Škola hrůzy - 2. kapitola

12. srpna 2012 v 12:20 | Melanie |  Škola hrůzy
Druhý den ráno vtrhla Eleanor do hostince jako velká voda, oči měla celé zarudlé a opuchlé od pláče. Jakmile ji Amira uviděla, rychle k ní spěchala. Eleanor ji s pláčem objala a vzlykala jí do ramene.
"Co se stalo?" hladila ji Amira po krvavě rudých vlasech. Eleanor ji pustila, dvakrát vzlykla a potom zašeptala: "Táta umřel. V noci."
"To je mi moc líto, Eleanor. Opravdu moc."
"Co budu dělat?"
"Ty si nějak poradíš," usmála se Amira. "Věřím tomu, ty se v životě neztratíš."
"Ale je mi teprve patnáct! Nic neumím!"
"Jak to, nic? A co tvoje kouzelné šperky? Tím se uživíš! A vždycky je tu moje nabídka!"
"Jak bych si asi mohla vydělat na školné tím, že budu prodávat šperky?"
"No, za dva dny začíná v Debrému Velký trh, mohla bys pár šperků vyrobit a prodávat je tam! Místní paničky budou nadšením bez sebe!"
"No dobře, ale víš, jak dlouho mi trvá vyrobit jeden šperk!"
"Na tom nezáleží! Když se do toho pořádně dáš, tak budeš vidět! Jo, a být tebou, prodala bych dům, stejně už je to jen barabizna na spadnutí."
"Ale to nemůžu! Kde bych bydlela?"
"No, ta škola nabízí i ubytování -"
"Amiro, já na tu školu nejdu!"
"Ale je to velká škoda! Už od té doby, co jsi vyšla tu školu magie, si říkáme, že máš obrovský talent na kouzla!"
"Ale já tam nepůjdu!"
"No, jak myslíš. Ale na ten trh asi půjdeš, že."
"Ano, na ten trh půjdu. Mohla bych si něco vydělat. Nezahodím přece takovou příležitost, jak dostat peníze!"
"Chytrá holka. Tak běž vyrábět šperky."
"Tak dobře," usmála se Eleanor.
"A mimochodem, jak to bude s pohřbem tvého otce?"
"Už je to všechno zařízené. Bude příští středu."
"Tak dobře. Zatím, Eleanor!"
"Zatím!"


Jakmile Eleanor došla domů, začala hledat potřebné věci pro výrobu šperků. Blízko jejího domu tekla Perlová řeka, která byla zvláštní tím, že v ní jako v jediné řece v kraji žily perlorodky. Nikdo z Dérmi nevěděl, jakou mají cenu, stejně jako drahokamy z dolů pro ně byly obyčejné barevné kamínky. Eleanor se domnívala, že největší cenu na špercích, které vyrábí, mají kouzla.

Po hodině brodění se v ledové vodě měla plné hrsti perel, takže došla domů a začala je navlékat na šňůru. Náhrdelník poté očarovala a uložila do krabičky, kam schovávala svoje šperky, které chtěla prodat. Vyráběla další a další, dokud jí nedošly perly. Potom zašla do dolů pro drahokamy. Strávila tam celé dopoledne, a potom se vrátila se šílenou zásobou rubínů, safírů a smaragdů. Pustila se do výroby šperků.

Večer měla plno nejrůznějších kouzelných náhrdelníků, čelenek, náramků a prstenů, takže toho nechala. Zbytek drahokamů si schovala do zásuvky u stolu, aby ráno mohla pokračovat v práci a nechala toho. Bylo skoro deset hodin v noci a chtělo se jí spát. Právě lezla po žebříku na půdu, když uslyšela zaklepání. Protočila oči v sloup, slezla ze žebříku a otevřela dveře. Amira, která stála přede dveřmi, okamžitě spustila: "No dělej, jedeme!"
"Takhle brzy? Ještě zbývá den do trhu!"
"No právě! Musíme si chytit to nejlepší místo!"
"Ale já ještě skoro nic nemám!"
"Máš tady zásobu těch kamínků?"
"Ano."
"Tak si je vezmi s sebou a zítra to doděláš. Musíme sebou hodit! Sbal si nějaké oblečení, jídlo, peníze a věci, co budeš prodávat, a jdeme!"

Celou dobu, co se Eleanor balila, stála Amira na prahu, netrpělivě podupávala nohou a popoháněla Eleanor slovy jako: "Dělej, honem!" Potom Eleanor vystrčila ze dveří, přibouchla je a vedla dívku až k hospodě, kde stál vůz, který je měl odvézt do města. Obě dvě se posadily a Amiřin manžel práskl bičem do koní. Vůz se rozjel.

Eleanor ještě nikdy nebyla pryč z vesnice, kromě časů, kdy studovala na škole magie, a od té doby uplynulo už skoro pět let, proto se rozhlížela po krajině a všímala si, kudy jedou. Když vjeli bránou do Debrému, nestačila se divit. Bylo to velké, bohaté město. Na náměstí, kde se každoročně konal velký trh, se tyčila socha ženy, ve které Eleanor matně rozpoznala jakousi pohanskou bohyni, na jejíž jméno si nemohla vzpomenout, a různými obchody to tam jen přetékalo. Vůz zabočil do jedné z postranních uliček a zastavil před dvoupatrovou budovou.
"Vystupujeme, Eleanor," usmála se Amira. "Budeme bydlet u mojí známé Mariny. To je ta ředitelka té nové školy. Marina Deseliarová."

Vystoupily z vozu a vzaly si všechny svoje věci.
"Počkám tu do zítřka, přespím u kamaráda," sdělil Amiřin manžel svojí ženě a odjel. Amira mu zamávala, potom uchopila klepadlo na dveřích a dvakrát udeřila. Dveře se téměř okamžitě otevřely. Stála v nich asi čtyřicetiletá hubená žena s nakrátko ostříhanými blond vlasy.
"Ahoj, Marino. Tak jsme tady. Tohle je Eleanor, bude prodávat svoje kouzelné šperky."
"Jistě. Pojďte dál." Vypadala tak překvapeně, až získala Eleanor pocit, že je čekala někdy napřesrok. Marina ustoupila ze dveří, aby mohly Amira s Eleanor projít a zabouchla za nimi dveře. "Je dost pozdě, už jsem vás nečekala."
"Trochu jsme se zdržely."
"Pokoje a koupelnu máte nahoře."
"Díky."

Marina je vedla nahoru po schodišti. Eleanor se otáčela a nestačila se divit, protože tu všechno bylo mnohem hezčí a lepší než v jejich vesnici. Marina si toho všimla a usmívala se. Když jim ukázala pokoje a doporučila, aby se po cestě umyly a převlékly, odešla. Eleanor němě klesla na postel. "No páni, tady je to úžasné!"
Amira se zasmála. "Kdybys viděla hlavní město, tak bys o tomhle nikdy neříkala, že je to úžasné."
"A jak vypadá hlavní město?" zajímala se Eleanor.
"Už je pozdě, povím ti to zítra. Běž se umýt a spát."
"Ach jo," vzdychla Eleanor a vzala batoh. Vybalila z něj noční košili a zamířila do koupelny. Amira počkala, dokud neuslyší, jak se pouští voda, potom sklouzla za svojí postele a sešla dolů do kuchyně. Marina stála u plotny a ohřívala mléko. Když uslyšela kroky, otočila se. "Posaď se. Dáš si taky kakao?"
"Asi ano, díky." Amira se posadila a čekala, než Marina nalije mléko do dvou hrníčků a do každého hodí kostičku čokolády. Potom si s poděkováním vzala. Chvíli obě mlčely a míchaly lžičkou v hrníčku, potom Marina vyhrkla: "Ta Eleanor - kdo to je?"
"Moje kamarádka. Včera jí zemřel otec a nemá kde zůstat. Pověděla jsem jí, že tu bude Velký trh a aby sem přijela prodat svoje zboží."
"Co je to za zboží?" zajímala se Marina.
"Kouzelné šperky," odpověděla Amira. "To kakao je vynikající."
"Děkuju. A nejsou ty šperky nějaký podvod? Studovala ta holka vůbec někdy nějakou školu magie?"
"Ano, studovala. Deset mil od naší vesnice je menší městečko, byla na Reminově škole."
"Jak dlouho?"
"Dva roky."
"Aha," přikývla Marina. "To by už nějaké znalosti mohla mít."
"A chtěla jsem tě o něco poprosit, Marino. Eleanor je ohromně talentovaná, a ty otevíráš tu školu, mohla bys ji přijmout za menší školné?"
Marina chvíli mlčela, asi se rozmýšlela, a potom zavrtěla hlavou. "Ne, je mi líto, ale to bych musela školné snížit všem. Znáš místní lidi - budou se domnívat, že má ta dívka protekci a dohnali by to možná až k tomu, že by mi dali školu zavřít."
"Ach, to je opravdu škoda! Víš, ona je tak talentovaná!"
"Je hodně talentovaných lidí, které jsem musela odmítnout, Amiro. V tomhle jsem neoblomná."
Amira všechno vsadila na poslední kartu. "Její matkou byla Faremina."
Marina ztuhla, ruka s hrníčkem jí zamrzla na půl cesty k ústům. V její tváři se objevil užaslý výraz. "To jako vážně?"
"Ano," přikývla Amira. "Tak přijmeš ji?"
Marina znovu zavrtěla hlavou. "Je mi líto, ale ani kdyby to byla dcera královny, tak ji nepřijmu, pokud mi nezaplatí celé školné."
"No, co se dá dělat," usmála se lítostivě Amira a vyzunkla zbytek kakaa. "Ale jak jsem řekla, je jí velká škoda."
"Půjdeš už spát?" zajímala se Marina.
"Asi ano, jsem dost unavená. Byl to náročný den."
"Dobře, přeju dobrou noc."
"Díky, tobě taky."

Amira vyšla z kuchyně a šlapala zpátky do schodů. Když vstoupila do pokoje, Eleanor už spala, tmavě rudé vlasy rozhozené po polštáři. Amira se na ni chvíli dívala a potom zamumlala: "Já tě na tu školu dostanu, Eleanor. To si piš."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady Ellysen Lady Ellysen | Web | 12. srpna 2012 v 12:27 | Reagovat

Ano, reláném, já si ten článek po sobě nečetla :D

2 Lady Ellysen Lady Ellysen | Web | 12. srpna 2012 v 12:27 | Reagovat

[1]: reálném.. :D

3 Vicky Vicky | Web | 12. srpna 2012 v 13:37 | Reagovat

páni, fakt pekný!!! :-D

4 Isenstar Isenstar | Web | 12. srpna 2012 v 14:52 | Reagovat

Krása! A konečně je otecko pod drnem!! :-D  :-D  :-D

5 Erisdar Erisdar | 12. srpna 2012 v 19:13 | Reagovat

[4]: Ty sadisto jeden!

Kapča je to moc hezká, už se těším na další! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama