Hra na vraždu - 1. díl

3. září 2012 v 20:04 | Melanie |  Hra na vraždu
Ahoj, rozhodla jsem se, že kromě fantasy se budu věnovat i detektivkám. Proto přidávám první "román" s názvem Hra na vraždu.


"Aleno!" ozvalo se Petřino volání zpod schodů. Alena na něj nereagovala a dál se věnovala zkoumání svojí tváře v zrcadle.
Kdysi dělala modelku a nedokázala se smířit s pomyšlením, že už není tak mladá a pěkná jako bývala, i když na svůj věk čtyřicet dva let byla pořád ještě kočka.
"Aleno, máma nás volá!" ozvala se znovu Petra. Alena si povzdechla a vstala od toaletního stolku. Otevřela dveře a seběhla po schodech. "Co chce?" vyhrkla a zadívala se do hezké tvářičky svojí sestry.
Petra, stejně jako Alena, bydlela se svojí rodinou v domě svojí matky. Jediný, kdo se kdy odstěhoval, byl jejich bratr Jan, který se po svatbě přestěhoval do domu svojí nové ženy.
Petra si prohrábla platinově blond vlasy a oznámila: "Prý chce s námi mluvit kvůli Vánocům. Čeká na nás v jídelně."
"Kvůli Vánocům?" podivila se Alena. "Co asi může chtít?"
"Já nevím," pokrčila Petra rameny. "Jenom mě poprosila, abych tě zavo-" Zarazila se v půli věty, když se otevřely venkovní dveře a dovnitř vběhli dva muži, něco na sebe křičeli, oprašovali si sníh z oblečení a zplna hrdla se smáli.
"Ahoj, miláčku," usmál se mladší z nich a objal kolem ramen Petru. Ta se usmála a políbila ho. "Nazdar Same."
Alena obrátila oči v sloup, protože to vypadalo jako dokonalá scéna z telenovely. "Neuvrekjte se, vy hrdličky," namítla. Oba se na ni překvapeně podívali. "Co se děje?" zeptala se Petra zmateně.
"Ale nic. Radši jdeme, než po nás máma vyhlásí celostátní pátrání," zabručela Alena.
"Co se děje?" zajímal se Sam.
"Co já vím," pokrčila Alena rameny. "Tak jdeme?"
Petra, Sam i její muž Radek ji následovali do jídelny. Alena otevřela dveře a nahlédla do místnosti. "Mami, chtěla jsi s námi mluvit?"
"Ano," přitakala Marta Smutná. Byla to šedesátiletá paní s prošedivělými vlasy a s pořádnou dávkou dobré nálady. Její příjmení se k ní rozhodně nehodilo. "Posaďte se."
Když se všichni usadili u stolu, Marta pokračovala: "Letošní Vánoce bychom podle mě mohli zařídit tak, aby se sjela celá rodina sem domů." Rozhlédla se po ostatních, aby se podívala, co si o tom myslí. Alice se tvářila lhostejně. Sam vypadal trochu zaujatě, ale nic neříkal. Alena se trochu pousmála. "To je dobrý nápad," řekla. Radek pokrčil rameny a řekl: "Já se podřídím většině."
Marta pokračovala: "Zatelefonovala jsem Honzovi. Slíbil, že i s Kristýnou přijedou. Jsem na ně zvědavá, naposled jsem je viděla tenkrát v říjnu. To byla Kristýna zrovna ve druhém měsíci, pokud se nepletu."
"Ve třetím," informovala ji Alena.
"A mám pro vás jedno překvapení," pokračovala Marta s úsměvem. "Připravte, prosím, ještě jeden pokoj - pro Reginu."
"Reginu?" zamračila se Petra.
"Pro mou neteř. Dceru Kláry. Jsem na ni zvědavá - jaká asi bude? Měla by dorazit už dnes."
Pozorovala, jakou budou mít její slova účinek. Dalo se říct, že byl přesně takový, jaký předpokládala. Sam na ni jen zíral, Radek prudce zaklel, Petra vyskočila a něco začala povídat, a Alena vykřikla: "Panebože, nikdy jsi neřekla -"
Marta Smutná se usmívala. "Chtěla jsem, aby to pro vás bylo překvapení. Mimochodem, chtěla jsem vám říct ještě něco. I když jsem chtěla, aby to byly jen rodinné Vánoce, co byste řekli tomu, kdybych pozvala i Simonu Rysovou?"
"Cože, to soukromé očko?" zamračila se Petra. "Proč?"
"Víte, že žije sama. Musí být hrozně osamělá, hlavně o Vánocích," prohlásila Marta.
Petra se dál netvářila zrovna nadšeně, ale Alena prohlásila: "Mě to nevadí," a Radek přikývl: "Já nejsem proti." Sam se debaty neúčastnil, jako obvykle.

***

Regina vystoupila z autobusu. Za sebou táhla kufr a v ruce držela těžkou tašku. Bylo vidět, že je příbuzná se Smutnými. Měla stejný tvar nosu jako většina z nich a dlouhé blond vlasy až do pasu. Zvědavýma hnědýma očima se rozhlížela kolem. V Česku byla naposledy jako šestiletá, a už jí bylo dvacet tři let. Zatím to tu na ni velký dojem neudělalo. Německo bylo rozhodně lepší.
"Promiňte," oslovila nějakého muže, který šel kolem ní. "Kde tu bydlí Smutní?"
Muž se na ni zvědavě podíval. "Vy asi nejste odsud, že?" zeptal se. Zřejmě postřehl její lehký akcent. "Jděte tudy," ukázal na jednu z menších uliček, "a tam už vám to všichni ukážou."
"Děkuji," blýskla Regina zuby v menším úsměvu a vydala se uličkou, kterou jí muž ukázal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erisdar Erisdar | 3. září 2012 v 20:52 | Reagovat

Nemecko?! Kde presne? Ja jen, jestli ve frankfurtu, tak by mela byt Ceskem ohromena! ( I jdyz, az na ty bezdaky v nemecko jsou skoro stejny :-) )

P. S: pisu na mobilu, tak se nedeste ;-)

2 Aravis Aravis | Web | 4. září 2012 v 15:39 | Reagovat

Jééé, detektivka :) Těším se na pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama