Škola hrůzy - 5. kapitola

19. srpna 2012 v 11:19 | Melanie |  Škola hrůzy

Dny letěly neuvěřitelnou rychlostí. Eleanor se začala u Mariny učit alespoň základům etikety a stolování, aby nevypadala ve škole jako buran odněkud ze Zapadákova, kde dávají lišky dobrou noc. Marina jí neustále vtloukala do hlavy nějaké zásady ("Rovná záda, hlavu vzhůru, tvař se chladně!") a Eleanor si všímala jejích pohybů a pokoušela se je napodobovat, výsledek ale vypadal spíš jako ubohý pokus o parodii na etiku. Večer před začátkem školy byla Eleanor tak nervózní, že ani nemohla usnout a Marina ji musela uklidnit kouzlem. Potom se Eleanor ještě chvíli převalovala - teď už úplně klidná - a potom usnula.

Ráno se vzbudila už v šest hodin. Oblékla si ty nejlepší šaty, pečlivě učesala rudé vlasy a spletla je do dlouhého copu na zádech. Moc se nenasnídala, a přesně v sedm hodin vyšla z domu. Věděla, že Marinina škola je někde za Alexandřinou ulicí, ale přesto se musela několikrát zeptat kolemjdoucích, aby tam trefila. Když stanula před školou, ohromeně vydechla. Tohle byl opravdu palác. Pět let života v přepychu! Nadechla se a otevřela dveře.

V síni bylo už několik studentů, odhadem tak devět až deset. Většinou se procházeli, občas spolu prohodili pár slov. Jedna dívka v bílých šatech seděla na kamenné lavičce a četla si noviny. Dva kluci se spolu bavili u fontánky. "Hele, tam ta má červené vlasy!" zaslechla náhle jednoho z nich. Honem sklopila oči a dál se rozhlížela. Jedna dívka jí připadala taková zvláštní.
Měla řídké blond vlasy a světlou pleť, procházela mezi ostatními jako náměsíčná. Všechno na ní bylo nevýrazné a nezajímavé - od jejích vlasů až po béžové boty. Vypadala jako přízrak, ovšem její oči se dívaly bystře a pozorně.
Eleanor se od ní odvrátila a pozorovala dívku, která si četla na lavičce. Náhle do ní někdo vrazil. Otočila se a chtěla dotyčnému vynadat.
"Promiň," vyhrkla dívka-přízrak, kterou Eleanor předtím pozorovala.
"To je v pořádku," odpověděla Eleanor a pokusila se o úsměv.
"Já jsem Yvena," natáhla dívka ruku. Eleanor ji stiskla a představila se. "Těší mě."
"Hele, strčila Yvena do Eleanor. "Co myslíš, že je tahle zač?" Ukázala hlavou na dívku na lavičce.
Eleanor pokrčila rameny. "Nevím a ani mě to nezajímá."
"Třeba má potíže se s někým spřátelit," řekla Yvena a zamířila k ní. "Ahoj," oslovila ji. "Jak se jmenuješ? Já jsem Yvena."
Dívka odložila časopis, objevila se kulatá tvář, černé vlasy a velké šedé oči. Výraz v jejím obličeji byl překvapený a arogantní zároveň. "Slečno, nevím, jak jste přišla na to, že mám chuť se s vámi bavit, ale obrovsky jste se sekla. Mohla bych si dočíst svoje noviny?"
V Yvenině obličeji se objevil překvapený výraz, bylo zřejmé, že takovou reakci nečekala ani náhodou. "Chtěla jsem se s tebou jen pozdravit," začala, "jestli ale -"
"Necháte mě v klidu dočíst noviny?" skočila jí dívka do řeči. "A mimochodem, nevím o tom, že bych vám někdy nabídla tykání." Ušklíbla se a zmizela za novinami.
Yvena to vzdala a přešla k Eleanor. "Kráva namyšlená!" zasyčela. "Myslí si, že je nějaká hvězda?"
"Lady Snob," ušklíbla se Eleanor.

Místnost se začala pomalu plnit lidmi, pokud Eleanor dobře počítala, bylo jich už osmnáct. Dva lidé chyběli - jeden chlapec a jedna dívka.
Právě když se chystala vyslovit názor, že už to sem asi nestihnou, se otevřely dveře, zdálo se, že s mimořádnou důležitostí. Všichni zmlkli a zadívali se k nim.
Ve dveřích stála mimořádně krásná dívka. Její hnědé, vlnité vlasy jí poletovaly kolem obličeje, tmavě modré oči se smály na všechny kolem. Usmívala se a v úsměvu ukazovala nádherné bílé zuby. Chvíli postála, potom se posadila na jednu z laviček. Nebylo na tom nic vyumělkovaného, ale působilo to dojmem vstupu na jeviště.
"Ta holka si asi myslí, že je Někdo," zasyčela Yvena. Eleanor přikývla a pozorovala kluky, kteří na ni okouzleně zírali. "Určitě to bude namyšlená pipka, co se stará jenom o svůj vzhled," dodala.
V tu samou chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel poslední chlapec, který ještě scházel. Chvíli nerozhodně přešlapoval a potom se postavil k jednomu ze sloupů.
"Lady Snob na druhou," zašeptala Yvena.
"To jo,"zašeptala Eleanor a nenávistně krasavici pozorovala. Až sem dolehl její hlas: "Já jsem Dangra. A vy?"
"Dangra, takové pitomé jméno," ušklíbla se Yvena. "Horší už snad být nemohlo."
"To je fakt," souhlasila Eleanor.
"Věnujte mi pozornost, prosím!" ozval se v tu chvíli Marinin hlas. Všichni okamžitě zmlkli.
Ředitelka stála ve dveřích vedoucích z vstupní síně neznámo kam. Na sobě měla nádherné modré šaty. "Vítejte na škole," oslovila studenty. "Mé jméno je Marina Deseliarová a jsem ředitelkou. Následujte mne, prosím."

Všichni za ní prošli dveřmi do velké haly a po schodech nahoru, než se dostali na odpočívadlo. Tady Marina zastavila a znovu se ujala slova. "Zde jsou dívčí ložnice, chlapci musí vyjít ještě jedno patro, než budou u svých ložnic. Pojďte ale, prosím, zpět do haly."
Všichni sešli schody a ocitli se zpět v hale. Až teď měla Eleanor možnost se tu rozhlédnout.

Hala byla poměrně krátká, kromě schodiště vedoucího do pokojů v ní bylo ještě několik dveří označených štítky Knihovna, Jídelna, Kavárna, Taneční sál, Východ do zahrad, K učebnám a Vchod do sklepů. Na poslední zmíněné ukázala Marina. "Do sklepení raději nechoďte," varovala je důrazně. "Jsou tam tmavé kouty a nebezpečná místa, kde se skrývá plno nebezpečných tvorů žijících ve tmě, a mohli byste se nešťastnou náhodou dostat až do podzemních chodeb a možná i do krypty, kde jsou pohřbeni králové a královny této země. V chodbách je to nepředstavitelně nebezpečné a jít do krypty to je už přímo sebevraždou, proto vás varuji - pokud nechcete riskovat život, tyto dveře neotevírejte." Přešla ke dveřím do knihovny. "Tady se, jak jste si jistě všimli, nachází knihovna. Najdete tu knížky, které vám pomůžou při psaní domácích úloh, ale i romány, detektivky a další." Popošla ke dveřím do jídelny. "Oběd je vždy od dvanácti hodin do jedné, snídaně od sedmi do osmi a večeře od sedmi do osmi hodin. Dále tu, jak vidíte, máme východ do zahrad," kývla hlavou směrem k dalším dveřím. "Je to jedna z venkovních prostor, které máte k dispozici. Ze zahrad se dostanete k dalším venkovním prostorám." Ukázala na dveře do kavárny. "Tady si můžete něco dát, ovšem za svoje vlastní peníze. Teď se přesuneme k učebnám." Vzala za kliku dveří označených štítkem K učebnám a otevřela je. Objevila se další dlouhá chodba plná dveří. "Tady najdete učebny povinných i nepovinných předmětů. Máte k něčemu dotazy?"
"Prosím," zvedla ruku Dangra, "ukázala jste nám jen levé křídlo zámku. "Co je v pravém?"
"Část pravého křídla zámku se rozpadá a musí být opravena. Ve zbývající části zámku je prostor pro učitele, ošetřovna a tak dále. Teď si můžete všechno prohlédnout, ale respektujte zákazy vstupu, a zaberte si pokoje. Zavazadla najdete nahoře."

Studenti se rozešli, Eleanor s Yvenou vyrazily po schodišti k pokojům. Otevřely dveře k dívčím ložnicím. Ukázala se krátká chodba s dveřmi označenými 1. Ročník, 2. Ročník a další tři dveře byly neoznačené. Eleanor stiskla kliku s nápisem 1. Ročník a vešla. Ocitly se s Yvenou v další chodbě, která byla jen tak velká, aby se sem vešlo několik dveří, za kterými se určitě skrývaly nějaké pokoje a pár kufrů. Eleanor našla ten opatřený jmenovkou Eleanor Aresiová, a Yvena vytáhla dva menší svoje. "Jdeme na dvoulůžkový?" zeptala se.
Eleanor zavrtěla hlavou. "Raději bych byla na pokoji sama."
"Dobře, ale můžeme si najít dva pokoje vedle sebe se spojovacími dveřmi."
"Beru," kývla Eleanor a otevřela první dveře. Ukázal se velmi pěkný jednolůžkový pokoj s postelí, psacím stolem, stolkem, jedním křeslem, nočním stolečkem a skříní. Hlavní ale bylo, že tam byly spojovací dveře s dalším pokojem. Eleanor ještě vyhlédla z okna. Měla překrásný výhled přímo na zahradu. "Tenhle beru!" oznámila. Yvena nahlédla do vedlejšího pokoje. "Ten je dvoulůžkový," oznámila.
"Myslím, že tu bude dost pokojů na to, aby byl každý tam, kde chce být," usmála se Eleanor.
"No jo," přikývla Yvena. "Tak já si jdu vybalit věci."
"Dobře," kývla Eleanor. Yvena otevřela spojovací dveře a zmizela ve vedlejším pokoji.
Eleanor otevřela svůj kufr a objevilo se několik šatů, které s Marinou před několika koupily. Otevřela skříň a naskládala tam všechno oblečení, potom otevřela spojovací dveře a vešla do Yvenina pokoje. Ta právě seděla na okenním parapetu a dívala se ven. Když uviděla Eleanor, usmála se. "Tak co budeme dělat?"
"Co takhle si jen tak povídat?"
"Beru," přikývla Yvena.

Dalších několik minut si povídaly o svém životě před tím, než se sem dostaly, než se ozvalo zaklepání na dveře. "Dále," řekla Yvena. Dovnitř vstoupila Dangra se svým kufrem. "Pardon," řekla bázlivě, "ale trochu jsem se zdržela a všechny pokoje jsou už zabrané, dvě holky si zabraly samy pro sebe dvoulůžkové pokoje, a já nemám kde být, nevadilo by ti, Yveno, kdybych tu byla s tebou?"
"Odkud víš, jak se jmenuju? A copak nevidíš, že já jsem tu s Eleanor?"
"Vím, jak se jmenuješ, protože jsem o tobě slyšela od tvojí kmotry. A Eleanor bydlí ve vedlejším pokoji, protože jsem tam viděla její věci a je jediná, kdo není ve svém pokoji."
"Hm," reagovala Yvena.
"Tak můžu tady zůstat?"
Yvena se nešťastně rozhlédla kolem, protože bylo jasné, že Dangru stihla za tu zhruba hodinu, co ji zná, nemít ráda. "Tak jo," vzdychla nakonec, když jí došlo, že nic jiného dělat nemůže.
"Děkuju," špitla Dangra a začala si z kufru vybalovat věci. Yvena zakoulela očima, jako by chtěla říct: "To bude na draka."
Eleanor přikývla. "Tak já jdu do svého pokoje," řekla a odešla. Nechtěla strávit ani jednu minutu s Dangrou, protože i ona ji začala nenávidět. Zavřela spojovací dveře. Otevřela skříň a pohlédla do zrcadla. Poprvé v životě se Eleanor s někým srovnávala.

Pečlivě se prohlížela. Vlasy měla červené, což byla neobvyklá barva, ale aspoň byla něčím jiná. Zelené oči ale neměla tak hezké a výrazné jako Dangra. Nos měla taky horší než Dangra. Rty byly sice plnější, než Dangřiny, ale přece jen - Dangra měla hezčí tvar. A postava - tak to byla v porovnání s Dangrou přímo katastrofa.
Eleanor se zamračila. Poprvé v životě pocítila skutečnou závist, a zároveň prudkou nenávist k Dangře, byla si ale jistá, že není sama, kdo ji nemá rád. Všechny dívky byly v tomto zřejmě zajedno.
Hodiny odbily dvanáctou. Čas k obědu. Eleanor se před zrcadlem trochu upravila a nakoukla do Yvenina pokoje. "Yveno, jdeš na oběd?"
"Hned," odpověděla Yvena, která se právě česala u zrcadla. Eleanor koutkem oka zahlédla Dangru sedící na posteli. Dívala se do země a nemluvila.
Yvena odložila hřeben. "Jdeme," oznámila. Vyšla ze dveří na chodbu.
Eleanor zavřela spojovací dveře a vyšla z pokoje. Yvena na ni čekala. Obě dvě sešly dolů po schodech a zamířily do jídelny. Bylo tam jen několik studentů, a u profesorského stolu seděla Marina s nějakou starší dámou. Obě spolu vážně rozmlouvaly.
Yvena s Eleanor se posadily k jednomu ze stolů a do ruky vzaly jídelní lístek ležící na ubruse. Obě dvě jím začaly listovat, až Eleanor řekla: "Já si asi dám rybu s bramborami a k pití vodu."
A vzápětí se nestačila divit, protože se jí na stole objevil talíř, na kterém ležela ryba a porce brambor, a láhev vody se skleničkou.
"No teda," podivila se Yvena a taky se zahleděla do lístku. "Já si dám - kuřecí maso se zeleninovou oblohou a k pití horkou čokoládu.
Vzápětí to měla na stole.
"Tak tomu říkám obsluha," pochvalovala si, vzala do ruky vidličku s nožem a ukrojila si pořádný kus masa.
V tu chvíli vešla dovnitř Dangra. Jakmile se posadila, už u ní stáli tři kluci a radili jí s výběrem jídla a pití.
"Podívej se na to!" Eleanor stěží skrývala svoje rozhořčení. "Ta je teda! Úplně si je omotala kolem prstu!"
Yvena přikývla. "To je fakt. Je to prostě coura."
"Přesně! Já na jejím místě bych se pořádně styděla!"
"Třeba tamten hezký svalnatý blonďák, co kolem ní tak poskakuje! Nemyslíš, že by byla škoda, aby ho klofla?"
"Nebo ten opálený brunet s čokoládovýma očima! Ten je dost hezký a on věnuje všechnu svou pozornost nějaké flundře!"
"A určitě si tu svoji krásu vylepšovala kouzly!"
"To je pravda! Ti kluci jsou tak naivní!"

Právě když se vracely z jídelny do pokojů, uslyšely odbíjet půl jedné. "Tak," prohlásila Yvena, "polovina prvního školního dne je za námi."
"Co to tu trochu prozkoumat?" navrhla Eleanor.
"Jsem pro," přikývla Yvena. "Kam půjdeme nejdřív?"
"Do knihovny!"
Yvena strčila do dveří, ty se s příšerným zavrzáním otevřely a obě studentky vstoupily dovnitř. Ohromeně vydechly a rozhlížely se kolem.

Na podlaze knihovny byl rudý koberec. Regály s knihami se tyčily až do stropu po celém obvodu místnosti a několik menších knihovniček stálo ještě v místnosti. V místnosti byly roztroušeny pracovní stolky. Přímo uprostřed místnosti seděla u stolku zamračená knihovnice, která po nich loupla zamračeným pohledem.
"Tak si pojďme něco najít," usmála se Eleanor.
"Tady? Tady budeme něco k přečtení hledat nejméně hodinu!"
"Aspoň nám uteče čas!"
"Dobře." Yvena přešla k nejbližšímu regálu. "To nic, to je červená knihovna, tu zrovna nemusím!"
Eleanor hledala v regálu s detektivkami. "Erveniová, Ales, Regenidenová - Yveno, jakou bys mi doporučila? Já se ve spisovatelích vůbec nevyznám!"
"No, Regenidenová je považována za něco jako za bohyni spisovatelů - napsala asi tři sta knih a to je jí teprve čtyřicet devět let!"
"Fajn, něco si od ní půjčím!" rozhodla Eleanor a začala si vybírat. "Hm - tak jakou?"
"Doporučuju ti Tajemství zamčeného paláce."
"Fajn, tak si ji půjčím," rozhodla Eleanor a vytáhla příslušnou knihu z police.
"A teď se podíváme na něco pro mě, třeba na nějaký román," rozhodla Yvena a zamířila k dalším regálům.

Po dalších dvou hodinách, několika hádkách a asi pěti asistencích podmračené knihovnice měla Eleanor vybrané tři knihy: Tajemství zamčeného paláce, horor s trochou romantiky zvaný Ten, kdo mě zabil a fantasy román o jakémsi podmořském světě. Yvena si vybrala pouze jednu knihu, hororový román Gong. Obě zamířily s knihami na pokoje a živě o nich diskutovaly.
"O Gongu se hodně psalo v novinách," prohlásila Yvena. "Většinou na to byla pozitivní kritika."
"A jakou kritiku měly ty knihy, které jsem si vybrala já?"
"Nevím," pokrčila Yvena rameny. "Všechny tři byly vydané asi před třemi lety, možná jsou i ještě starší."
"Aha," přikývla Eleanor. "Tak si budu muset udělat vlastní názor."
"To je stejně vždycky nejlepší," kývla hlavou Yvena. "Kolikrát vychvalovali kritici úplnou blbost, měla bys slyšet, jak vynášejí až do nebe něco, co nestojí za nic."
"To si dovedu představit."
Rozešly se přede dveřmi do svých pokojů. "Tak až půjdeš na večeři, řekni mi a půjdeme spolu!" upozorňovala ještě Eleanor Yvenu.
"Neboj se, nezapomenu," uklidňovala ji Yvena. "Tak zatím."
"Jo, ahoj."

Eleanor zmizela ve svém pokoji. Padla na postel a otevřela knihu Tajemství zamčeného paláce. Napínavá detektivka ji okamžitě pohltila, takže úplně zapomněla na čas, dokud Yvena nezabušila na dveře. "Tak pojď, Eleanor!"
"Už jdu!" zavolala Eleanor a zavřela knihu. Otevřela dveře a usmála se na Yvenu. "Jak to šlo s Dangrou?" zajímala se.
"Ani mi to nepřipomínej, je to k zešílení!" stěžovala si Yvena. Jen sedí na posteli, mlčí a dívá se. Strašně mě to znervózňuje, nemůžu se na nic soustředit!"
"Chudáku," politovala ji Eleanor. "Ale nemá se opožďovat, má si jít včas zabrat pokoj a neotravovat!"
"To je pravda," přikývla Yvena.

Dorazily do jídelny a posadily se ke stejnému stolu, jako předtím u oběda. Otevřely svoje lístky a chvíli jimi listovaly. Eleanor poté nahlas vyslovila: "Palačinky se šlehačkou a jahodami a k pití banánový koktejl." Objednané jídlo se před ní okamžitě objevilo. Eleanor si zamnula ruce a chopila se vidličky.
Yvena nezůstala pozadu a objednala si kousek dortu a jablečný džus.
"Mňam, to je vynikající!" prohlásila Eleanor s plnou pusou.
"Nemluv s plnou pusou," upozornila ji Yvena. Nabrala si na lžičku kousek dortu a pokračovala: "Ale je to vážně dobré."

Po jídle je napadlo jít prozkoumat zahrady venku, jenže se dost rychle stmívalo, takže od toho nápadu raději upustily. Při odchodu z jídelny si povšimly rozvrhu, vyvěšeného na nástěnce.
"Zítra máme první hodinu magii, druhou a třetí nepovinné předměty - durhou hodinu máme lukostřelbu a třetí hodinu etiku, potom je oběd, potom máme dvouhodinovku šermu, a potom je volno," řekla Eleanor.
"To je super! Na jaké nepovinné předměty se hlásíš?"
"Na historii a etiketu. A ty?"
"Lukostřelba a historie. Proč ses nepřihlásila na lukostřelbu?" zeptala se Yvena. "Půjdeme, už jsem docela unavená."
"Lukostřelba mi nikdy nešla," mávla Eleanor rukou.
Potom už mlčely, dokud nedorazily před pokoje. "Tak dobrou noc," rozloučila se Eleanor a zmizela uvnitř.
Rozhodla se nejdřív umýt, takže zašla do koupelny a pořádně se vykoupala. Oblékla si pyžamo, lehla do postele a otevřela Tajemství zamčeného paláce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 21. srpna 2012 v 21:00 | Reagovat

Hmm... Dangra se mi zdá taková... no prostě divná. V jednu chvíli je hnusná a v druhý se zase chová jako šedá myš. To je mi SILNĚ podezřelé. 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama