Dračí čarodějka - 20. díl

23. července 2012 v 13:20 | Melanie |  Dračí čarodějka
Další den ráno Karin probudily hlasy. Opatrně se zvedla z podlahy, kterou Alexa s Avis upravily, aby byla pohodlnější (stále ještě se jim nepodařilo vyčarovat postele, nebo aspoň deky), trochu se protáhla a vyšla ven.
Před chatkou stály debatující čarodějky, a Karin si okamžitě všimla, že je tu někdo nový. Vedle Aurory stály dvě blonďaté čarodějky, a právě poslouchaly, co jim říká Alexa. Alejandra stála o kus dál, v obličeji nezájem, Avis tu nebyla vůbec.
"Karin!" mávla Aurora rukou. "Pojď sem k nám!"
Karin rychle přišla k nim a zvědavě si prohlédla nově příchozí. Jednu z nich, asi šestnáctiletou, už určitě někde viděla. Rabovala v mozku a po chvíli si vzpomněla, musela to být Eleanor, ta dívka, která přišla s Aurorou k Alexe a Alejandře, když ještě byly v tom hotelu ve Valianu. Tu druhou, které mohlo být tak pětatřicet, neznala vůbec.
"Karin, tohle jsou Eleanor a Fari," ujala se Aurora představování. "Eleanor, Fari, tohle je Karin. Jedna z dračích čarodějek."
Karin si s nimi potřásla rukou a nezapomněla se mile usmát.
"Právě jsme se slečnami Aurorou a Alexou probíraly, co se bude dít dál," řekla Fari. Její chování bylo, podobně jako Aurořino, přesně podle pravidel etikety, s tím rozdílem, že u Aurory to působilo přirozeně, u Fari ani náhodou.
"Tak co navrhujete?" zeptala se Aurora se zájmem. Karin si nebyla úplně jistá, jestli může zůstat, v každém případě ji ale nikdo nevyháněl.
Eleanor si odkašlala a ujala se slova. "Máme informace, že Amie sestavuje vlastní armádu, která se skládá snad ze všech ras, které ve Valianu žijí - a také získala na svoji stranu několik temných draků - což je zlé," dodala.
"A sakra!" zaklela Alexa. Pohodila zrzavými vlasy a rozzuřeně dodala: "Musíme něco udělat!"
Eleanor si Alexy nevšímala a pokračovala. "Naopak naprosto nepochodila u elfů - tomu se ovšem nelze divit. Erumana svému lidu zakazuje míchat se do záležitostí ostatních tvorů, pokud to nebude mít nějaký dopad na jejich říši."
"Jaké rasy se jí podařilo přesvědčit?" zajímala se Aurora.
Eleanor svraštila obočí a vyjmenovávala: "Temné draky, trpaslíky, některé skřítky, gobliny a to je myslím všechno."
"I tak je to víc než dost na to, aby nás rozdrtili," přemítala Aurora. "Co navrhujete?"
Tentokrát se slova ujala Fari. "Asi bychom měly kontaktovat Mariannu, aby sem přišla i s celou rodinou."
Aurora zkroutila rty. "Je to nutné?"
"Obávám se, že ano," kývla Fari. "Já vím, Auroro, že nemáš upíry ráda, ale bohužel. Navíc Marianna s rodinou přísně dodržuje zákony - neloví lidi, nevytváří další upíry pokud to není nutné."
Aurora kývla. "To já přece vím. Co dál?"
"No, myslím, že Marina by tu taky neměla chybět - znáš ji, chce být vždycky tam, kde se něco děje."
Aurora přikývla. "Dám vědět Avis, zkontaktuje je pomocí svého ohňového dráčka."
Fari se usmála. "Výborně, pak není o čem jednat."
Všichni se rozešli. Karin se připojila k Auroře. "Vypadá to, jako bychom se připravovaly na válku," podotkla.
Aurora zamyšleně přikývla. "Ano, jsem si jistá, že bitvy budou nevyhnutelné."
"Už jste zjistili, proč to Amie dělá?"
"Ne. Je to taková malá záhada. Nakonec se z toho stejně vyklube, že jí někdo něco nakukal, znám ji už dvě stovky let," usmála se Aurora. "Akorát by to muselo být něco doopravdy vážného, když je kvůli tomu schopná zabít všechny, kteří jí budou stát v cestě," dodala zamyšleně.
"A kdo je ta Marianna?" zajímala se Karin.
"Upírka. Žije se svojí rodinou v malé vesnici."
"A neublíží nám?"
"Myslíš, jestli vám nevysaje krev?"
"Ano."
Aurora se pousmála. "Neboj se, ve Valianu platí zákaz pití lidské krve od roku 1852. Marianna s rodinou tento zákaz přísně dodržují, pijí jen krev zvířat. A mimochodem - poznat upíry nebude pro tvoje ego příjemná zkušenost. Dračí čarodějky jsou velmi krásné - ale oproti upírům jste nic. A to mi věř. Jenom doufám, že se Lex nebude cukat," dodala spíš pro sebe.
"Proč?"
"No - nevím, jestli bych ti to měla říkat -"
"Já to nikomu neřeknu," ujišťovala ji Karin.
"To jsem já Lexe slíbila taky. Tak dobře, ale nikomu to neříkej. Alex by mě přizabila, kdyby se dozvěděla, že jsem ti to řekla."
"Neboj, jako hrob."
"No, Lexa byla kdysi zamilovaná do Relsa - bratra Marianny. Byla to její první láska - a taky nejspíš poslední. Teď se znovu setkají asi po deseti letech. A raději nechci vědět předem, jaké to bude mít důsledky. Podle mě ho Lexa přinejmenším přizabije."
"To bude zajímavé," souhlasila Karin.
Zaslechly zvuk kroků a otočily se. Avis k nim běžela a volala: "Kde vězíte, dámy? Snídaně čeká!"

Při snídani Aurora oficiálně představila Fari a Eleanor a taky všechny seznámila se skutečností, že přijede pět upírů a jedna žena, co se na vlastní pěst toulá celým Valianem. Po snídani dívky celou záležitost důkladně probraly.
"Já si myslím," prohlásila Daniela, "že to strašně přehání. Amie přece nemůže být tak nebezpečná!"
"Já bych ji nepodceňovala!" mínila Linda.
"Myslíte, že nám ti upíři neublíží?"
"Určitě ne, neslyšela jsi Auroru mluvit o tom zákazu lovu lidí?"
Karin měla po chvíli jejich řečí dost a odešla. Nejdřív měla v úmyslu jít do chatky a přemýšlet, ale najednou uslyšela výkřik. Trhla hlavou ve směru zvuku, vypadalo to, že se ozval za druhou z chatek a spěchala tam. Právě když tam dorazila, se ozval druhý výkřik a potom bylo ticho. Karin opatrně nahlédla za roh a vyděsila se k smrti.
Aurora ležela na zemi a škubala sebou v křečích, převalovala se sem tam. Oči měla zavřené a obličej bezvýrazný - byla v bezvědomí.
"Auroro!" vykřikla Karin. Klekla si k ní na zem a pokoušela se jí nějak pomoci, jenže s tímhle neměla žádné zkušenosti. Ve spoustě filmů prostě dotyčného popadli a drželi ho, dokud sebou nepřestal cukat, Karin se ale bála, aby Auroře ještě víc neublížila. Zatímco se rozhodovala, co má udělat, se Aurořino tělo zklidnilo. Karin vydechla a čekala, že Aurora otevře oči, ale ta pořád ležela na zemi beze známek života.
"Auroro! Pomoc!"
"Co se to tady děje?" zaslechla Karin Alejandřin hlas a vzápětí se čarodějka objevila. "Co se - Panebože! Co se tady stalo?"
"Dostala nějaký záchvat nebo co," začala Karin. Alejandra vzápětí klekla na kolena a zahájila masíž srdce. "Kruci! Naskoč!" cedila tiše mezi zuby. "Karin, zkus dýchání z úst do úst!"
"Není už pozdě?" zeptala se Karin.
"To ani neříkej! Nesmí!"
Karin se po čtyřech doplazila k její hlavě, ale Alejandra se mezitím přestala snažit. "Počkej s tím, Karin. Zkusím ji uzdravit pomocí kouzel."
"Bude to fungovat?" zajímala se Karin.
"Bude muset!" Alejandra se opatrně dotkla Aurořiny hlavy a vyslovila jakousi formuli. Její dlaně se rozzářily. Po chvíli je Alejandra stáhla. Podívala se na Karin a v tom pohledu bylo tolik smutku, že už nemusela nic víc říkat.
"Ne!" Karin nevěděla, jestli to šeptá, křičí, nebo jen otevírá ústa. Aurora přece nesmí být mrtvá, nesmí umřít, všichni na ni spoléhají! "Auroro!" Popadla Auroru za levou ruku, z očí se jí řinuly slzy.
"Už pro ni nic neuděláš, Karin," zazněl jí Alejandřin hlas blízko hlavy. "Pojď, musíme to říct ostatním."
Karin se neochotně zvedla a ještě jednou se zadívala na Aurořino tělo. A potom zalapala po dechu. "Podívej se, Alejandro!" zašeptala a ukázala na Aurořinu levou ruku, u které stáhla rukáv, jak Auroru popadla za ruku. Alejandra se předklonila a vydechla, když to uviděla. Aurora měla na ruce jizvy - jasně viditelné, zářící jizvy, které se skládaly v písmena a ty pak ve slovo. V jedno jediné slovo. Galaris.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 6. srpna 2012 v 9:53 | Reagovat

Oslavujte!! Váš andílek se vrátil do německa a teď bude celý týden navazovat kontakt se světem!! Jinak, tahle kapitola je moooc krásná (zbožňuju, když někdo umře) a taky moooc smutná. To já ráda!!

2 Melanie Melanie | Web | 6. srpna 2012 v 12:25 | Reagovat

[1]: Volejte sláva, tři dny se radujte, vyhlašte státní svátek! :-D Jinak děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama