Dračí čarodějka - 21. díl

24. července 2012 v 10:07 | Melanie |  Dračí čarodějka
U oběda nikdo nemluvil. Aurořina smrt všechny šokovala, nejhorší ovšem byl důvod, proč k ní došlo.
"Takže byla galaris," pronesla sklíčeně Alejandra. "Já to věděla."
"Ale proč?" namítla Eleanor. "Nic přece neudělala!"
"Co my víme? Pokud byla galaris, tak musela něco udělat! Budeme si muset počkat, až se vrátí Avis s Ereles."
"Myslíš, že přijdou i Deré a Atalos?"
"Asi ano," přikývla Alejandra. "Přece jenom byla Aurora dost významná."
Karin jejich rozmluvu poslouchala jen na půl ucha, mezitím se vrtala v připálené rybě, na které Alexa bezúspěšně vyzkoušela všechna možná kouzla, aby to bylo trochu chutnější. Po chvíli odložila talíř a vstala. "Jdu se projít," řekla.
Náhle přišla Fari, byla udýchaná a shrnovala si vlasy za uši. "Bohyně jsou tady." oznámila. Všechny se rázem začaly zvedat a upravovat se. Alexa vypadala značně nervózně.
Mezi stromy se objevily čtyři postavy, kráčely jako by se ani nedotýkaly země a blížily se velmi pomalu. Dvě z nich měly na sobě šaty, jedna hábit s kapucí, a zřejmě jediný muž mezi nimi měl na sobě kalhoty, drátěnou košili a helmici jako by šel do války. V ruce držel kopí. Když byly na půl cesty k nim, byla Karin schopná rozeznat tváře.
Byla tam její matka, v obličeji měla nepřítomný výraz, jako by se jí nic z tohoto netýkalo. Po její pravici kráčela osoba v kápi, které nebylo do tváře vidět - bohyně smrti Ereles. Po její druhé ruce kráčela zlatovlasá bohyně ve stříbrných šatech, která držela za ruku muže vedle sebe. Musel to být vůdčí pár Deré a Atalos.
Všichni čtyři došli až k čarodějkám. Atalos si sundal helmici. Objevily se dlouhé, hnědé vlasy zapletené do dredů a plnovous.
"Vítejte," oslovila je Alexa. Její sebejistý hlas se na mýtině rozléhal ještě více než obvykle. "Prosím, posaďte se sem. Bohužel se nám nepodařilo vykouzlit židle."
Bohové se s mnoha díky usadili na kameny, kolem ohniště. Alexa jim nabídla rybu, kterou ovšem odmítli. (Karin se tomu ani nedivila.) Chvíli jen mlčky seděli, potom se slova ujala bohyně Ereles.
"Takže Aurora je mrtvá," řekla zamyšleně. "A říkáte, že byla Galaris?"
Alexa přikývla. "Alejandra jizvy na její ruce objevila už dávno, ovšem Aurora pořád tvrdila, že není galaris."
"A vy jste jí věřili?"
"Neměli jsme důvod jí nevěřit. Navíc Aurora toho věděla o nemocech mnohem více, než my, takže jsme mysleli, že mluví pravdu, protože by na sobě příznaky galaris rozhodně poznala, nemluvě o tom, že jsme neznali důvod, proč by nám lhala."
"Aha. No, faktem je, že rozhodně byla galaris. Ale proč?"
"Jen jednu otázku, Ereles," vložila se do toho Eleanor. "Bude si Aurora odpykávat posmrtný trest?"
Ereles zavrtěla hlavou. "Ne, nebude."
"To je dobře," oddechla si Eleanor.
"Počkat!" vyštěkla najednou Alejandra. "Aurora říkala, že na galaris to má velice pomalý průběh a to můžu potvrdit i já!"
"Nesmíte zapomínat, že Aurora byla áterka, tudíž mohla žít ještě celá staletí. Průběh galaris byl proto zpomalený," odpověděla Ereles. "Teď se musíme soustředit na to, proč byla galaris. Napadá někoho něco?"
Všichni zavrtěli hlavou. Karin se zamračila a snažila se vzpomínat na celou konverzaci od toho dne, co přijela do Valianu, nic ji ale nenapadalo. Ereles si povzdechla. "Dobře, kdyby jste si na něco vzpomněli, řekněte mi to. Asi se tu zdržím."
Karin zněla první věta jako z kriminálky. Vzpomněla si, jak kolikrát vyřešila v detektivkách celý případ úplná maličkost, nepatrný detail, jedna poznámka v konverzaci... S ještě větším soustředěním se snažila na ten detail přijít. Intuice jí říkala, že ví něco důležitého, nemohla ale přijít na to, co to je. Alexa mezitím vedla bohy ke třetí, prozatím prázdné chatce. Avis vyslala k Marině a Marianně ohňového dráčka a dračí čarodějky zůstaly u ohniště samy s Alejandrou, Avis, Fari a Eleanor. Nikdo nemluvil, všichni hleděli do země. Karin jednou mžikla pohledem po matce a napadlo ji, jak se její socha podobá jejímu skutečnému obličeji. Viděla už mnoho soch, ale nikdy neviděla tak přesnou kopii.
Náhle sebou Karin trhla. Socha! Ano, to bylo ono! Socha! Vyškrábala se na nohy a uháněla ke třetí chatce. Cestou se srazila s Alexou. "Co je?" podivila se. Karin neměla čas jí cokoli vysvětlovat. Prudce rozrazila dveře do třetí chatky. "Ereles!" zavolala mezi dveřmi. Bohyně zvedla hlavu a Karin zalapala po dechu. Bez kápě vypadala hrozně. Byla to jen kostra potažená kůží, nic víc. Kůži měla bílou jako křída, napjatou, lícní kosti pod ní vystupovaly tak zřetelně, až to vypadalo, že ji protrhnou. Oči měla v důlcích propadlé, na hlavě měla řídké, černé vlasy bez lesku.
Když Ereles viděla Karinin šok, její tenké bledé rty se roztáhly v úsměvu. "Jsi překvapená, jak vypadám, Karin?"
Karin kývla. Bohyně se nepřestala usmívat. "Chtěla jsi mi něco?"
"Ano. Možná vím, co Aurora udělala."
Bohyni zmizel z tváře úsměv. "Skutečně? A co to tedy je?"
"No, když jsme poprvé šli k Auroře, stálo tam u Věže poznání několik soch."
"Ano. Co s tím má být?"
"Ptala jsem se Alejandry na jednu ženu, která zemřela myslím ve třiceti letech, jméno si nepamatuju. Ta mi řekla, že byla zavražděná a doteď se nezjistilo, kdo to udělal. Myslím si, že to byla Aurora, protože si pamatuju, že o té ženě byla zmínka ještě jednou, jen tak mezi řečí a Alejandra nebo Alexa, jedna z nich, říkala, že po vraždě té ženy nastoupila na její úřad - úřad strážkyně magie - Aurora." Karin to vítězoslavně zakončila. Bohyně Ereles se zatvářila překvapeně. "No tedy!" vydechla. "To bych nikdy neřekla, nečekala bych, že Aurora by dokázala někoho zabít! Ale smysl to dává. Aurora byla odjakživa velice ambiciózní, možná že kdysi byla schopná odstranit někoho, kdo jí stál v cestě za mocí. Pamatuju se, že jednou prohlásila, že ona Valianu vládnout chce a bude. Tenkrát jsem to brala jen jako řeči, nevěděla jsem, čeho by byla schopná. Ale pořád jsou to jen dohady. Každopádně díky za pomoc."
Karin pochopila, že je načase, aby odešla. "Není zač. Nashle."
Zavřela dveře chatky a vydala se zpátky k ohništi, náhle však něco zahlédla a otočila se. Na okraji Elefildských pastvin cválal grošák, v jeho sedle někdo seděl, na dálku se nedalo rozeznat, jestli je to muž nebo žena. Bylo ale jasné, že míří přímo k jejich úkrytu. Karin rychle nabrala tempo a přiřítila se k ohništi. "Někdo sem jede!" oznámila. Všichni byli rázem na nohou. Alexa se šla s Karin podívat, kdo to je. Tentokrát se už dalo rozeznat, že na koni jede žena v klobouku.
"Aha," zabručela Alexa. "Marina je tady."
Obě trpělivě čekaly, dokud Marina nedojede až k hranici působnosti ochranných kouzel, potom Avis zamumlala jakési zaklíndalo, aby Marině umožnila vjet dovnitř. Ta naklusala se svým grošákem přímo před Alexu a jedním plavým pohybem sesedla. "Ahoj, Alexo," pozdravila. Karin si ji zvědavě prohlížela.
Byla poměrně mladá, něco mezi pětadvaceti a třiceti. Nebylo na ní nic zvláštního, nebyla ani hezká ani ošklivá, měla tmavohnědé neučesané vlasy, oříškové oči byly neuhýbavé, hlas příjemný. Byla oblečena do bílé košile, kožené vesty a kožených kalhot. U pasu jí visel toulec se šípy, kolem krku měla přehozený jakýsi amulet a ještě velkou čutoru. Působila dojmem někoho, kdo přijme jakoukoli výzvu.
Alexa kývla. "Vítám tě, Marino. Jsi tady dost brzy."
"Byla jsem poblíž," vysvětlovala Marina. "Chtěla jsem zajet do města, můj kůň má něco s kopytem, ale vaše žádost je přednější než problémy mého koně. O co jde?"
"Všechno se dozvíš," řekla Alexa. "Marino, tohel je Karin. Karin, tohle je Marina."
Potřásly si rukama. Marina si Karin zvědavě prohlížela a potom se obrátila na Alexu. "Určitě je tu tvoje sestra a Aurora. Kde jsou?"
"Alejandra tu je. A Aurora -" Alexa se odmlčela. Marina se zamračila. "Co se děje? Je něco v nepořádku?"
"Bohužel ano," přikývla Alexa. "Aurora je mrtvá. Dnes zemřela."
Marina zadržela dech. "To je mi líto," prohlásila po chvíli. "Byla fajn."
Alexa přikývla. "To tedy ano."
"No nic, tak mi ukažte, kam si mám uvázat koně," změnila Marina téma.

Ten večer se dostavila i Mariannina rodina. Marianna, její dva bratři Rels a Cantanius, Cantaniusova žena Kriania a Mariannin manžel Vagdon byli bezpochyby ti nejkrásnější lidé, se kterými s Karin kdy setkala. Marianna byla mezi těmi upíry zvláštní - zatímco její bratři měli kaštanové vlasy, Kriania byla špinavě blond a Vagdon měl mahagonové kudrny, Marianna měla červené vlasy až do pasu. Všichni měli rudé oči. Karin trochu naháněla strach Kriania, která na ni působila dojmem cynika. Marianna byla samotářská, s nikým se moc nebavila a neustále se držela poblíž Vagdona. Zdálo se, že největší strach jí nahání Marina a že nikomu kromě Alexy a Alejandry nedůvěřuje. Když Alexa všem vyložila, proč jsou tady, souhlasila sice, že pomůže ať se stane cokoli, odmítla ale spát s ostatními v chatkách a raději se šla vyspat do lesa i s celou rodinou. I Marina odmítla spát v chatce a řekla, že bude jedna z posledních teplých nocí v tomto roce, takže raději bude spát pod širákem. Večeře probíhala v přátelském duchu, Marina se se všemi seznamovala a vyprávěla historky ze svých cest po Valianu. Karin tolik bavilo poslouchat historky, takže šla spát až po půlnoci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vicky Vicky | Web | 24. července 2012 v 14:12 | Reagovat

promiň za neaktivitu, ale ty můj blog taky nenavštěvuješ. A já čtu aspoň "Deník puberťačky" a nevšimla jsem si, že TY bys četla něco mého. A začínat číst dračí čarodějku se mi nechce, protože nejsem na fantasy. A jestli se tobě nechce brodit přes moře slov dvou knih Zapřená a Milovaná (nedivila bych se), můžeš si přečíst Začátek konce, nebo na blogu phantasia-stories.blog.cz píšu kratší povídku se svojí spolu-adminkou :)

2 Melanie Melanie | Web | 24. července 2012 v 14:57 | Reagovat

[1]: já tvůj blog navštěvuju a čtu tvoje věci :-) A na ten blog se kouknu :-) A jestli na fantasy nejseš, tak to chápu.

3 Vicky Vicky | 24. července 2012 v 16:21 | Reagovat

No ale az se dostanu k pc (ted sem na mobilu) prectu si ty jednorazovky, par sem jich uz cetla :)  a doufam ze Denik pubertacky nezrusis, je to pekny :) jo sem rada ze ctes mou tvorbu,  ja jen ze tam nejsou skoro zadne tve komentare :) ale to nevadi ja je taky moc nepisu ;)

4 Melanie Melanie | Web | 24. července 2012 v 17:26 | Reagovat

[3]: DP určo nezruším, akorát se teď víc  soustředím na DČ a taky nemám námět na další díly, ale snažím se něco vymyslet. Jo, a nechci tě odrazovat od jednorázovek, ale upřímně řečeno mi moc nejdou :-D

5 Isenstar Isenstar | Web | 6. srpna 2012 v 10:06 | Reagovat

Mno... Chtěla jsem něco napsat, ale teď jsem to zapoměla... JO!! Mám to!! Jak to, že se nestala vražda? Tím myslím Cantaniuse. :-D

6 Isenstar Isenstar | Web | 6. srpna 2012 v 10:22 | Reagovat

Kuuurniiiiik!!! Popletla jem si jména!! Takže oprava: Jak to, že se nestala vražda? Tím myslím, že Lexa zabije Relse :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama