Dračí čarodějka - 15. díl

18. července 2012 v 17:41 | Melanie |  Dračí čarodějka
Druhý den ráno se Karin s Aurorou snažily o včerejší záležitosti nezmiňovat. Zatímco Alexa, která dorazila večer, chystala snídani, Karin se Aurory vyptávala na úplně běžné věci o Valianu.
"A to jsme na celém světě jenom my dračí čarodějky, nebo je jich víc?"
"No, dračích čarodějek může být víc, když má někdo neobvyklý vztah k drakům, může se stát dračí čarodějkou, ovšem aby někdo byl dračí čarodějkou už od narození, to je - fantastické."
"Proč?"
Zdálo se, že Auroru ta jednoslabičná otázka zaskočila. "No, protože - je to něco, o čem jsme ještě nikdy neslyšeli! Za celou historii čarodějnictví - a ta je pěkně dlouhá - se ještě nestalo, aby se už od narození projevovaly na dívkách typické znaky dračích čarodějek! A nemluvím zdaleka jen o vzhledu, ale i o schopnostech!" Zdálo se, že Aurora je do jisté míry fascinovaná. "Zdá se, že ta věštba byla pravdivá."
"Jaká věštba?" vložila se do toho se zájmem Linda.
Aurora na ni pohlédla. "Kdysi dávno byla vyslovena jakási věštba, ve které se říká doslova toto: 'Bude mít bohyně Avis osmadvacet dcer s lidským mužem. Ty budou vynikat krásou, chytrostí a nadáním pro práci s draky, nejvíce výjimečný ovšem bude to, čím se stanou už při narození. Od narození z nich budou dračí čarodějky.' Tak to řekla věštkyně Loryl, které se za jejích časů přezdívalo Neomylná. A jak je vidět, nemýlila se ani v tomto." Usmála se na Lindu a přelétla pohledem po Karin. "Chtěla bys vědět ještě něco?"
Karin chvíli zaváhala, a potom se zeptala: "Auroro, proč jsi byla včera tak - divná, když jsem se tě zeptala, jestli jsi už byla zamilovaná?"
Aurora se na ni překvapeně podívala. "Cože? Včera? Aha - ano, vzpomínám si."
"Tak proč?" naléhala Karin. Alexa před ni v tu chvíli položila talíř a lžíci a zase se vrátila ke sporáku. Vzápětí doprostřed stolu práskla nějakou mísou a vyšla z kuchyně. Linda a Agáta si nabraly a odešly s chichotáním k jinému stolu. Celou tu dobu Aurora mlčela. Když byly u stolu samy, Aurora se nahnula blíž ke Karin. "No, jednou - je to už dvě stovky let - jsem byla zasnoubená."
"A?"
"No, právě ten den, co jsem se stala strážkyní magie, on závodil s košťaty. Bylo to jeho hobby. Závodil strašně rád, měl to být poslední závod v sezoně, trochu jsme se kvůli tomu pohádali, protože jsem myslela, že to oslavíme. Tak jsem byla doma sama. Strhla se strašná bouře, měla jsem strach. Asi v devět se přihnala moje nejlepší kamarádka, že se Kar zřítil z koštěte. Už pro něho nemohli nic udělat."
"To je mi líto," řekla Karin. Aurora se pousmála. "Už je to dlouho, skoro jsem na to zapomněla."
"Tak proč jsi -" Karin otázku nedokončila.
"Zapomenout ještě neznamená smířit se," odpověděla Aurora.
"A od té doby jsi nikoho neměla?" vyzvídala Karin.
"Ne."
"Proč?"
"Protože máme jedno přísloví, které říká: 'Můžeš být tisíckrát zamilovaná, stokrát zasnoubená a desetkrát vdaná, ale jen jednou to má budoucnost.' A je to pravda, to jsem si jistá."
Karin se zvedla od stolu. "Nemám hlad. Půjdu se projít."
"Nechoď moc daleko!" zavolala za ní Aurora, Karin ji už ale neslyšela. Vyšla na ulici a rozhlédla se kolem. Nikdo tu nebyl, ale to jí nevadilo. Udělala pár nejistých kroků od domu, kde bydlely, potom se rozhlédla a vydala se ulicí vlevo. Právě když zabočila do další ulice, za sebou zaslechla kroky. Než se stihla otočit, někdo ji chytil a ucpal jí ústa. Karin instinktivně vykopla nohou. Ten, co ji držel, sykl bolestí, ale nepustil ji. Karin se však nehodlala nechat jen tak unést, kopala a mlátila kolem sebe, až se jí podařilo zasáhnout osobu, která ji držela, do žaludku. Sevření povolilo, Karin se vyprostila úplně a běžela pryč. Teprve po chvíli jí došlo, že běží jiným směrem, než kde "bydlí". Otočila se a zastavilo se jí srdce. Běželi k ní tři lidé v šatech s kápěmi, Karin podle postav odhadovala, že jsou to dva muži a jedna žena. Otočila se a uháněla ulicemi s pronásledovateli v patách. Matně zaregistrovala, že je před ní nějaká brána, proběhla jí, ale její pronásledovatelé se u ní zastavili. "Sakra!" zaklela prostřední postava a stáhla si z hlavy kápi. Objevily se platinově blond vlasy a oříškové oči. "Už jsme ji skoro měli!"
"Klídek, Sarano," uklidňoval ji jeden z mužů. "Na Elefildských pastvinách se ta malá mrcha nedožije příštího dne."
"To je pravda," přikývla Sarana. "Vrátíme se k Amie a podáme jí zprávu. Jedna z těch holek je už prakticky vyřazená ze hry."
Všichni tři se otočili, žena si nasadila kápi a pomalým krokem prošli ulicemi, dokud se neobjevil cíl jejich cesty. Zaklepali a vešli.
V té době stála Karin na kamenité cestě na okraji Elefildských pastvin a nevěděla, co má dělat. Do města se vrátit nemohla, byla přesvědčená, že tam na ni čekají. Ale tady ji jasně čekala smrt. Rozhlédla se kolem sebe. Kdysi to musely být pastviny plné zvěře, teď tu zbyla jen zažloutlá tráva a stromy, několik vyvrácených plotů a kamenných zdí a pár polorozbořených domků, ve kterých zřejmě žili pastevci. Na první pohled nic nebezpečného, Karin si ale byla jistá, že nebezpečí dřív nebo později přijde. Rozhlížela se kolem, nadskakovala při sebemenším zvuku. Potom jí v zoufalství povolily nervy a rozplakala se. Po tvářích jí stékaly horké slzy a Karin se je ani nesnažila zadržet nebo otřít. Pomalu klesla na kolena a doufala jenom, že smrt přijde tak rychle, že si to ani nestihne uvědomit.
"Neplač, Karin."
Karin s výkřikem vzhlédla. Přes slzy viděla všechno rozmazaně, ale kousek od sebe viděla černovlasou ženu. Rychle si otřela slzy a zvedla se. A jak se na ni zadívala, přišla jí povědomá. Zavřela oči a pátrala ve vzpomínkách. Nepadalo v úvahu, že by ji viděla někdy předtím, než přišla do Valianu, takže se probírala vzpomínkami na Valian. A potom si vzpomněla. Bledá tvář vytesaná do sochy... Vysedlé lícní kosti... Velké oči... Ta podoba...
"Mami!" vykřikla a rozběhla se k ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 18. července 2012 v 20:52 | Reagovat

Ahoj, po novom spriateľujem po čase, najprv osobu, ktorá ma požiada o priateľstvo dám do odporúčaných stránok a po čase, keď vidím, že je to priateľstvo skutočne z oboch strán, tak ho posuniem do priateľstva. Vyhovovalo by Ti to aj takto? :)

2 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 18. července 2012 v 21:10 | Reagovat

Dobre, hneď si Ťa nahodím :). Dúfam, že z toho skutočne vznikne priateľstvo.

3 Isenstar Isenstar | 22. července 2012 v 15:12 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D (nic víc napsat nepotřebuju)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama