Škola hrůzy - 6. kapitola

23. srpna 2012 v 11:35 | Melanie |  Škola hrůzy
V učebně magie bylo chladno a všechna okna byla zakrytá. Studenti vcházeli do učebny po dvou nebo po třech a usazovali se. Jen namyšlená černovláska seděla sama, jinak každý seděl s někým. O místo u Dangry se poprali hned čtyři kluci, nakonec zvítězil brunet s čokoládovýma očima.
"Podívej se na to!" zasyčela rozzuřeně Eleanor, které se neznámý brunet moc líbil. "To je ale coura!"
"To jo," souhlasila Yvena. "Kráva blbá!"
Dveře se otevřely a do třídy vešla profesorka. Došla až ke katedře a položila na ni několik sešitů a papírů.
"Dobrý den, studenti," pozdravila je. Tón jejího hlasu byl přísný. "Moje jméno je Xandra Eveliezová."
Eleanor si ji zvědavě prohlížela. Bylo jí asi kolem padesáti let, měla prošedivělé vlasy. Oblečena byla do dlouhých černých šatů, jejichž střih odhaloval štíhlý bílý krk a stejně bělostné ruce.
"Abych vás poznala, budu číst vaše jména a vy se postavíte a řeknete zde," pousmála se profesorka a sklonila se nad jedním z listů. "Ariana Leveniová!"
Vysoká dívka s dlouhými hnědými vlasy v poslední lavici vstala. "Zde."
"Cemer Ferien!"
Tentokrát vstal zrzek v první lavici. "Zde."
"Damean Ferien!"
Brunet vedle Dangry vstal. "Zde."
Vyvolávání žáků pokračovalo, když došlo na Eleanor, zbývalo osm nepředstavených žáků.
"Eleanor Aresiová!"
"Zde," postavila se Eleanor a sedla si.
"Irian Rebenová!"
"Zde!" vstala platinová blondýna sedící vedle Ariany Leveniové.
"Katrina Zendelová!"
"Zde," postavila se malá, trochu oplácaná zrzka.
"Norman Eres!"
"Zde."
"Oneria Revesová!"
"Zde."
"Roxana Eldijová!"
Namyšlená černovláska se postavila. "Zde."

Když profesorka přečetla jméno posledního žáka, jakéhosi Zoriena Romeho, rozdala všem učebnice, pergameny, inkoust a brky na psaní.
"Magie," ztišila hlas, "je složitá, proměnlivá a má mnoho podob. Řídí se však několika pravidly. Zná někdo nějaké?"
Do vzduchu vystřelila ruka žákyně, která se předtím představila jako Xenie. Profesorka Eveliezová se na ni zadívala. "Ano, slečno?"
"Nikdy se nepokoušet oživit mrtvého," řekla Xenie.
"Správně," usmála se profesorka. "Zapište si to. Jak zní další pravidlo?"
Xenie se opět hlásila, spolu s ní ale zvedlo ruce i několik dalších žáků. Eleanor si Xenii zaškatulkovala jako nechutnou šprtku.
"Ano, slečno Eldijová?" obrátila se profesorka na Roxanu.
"Nevymýšlet nová kouzla," odrecitovala Roxana.
"Správně, zapište si to. Jak zní další pravidlo?"
Eleanor váhavě zvedla ruku, spolu s ní ještě Roxana, Xenie a Damean.
"Ano, pane Feriene?"
"Neprotivit se zákonům, které dala magie sama," odpověděl Damean.
"Velmi správně. Tato tři pravidla dohromady tvoří takzvanou 'nepřekročitelnou hranici' - tedy hranici, kterou by žádný kouzelník neměl překročit. Ví někdo, co se stane, když někdo - kdokoli - tuto hranici překročí?"
Yvena jako jediná ve třídě zvedla ruku. Profesorka Eveliezová se na ni otočila. "Ano, slečno?"
"Stihne ho prokletí od samotné magie," odpověděla Yvena. "Bude trpět a přát si smrt."
"Sama bych to neshrnula lépe," pochválila ji profesorka. "Věděla byste, jak se toto prokletí nazývá?"
"Tarenis," odpověděla Yvena. V tu chvíli se nad jejich hlavami rozlehl gong, ohlašující konec hodiny.
"Dobře," přikývla profesorka. "Všechno si to zapište. Za domácí úkol máte vyhledat něco o prokletí Tarenis a napsat o tom pojednání na svitek pergamenu. Až si všechno, co jsme v dnešní hodině probrali, zapíšete, můžete jít.

Eleanor s Yvenou odešly z učebny jako jedny z prvních a cestou debatovaly.
"Já myslím, že profesorka bude milá," řekla Eleanor. "Vypadá přísně, ale bude určitě milá."
"Souhlas," přikývla Yvena. "Co máme teď?"
"Já mám volnou hodinu, protože je lukostřelba. Asi půjdu do knihovny a vyhledám něco o Tarenis."
"Dobře, tak já asi půjdu do pokoje, dám si tam učebnice a půjdu na hodinu."
"Jo, tak zatím."
Eleanor zamířila do knihovny. Knihovnici sdělila, že by potřebovala něco o Tarenis, a ta jí okamžitě nanosila hromadu knih. Eleanor pracovala skoro celou následující hodinu, potom pergamen svinula, věci si dala do svého pokoje a šla na hodinu etikety. Tam je přivítali hned dva lidé - profesorka Viktorie a profesor Verian. Ani jeden z nich nepůsobil moc sympaticky.
Krom Eleanor chodili na etiku ještě Roxana, Xenie, bratři Damean a Cemer a Katrina.
Roxana byla v etiketě a vzorném chování mistr, a během hodiny byla několikrát dána za příklad všem ostatním. Katrině šla etika snad ještě méně než Eleanor, a Damean s Cemerem si z toho dělali jen legraci, takže byli oba několikrát vykázáni za dveře.
Z etikety nedostali žádný domácí úkol, kromě procvičování, procvičování a zase procvičování. Eleanor se poněkud unaveně odebrala na oběd, kde už na ni čekala Yvena.
"Tak, jak to šlo s etikou?" zeptala se.
"Ani mi nepovídej, je to zlý sen!" zasténala Eleanor. "Budu po Katrině ta nejhorší v celé třídě!" Popadla jídelní lístek a začala v něm listovat.
"Tak zlé to snad nebude," chlácholila ji Yvena.
"No a jak tobě šla lukostřelba?" zajímala se Eleanor. "Dám si ovocné knedlíky," dodala. Na stole se objevil talíř se třemi knedlíky.
"Ale ušlo to," mávla rukou Yvena. Vzala ze stolu druhý jídelní lístek a chvíli v něm listovala, než si vybrala vaječnou omeletu.
"Kdo všechno chodí na lukostřelbu?" zajímala se Eleanor.
"Norman, Damean, Cemer, Oneria, Ariana, Dangra a Ryen."
"Aha, většinou kluci, co."
"Hm."
"Co Dangra? Vyvádí?"
"Ani mi nepovídej," odfrkla si Yvena posměšně. "Kluci se kolem ní točili, pomáhali jí a radili!"
"Damean taky?" vyhrkla Eleanor.
"Tobě se Damean líbí, že jo?" mrkla na ni Yvena.
"Docela jo," přiznala Eleanor a strčila si do pusy polovinu knedlíku naráz. "Je to horké," zamumlala s plnou pusou.
"Vidíš, tak to nejez," usmála se Yvena. Eleanor jen protočila oči v sloup. Knedlík spolkla a řekla: "Já už jdu. Za chvíli máme šerm."
V tu chvíli zazvonilo, takže obě vstaly a pospíchaly z jídelny. Prošly halou a zamířily k učebně šermu.

Utvořili řady - kluci s dívkami naproti sobě. Eleanor stála naproti Normanovi, nepřátelsky si ho měřila a v pravé ruce pevně svírala meč. Marina přecházela mezerou mezi řadami a vykládala: "- si musíte pamatovat, že jakákoli zbraň má jen takovou moc, jakou má její nositel. Můžete bojovat s drahým mečem, ale pokud budete bojovat proti někomu o hodně lepšímu, tak vás může přemoci i s dřevěným klackem. Je úplně jedno, jakou zbraň u sebe máte."
Celkově to byla dost dobrá hodina, celou dobu se učili správně pohybovat zápěstím a některé údery a výpady. Marina jim hodně pomáhala, a když odcházeli z dvouhodinovky, měli dobrý pocit.
Yvena s Eleanor se rozhodly využít volný čas a projít se venku. Yvena sice váhala, jestli nemá využít čas a neudělat domácí úkol z magie, jelikož ale neměli druhý den magii mít a navíc měli dvě volné hodiny, rozhodla se, že se půjde projít s Eleanor.
"Marina a Xandra jsou v pohodě," probírala Yvena profesory, když se procházely po nádherně upravené zahradě. "Profesor lukostřelby je trochu přísný, ale myslím, že by se s ním dalo vyjít."
Kolem nich právě prošla Dangra, zabraná do debaty s Normanem. Oba dva se něčemu svorně smáli.
"To je na houby, dokud si bude Dangra kolem prstu omotávat všechny kluky na naší škole, tak nikdy nedostaneme příležitost se s někým z nich bavit," vzdychla Eleanor.
"To je fakt," souhlasila Yvena. "Ale jejich škoda, neví, o co přichází."
"Pravda, dokud budou všichni stát o to, aby chodili s tou děvkou, tak svou šanci ztratí!"
"Ale že si ti kluci neuvědomují, jaká je to flundra!"
Obě dvě, zabrané do pomlouvání, procházely zahradami a nakonec se posadily u fontánky. "Já tu Dangru tak nenávidím!" zasyčela Yvena.
"Jdeme se bavit o něčem příjemnějším," navrhla Eleanor.
Ať už se ale snažily mluvit o čemkoli, vždycky se dříve nebo později vracely k pomluvám Dangry, protože ležela v žaludku jim oběma, a to jen proto, že byly obě zamilované do kluků, kterým se Dangra viditelně líbila. Dokonce jim připadala jako ta největší coura pod sluncem, i když nikdy neviděly, že by se ona sama o něco pokusila.
"Jdu na pokoj," zvedla se Eleanor. "Už nemám chuť poslouchat řeči o Dangře, akorát mě to vytáčí."
"Dobře," kývla Yvena. "Já tu ještě chvíli budu."
Eleanor se zvedla, přeběhla po trávníku a otevřela postranní vchod do školy. Vyběhla schody v hale a otevřela dveře s nápisem 1. Ročník. Když do nich vcházela, málem vrazila do Dangry.
"Promiň," zamumlala Dangra a odběhla pryč. Eleanor se za ní dívala s pohrdavým úšklebkem na rtech, potom se otočila a vešla do svého pokoje.
Obloha byla krvavě rudá, slunce už zapadalo. Oknem z Eleanořina pokoje to vypadalo krásně a ohromně. Eleanor otevřela okno a vyklonila se z něho, vdechovala čerstvý vzduch a náhle se cítila povznesená nad běžné problémy. Zavřela oči.
Ze snění ji vyrušil podivný zvuk. Eleanor okamžitě zabouchla okno a podezřívavě se rozhlížela. Po chvíli ten zvuk uslyšela znovu. Znělo to jako zaškrábání, a vypadalo to, že se ozývá odněkud z pokoje. Mohly to být jen myši, Eleanor ale měla pocit, že ať už je to cokoli, rozhodně to nejsou myši. Znovu pozorně naslouchala, ale zaškrábání už se neozvalo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | Web | 23. srpna 2012 v 14:29 | Reagovat

Hmm... To škrábání je mi podezřelý. Hodně podezřelý. Hodně, hodně, hodně podezřelý. :-D

2 Nicole Kennedy Nicole Kennedy | Web | 23. srpna 2012 v 17:45 | Reagovat

Melanie? Chtěla bych tě o něco požádat. Nepíšeš/neuvažuješ o nějakém novém příběhu? :) začínám rozjíždět (konečně) projekt, asi elektronická forma časopisu a byla bych ráda, kdybys přispívala nějakým příběhem :)

3 Melanie Melanie | Web | 23. srpna 2012 v 19:08 | Reagovat

[2]: Zatím o ničem neuvažuju

4 Vicky Vicky | Web | 24. srpna 2012 v 11:50 | Reagovat

pěkná kapitola, ale docela mě mrzí, že Eleanor nám nějam zpyšněla ://

5 Vicky Vicky | Web | 24. srpna 2012 v 15:49 | Reagovat

jasně, na PSYCHO kouknu ;-) jenom mi řekni, jestli myslíš to z roku 1960 ;-) díky za tip, vypadá to zajímavě :))

6 Vicky Vicky | Web | 24. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

Tak díky, už stahuju! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama