Dračí čarodějka - 14. díl

17. července 2012 v 14:10 | Melanie |  Dračí čarodějka
Karin se probrala. Hlava jí nesnesitelně třeštila a celé tělo ji bolelo. Ospale zvedla víčka, která jí připadala strašně těžká, a skrz řasy zpozorovala bílý strop. Zamračila se, neschopná si vzpomenout na události posledních hodin. Posadila se a rozhlížela se po místnosti. Nikdy předtím tu nebyla, ale připadalo jí to tady povědomé.
Dveře se otevřely a Karin se otočila. Dovnitř vešla Aurora, a když ji uviděla, usmála se. "Tak, už jsi vzhůru," řekla. Karin nevěděla, jak by měla reagovat, tak jenom pokrčila rameny. "Co se stalo?" zeptala se po chvíli.
"Nevím sice, jak se to všechno seběhlo, ale faktem je, že Amie se dozvěděla, kde jste. Byla v hostinci U Probodeného srdce se svým synem - toho jsme zajali - a zaútočili na vás. Všichni jsou v pořádku, až na Křivákovu ženu. Ta to nepřežila."
Karin sklopila oči k zemi a chvíli zápasila s knedlíkem v krku. "To je mi líto," vypravila ze sebe.
"Netrap se tím," řekla Aurora. V tu chvíli se dveře znovu otevřely a dovnitř vpadly Linda, Agáta a Sandra.
"Karin, je ti dobře?" vyhrkla Linda. "Je to strašné, co? Myslím s Marterenou. Křivák je úplně zničený a Amie uprchla! Nechala tu svého syna, vůbec se o něho nestarala! Jakmile zjistila, že je bitva prohraná, vzala do zaječích! Nikdo neví, kde je teď!"
"Moment, moment, moment," řekla Karin a mávla rukou. Linda okamžitě zmlkla. Karin si to pár minut přebírala v hlavě a potom se otázala: "Takže co?"
"Co co?" zamračila se Linda.
"No co teď bude?" zeptala se Karin. "Kde to vůbec jsme?"
Do debaty se vložila Aurora. "Musely jsme myslet na vaši bezpečnost. Avis by nám nikdy, nikdy neodpustila - No, prostě jsme vás převezly z Valianu - z města Valianu - do Kaired, menšího města asi na opačné straně Valianu, které je z jedné strany kryto Amirskými bažinami a z druhé strany Elefildskými pastvinami, kde žije mnoho nebezpečných bytostí, takže přejít přes ně by vyžadovalo velkou dávku odvahy."
Karin přikývla, jakože pochopila. "A co bude dál?"
"No, pochybuji, že vás Amie nechá jen tak na pokoji," řekla Aurora. "Tady byste ale měly být v bezpečí, než se nám podaří Amie najít a zajistit ji. Deré dělá co může, a ostatní bohové taky nezůstávají pozadu," usmála se.
"A proč to Amie vůbec dělá?" vyslovila nahlas Agáta otázku, která vrtala v hlavě všem.
"To netuším," pokrčila Aurora rameny. "Pochybuju, že by to dělala jen z nenávisti vůči bohyni Avis, protože i když se nenávidí tak, jak se jen dva bohové mohou nenávidět, pochybuji, že by kvůli tomu chtěla zabít vás. I když je pravda, že kdysi dávno zabila Avisinu úplně první dceru - Raminu. Nikdy se nezjistilo, proč. Amie si odpykala trest a na všechno se zapomnělo. To ovšem bylo už strašně dlouho, asi přede dvěma tísíci lety."
"Říkala jsi, že jste zajali jejího syna?" změnila Karin téma.
"Ano, proč?"
"Chtěla bych ho vidět," požádala Karin, i když si uvědomovala, jak je její žádost směšná. Ani pořádně nevěděla, proč to tak chce, ale prostě musela vidět tvář toho člověka, který byl synem bohyně Amie, a který je chtěl zabít.
"Proč?" zeptala se Aurora. Karin jenom pokrčila rameny. "Já nevím, ale chtěla bych ho vidět."
Aurora si povzdechla. "Není to sice dobrý nápad, ale jak myslíš. Pojď se mnou."
Karin sklouzla z postele - přitom si uvědomila, že je oblečená do modrých šatů, které na sobě v hospodě rozhodně neměla - a obula se. Následovala Auroru ven z místnosti a potom dolů po schodech a dlouhou chodbou někde v podzemí. Hořely tam louče, ale Aurora přesto ještě rozsvítila světlo, které se v podobě obrovské zářící koule vznášelo nad nimi a plulo spolu s nimi nad Aurořinou hlavou. Konečně dospěly k cíli svojí cesty - k obrovskému podzemnímu žaláři, kde už nehořely skoro žádné louče, a kdyby Aurora neměla světlo, vládla by tam skoro úplná tma. Ve vzduchu byla cítit vlhkost, a Karin ucítila výpary, jako kdyby tu někde byla bažina. Stropem prorůstaly kořeny dávno mrtvých stromů a vypadaly hrůzostrašně.
Většina vězňů vypadala zuboženě; vypadalo to, že nemají sílu stát ani sedět, a jenom leželi na špinavé slámě. Zdálo se, že jídla, které jim sem nosí, se ani nedotknou. Jakmile spatřili Auroru s Karin, někteří z nich se posunuli směrem k mřížím a začali něco volat.
"Vzácné paní, pomozte mi..."
"Já jsem odsouzená neprávem, paní, slyšíte, neprávem!"
"Co se stalo s mou ženou? Kam odvlekli mé děti? Vy to musíte vědět!"
"Pusťte mě odsud, vysvoboďte mě!"
"Nic jsem neudělala, proč mě tu držíte?"
Karin hleděla do jejich špinavých, bledých a uslzených obličejů. Jeden starší muž kousek od ní stál, lomcoval železnými dveřmi a křičel: "Pusťte mě, musím za ženou! Moje děti! Povídám, nechte mě jít, jsem nevinný!"
Aurora si ničeho nevšímala a šla dál, Karin za ní. Několik vězňů na ně ještě křičelo, ale potom všichni ztichli. Aurora se nakonec zastavila skoro na konci vězení. "Tak to je on," řekla a ukázala na hubeného, tmavovlasého chlapce zhurba v Karinině věku, který seděl zády k nim na špinavé zemi. Jakmile je uslyšel, otočil se a pohlédl na Auroru, Karin si nevšímal. "Co chcete?" zeptal se otráveně.
Karin zalapala po dechu, protože ten hlas poznala. Kluk se na ni otočil, a ona zůstala stát v němém úžasu, protože ho znala. A byl to někdo, koho by tu rozhodně nečekala. "Jirko," zašeptala.
"Karin!" Jiřího oči se rozšířily údivem. Vyskočil na nohy a přistoupil k mřížím. "Co tady děláš?"
"To ty jsi mě chtěl zabít?" obvinila ho Karin místo odpovědi.
"Já to nevěděl!" vykoktal Jiří vyděšeně.
"Nelži!" vyštěkla Karin. V očích ji pálily slzy. Otočila se a běžela zpátky. Za ní se nesl Jirkův hlas: "Karin, já to nevěděl, ona mi lhala!"
Karin si to nevšímala. Běžela zpátky chodbou a byla vděčná, že tam nikde nejsou odbočky, protože jinak by se určitě ztratila. Vyběhla schody a ocitla se zpátky v domě, odkud vyšla. Vpadla do první místnosti, kterou našla, a byla ráda, že je tam sama. Vypadalo to, že je to nějaký pokoj, ale moc o tom nepřemýšlela, padla na postel a rozbrečela se do polštáře. Plakala velice dlouho, ani nevěděla, kdy nakonec usnula. Když se probudila, svítalo. Ležela celá zkroucená na okraji postele a byla celá rozlámaná. Zvedla se a provedla několik cviků na protažení, když to bylo lepší, přešla k zdrcadlu. "Do háje," ulevila si. Oči měla opuchlé od pláče a rudé, vlasy úplně rozcuchané. Opláchla si obličej a vzala do ruky kartáč. Škubavými pohyby si rozčesávala vlasy, po chvíli to vzdala a znovu si sedla na postel. Chtěla se ještě trochu vyspat, ale ozvalo se zaklepání. "Co je?" zeptala se Karin nevrle. Dveře se otevřely a dovnitř nakoukla Aurora. "Můžu dál?"
"Jasně," přikývla Karin. Aurora vešla a posadila se vedle Karin na postel. "Ty znáš toho - toho kluka, co jsme zajali?"
Karin přikývla. "Je to můj... přítel." Nebyla to tak docela pravda, ještě spolu nechodili, ale Karin neměla chuť vysvětlovat, jak to mezi nimi je.
Aurora přikývla. "Aha."
"Co s ním bude?" zeptala se Karin.
"Bohužel, nemůžu ho pustit. On tvrdí, že mu Amie lhala, ale co my víme?"
"Ale ty ho musíš pustit! Neviděla jsi tam ty vězně? Vždyť tam přijde o rozum!" Karin bylo jedno, že na Auroru křičí, chtěla jenom, aby Aurora něco udělala, aby Jiří nedopadl stejně jako ti ostatní v tom vězení."
"Rozhodně tam o rozum nepřijde, je to jen na čas," řekla klidně Aurora.
"Já to nechápu! Byla jsi už někdy zamilovaná? Asi ne! Protože jestli jsi byla, tak bys tohle nikdy neudělala!" vykřikla Karin a otočila se k Auroře zády.
Až když Aurora dlouho neodpovídala, došlo Karin, že asi něco není v pořádku. Otočila se na ni. "Auroro, co se -"
Zmlkla, jakmile uviděla výraz v Aurořině obličeji. Vypadala, jako by přemáhala pláč.
"Auroro?"
Aurora sebou trhla a podívala se na Karin.
"Co se děje?" zeptala se Karin znovu.
"Nic," řekla Aurora třesoucím se hlasem. "Jenom jsi mi něco připomněla -"
"Co?" naléhala Karin. Aurora zavrtěl hlavou. "O tom nechci mluvit." Vstala a vyšla z místnosti. Karin se dívala na zavřené dveře a v hlavě měla zmatek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lady Ellysen Lady Ellysen | Web | 17. července 2012 v 14:30 | Reagovat

Já se na horory nedívám.. Dívala jsem se na horory, když jsem byla malinká se sourozenci, pamatuju si, jak tam byl nějaký chlap, který měl uvězněnou nohu řetězem a strašně šílel, tu nohu si uřízl a dál si to nepamatuju..
Já mám radši hororové adventury (např. Posel Smrti atd.) :)

2 Isenstar Isenstar | 22. července 2012 v 15:09 | Reagovat

Chudinka...(kdo je chudinka, si přeberte jak chcete... podle mě jsou to všichni chudinkové...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama