A pozor, už nám zbývá jen poslední karta, takže -" Dramatickým pohybem otočila kartu ve středu. "Aha!" vykřikla. "Takže i přesto, že vás čeká v blízké budoucnosti smrt a podraz, budete v budoucnosti hodně šťastná! Slečno, opravdu vám gratuluji! Tak světlou budoucnost jsem už dlouho neviděla! Hned to působí pozitivně, když člověk vidí někoho mladého, koho čeká dlouhý a šťastný život!" S širokým úsměvem Karin propustila.
Karin se podívala na Lindu, která jenom zavrtěla hlavou. Jakmile byly dost daleko, zeptala se Karin: "Proč jsi nešla?"
"Bála jsem se, co by mi odpověděla," řekla Linda. "Kdo myslíš, že bude ten mrtvý a ten, co tě zradí?"
"Raději to nechci vědět," řekla Karin.
"Hele, podívej!" ukázala Linda v tu chvíli ke stánku se šperky a obě tam běžely tak rychle, jak jim davy zákazníků dovolovaly. Dalších asi deset minut vybíraly šperky za asistence postaršího a silně nahluchlého manželského páru, který je tam prodával. Karin si koupila náušnice s falešnými safíry za pár stříbrňáků, zatímco Linda utratila majlant za náhrdelník s pravými rubíny. Obě dvě si šperky ihned nasadily a rozhlížely se po dalších stáncích.
Než uplynula hodina, v Karinině košíku přibyla ještě kniha o historii čarodějnictví, sbírka příběhů Leanie Gerelio, jakýsi magický amulet pro štěstí a bronzová soška draka chrlícího oheň, o které prodavač u stánku říkal, že je to socha památné dračice Lero. Linda měla tu samou sošku, koupila si ještě masožravku a dva náramky přátelství, z nichž jeden dala Karin. Obě dvě se vracely zpět do hostnice U Probodeného srdce. Když přišly až k němu, uviděly Auroru, která z něj právě vyšla. Zavolaly na ni, ale nereagovala. Pod očima měla hluboké kruhy a působila dojmem, že má pěkně pocuchané nervy. Linda se zmateně podívala na Karin. "Co s ní je?"
Karin pokrčila rameny a otevřela dveře. Rozhlédla se po osazenstvu. Nejprve neviděla nic kromě několika štamgastů, kteří v rohu popíjeli, potom na ně ale zavolala Alexa. "Karin, Lindo, tady!"
Alexa a Alejandra seděly u stolu úplně vzadu, skloněné nad nějakou ohromnou bichlí. Karin s Lindou tam okamžitě zamířily. "Ahoj," pozdravila Karin a přisedla si. Linda zatím přišla ke Křivákovi a objednala pití, potom si i ona sedla vedle Karin.
"Tak co jste koupily?" usmívala se Alexa na dívky. Karin se usmála a začala vytahovat z tašky jednu věc za druhou. Alejandra uznale vzala do ruky sošku a amulet, Alexa se naopak zamračila při pohledu na dračí vejce. "Sameček nebo samička?" zeptala se.
"Samička," odpověděla Karin.
Alexa sklouzla pohledem na knihu o dracích. "Podívej se do ní, tam najdeš všechno potřebné. Je moc dobře, že sis ji koupila."
"Lindo, ty máš nádherný náhrdelník!" přerušila je Alejandra. Fascinovaně pozorovala, jak se rubíny třpytí. "To je krása!" vydechla. Linda se pyšně usmála, Karin si ale v tu chvíli na něco vzpomněla. "Něco bych vám chtěla říct," začala. Všechny tři se na ni otočily. Karin vyložila Alexe a Alejandře věštbu, kterou slyšela od cikánské čarodějky a potom se jich zeptala: "Nevíte, kdo by mohl být ten krtvý?"
Alejandra si odkašlala. "Karin, musíš pochopit, že vykládání budoucnosti patří k nejnepřesnějším odvětvím čarodějnictví. Cikánky na to sice mají zvláštní nadání, přesto ale -"
Alexa ji přerušila. "Karin, říkala, jestli to bude muž nebo žena?"
Karin zavrtěla hlavou. "Neříkala. Opravdu nevíte, kdo by to mohl být? Nemohly byste to být vy? Nebo Aurora? Nebo někdo z dračích čarodějek?" Potom ztišila hlas a zašeptala: "Nebo Křivák? Jeho žena? No tak, tušení mít musíte!"
Alexa zavrtěla hlavou. "Nemám páru. Ale mohou se stát nepředvídatelné události."
"Podle mě to Aurora nebude, to už by musel být mocný čaroděj, aby ji přemohl!" vložila se do toho Alejandra. "Je to přece jen áterka."
"Hele, mohl by mi někdo vysvětlit tu maličkost, co ti áteři vlastně jsou?" zeptala se Karin mírně nakvašeně. Alexa ji přejela pohledem. "Jistě," kývla. "Áter znamená v překladu věčně mladý, a o to taky jde. Áteři nestárnou, jakmile se jimi někdo stane, zasekne se prostě na tom věku, na jakém byl. Jejich mentální vývoj jde ale pořád dopředu. V tom se liší od upírů, těm se zastaví vývoj na té úrovni, na jaké byli před proměnou. Jinak jsou ale áteři skoro stejní jako upíři, až na to, že nepijí krev, ale jí normální lidské jídlo. Nemůžou zemřít na stáří a ani na nějakou nemoc. Vlastně je nemoci jen málokdy napadnou. A je taky velice těžké je zabít, skoro nikdo totiž nedokáže prorazit jejich kůži. Musel by to být velice silný člověk nebo mocný kouzelník."
"A jak stará je Aurora?" zeptala se Karin.
"Žije už přes dvě stě let," odpověděla Alejandra.
"A kdy se stala áterkou?"
"Počkej, nech mě přemýšlet... v sedmnácti? Ne, ještě dřív - myslím ve čtrnácti nebo v patnácti letech."
"To bylo rok předtím, než se stala strážkyní, potom zabili Alexandru Delorio a Aurora nastoupila po ní," vložila se do toho Alexa. Obě čarodějky rychle rozvinuly konverzaci a o dívky už se nestaraly, takže Karin s Lindou odešly od stolu a vyběhly schody ke svému pokoji, kde spaly ještě s jednou dívkou jménem Agáta na rozhrkaném gauči. Otevřely dveře, Karin položila vejce na stolek a otevřela knihu o dracích.
"Co jdeš dělat?" zajímala se Linda.
"Jdu jí vybírat jméno," odpověděla Karin. Nalistovala si kapitolu o jménech a dala se do čtení.

DRAČÍ JMÉNA

Jména drakům se dávají nejčastěji podle starověkého jazyka (seznam str. 224 - 228), kdy dáváme drakovi jméno podle vlastnosti, kterou by podle nás měl mít. U draků po narození tato vlastnost vynikne. Asi nejznámějším drakem takto pojmenovaným je dračice Aurory Sesac zvaná Eresid (Múza), která prý své paní dodá vždy inspiraci.
Druhým, méně častým způsobem je zkombinovat jméno matky a otce draka. Prvním takto pojmenovaným drakem byl drak Vialorius, jehož jméno vzniklo z matčina Vialos (vichřice) a otcova Riu (běh). Pokud dáte svému drakovi takové jméno, nevynikne u něj žádná vlastnost, pokud neměl matku či otce pojmenovaného prvním způsobem.
Třetí, nejméně častou formou je pojmenování draka po někom, na kom vám záleželo a kdo nedávno zemřel. Potom platí, že drak bude mít podobnou povahu jako člověk, po kterém byl pojmenován. Prvím drakem takto pojmenovaným byla dračice Tira, která byla pojmenována po slavné zpěvačce Tiře Riso (Tira Riso zemřela v roce 1994).
Čaasto se může stát, že i když máte jméno pro draka rozmyšlené, při prvním pohledu na draka se ještě rozmyslíte. Takto se rozmyslela například Aurora Sesac, která byla původně naprosto přesvědčená, že se její dračice bude jmenovat Fesa (síla), když se na ni ale poprvé podívala, spontánně se rozhodla, že jí dá jméno Eresid.

Karin nalistovala seznam jmen a začala ho pročítat. Linda ji pozorovala. "Co tam máš?" zeptala se.
"Co bys řekla jménu Sarae?" zeptala se Karin nepřítomně. Linda zavrtěla hlavou.
"A co Linad? Nebo Niniad? Nebo Tayral?" Linda vrtěla hlavou.
"Tak třeba Beina!" navrhla Karin. Linda se usmála. "To se mi líbí," řekla. "Beina je hezké."
"Dobře, bude to Beina," rozhodla Karin a odhodila knihu. "Mimochodem, znamená to miláček."
Linda se zasmála. "Tak to bude dobré."
Karin přešla k oknu a podívala se z něj. Na ulici nikdo nešel, obloha byla zatažena mraky. "Vypadá to na bouřku," řekla zamyšleně a otočila se na Lindu. "Nezávidím holkám, co budou ještě na trhu."
Linda se zasmála, potom přešla k zrcadlu a začala si rozčasávat vlasy. "Sakra, jsou úplně rozcuchané," mumlala si pro sebe. Karin se opět obrátila do ulice a ztuhla. Přímo před hostincem někdo stál, vypadalo to ale, že nechce jít dovnitř. Jen čekal. Karin z té osoby nemohla spustit oči. Do tváře jí neviděla, připadala jí ale nějaká povědomá. Karin přeběhl po zádech mráz, i když nevěděla proč. Neznámá osoba na ni působila hrůzoštrašným dojmem.
Potom se na rohu ulice objevila menší žena se zrzavými vlasy. V ruce držela košík, urovnávala si šátky, kterými byla zahalena a rozhlížela se kolem. Když dospěla k názoru, že je to bezpečné, přešla k osobě stojící před hostincem. Něco spolu prohodili a potom vešli dovnitř. Karin se obrátila do místnosti. Linda pořád stála u zrcadla a nadávala.
"Jdu dolů," oznámila jí Karin. Linda přikývla. Karin otevřela dveře a vyšla na chodbu, sešla dolů po točitých schodech a na posledním se zastavila. Rozhlížela se po hostinci a hledala ty dva. Potom je uviděla. Žena seděla tak, že jí bylo vidět do tváře, a i když si byla Karin jistá, že ji nikdy předtím neviděla, měla pocit, že ji zná. Osoba, kterou předtím viděla venku, k ní byla zády, bylo ale jasné, že je to muž. Karin se na ně chvíli dívala, snažila se uhodnout, kde tu ženu už viděla, ale nemohla si vzpomenout. Potom jí došla směšnost toho, co dělá a zrovna se chtěla otočit, aby odešla zpátky nahoru, když žena zvedla oči a zadívala se přímo na Karin, která rázem ztuhla. Dívaly se na ni chladné, ledové oči bohyně Amie.
Karin si zacpala ústa, aby nevykřikla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dan Dan | E-mail | Web | 10. července 2012 v 11:51 | Reagovat

Ja som tvoj tiež čítal, ale len začiatok...nepáčilo sa mi, že si tam dávala tých smajlíkov...a ten rýchly spád deja, že ešte len druhá kapitola a už patrí medzi čarodejky a vie že dokáže čarovať. Hm, a čítala si vôbec moje? nie som si istý po tom obsiahlom kometáry :D Potreoval by som vedieť trochu viac ;) čo sa páči čo nie atď

2 Dan Dan | E-mail | Web | 10. července 2012 v 11:55 | Reagovat

prepáč že ťa podozrievam či si to čítala, ale už len to že si napísala máš super príbehY (podotýkam na množné číšlo), keďže mám tam len jeden ;)

3 Melanie Melanie | Web | 10. července 2012 v 18:46 | Reagovat

[2]: aha :-D sry, já to množné číslo dávám už automaticky :D jo a k tomu rychlému spádu děje - já jsem fakt neměla čas vymýšlet si nějaké "protahováky" :-P

4 Vicky Vicky | Web | 10. července 2012 v 21:55 | Reagovat

ty jména jsou celkem povedená... :D

5 pearlies pearlies | Web | 12. července 2012 v 23:02 | Reagovat

Ahojda,Přeju hezký večer,,tak inforumuju že u mě na blogu začala soutěž první úkol,,tak zvládni přelouskat celej článek a neusni u toho..:) Děkuji že jsi se přihlásila,,a každej názor a připomínku uvítám do komentářů...l.:)
Ps: na úkol máš nejdýl do neděle,,a kdyby ti bylo cokoliv nejasný neváhej a piš..Hezky večer Pearlies..

6 Isenstar Isenstar | 22. července 2012 v 15:04 | Reagovat

Ajaj!! Vražda na dvanácti hodinách!! O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama