Hra na vraždu - 6. díl

10. října 2012 v 18:38 | Melanie |  Hra na vraždu
Alena vešla do místnosti pomalu a s elegancí, jako modelka na přehlídkovém mole. Pomalu došla k židli a sesunula se na ni. V očích se jí třpytily slzy.
"Tak tedy, paní Poslušná," ozval se komisař, "můžete na tuto záležitost vrhnout nějaké světlo?"
Alena si odkašlala a trochu ochraptělým hlasem pravila: "Obávám se, že žádné. Já jsem - no, neměly jsme spolu tak dobré vztahy, abychom si všechno svěřovaly. Takže o tom nevím naprosto nic."
"Neměly jste spolu dobré vztahy? A proč?"
"Já... no, byla to hlavně moje vina. Záviděla jsem jí, příšerně jsem jí záviděla."
"Co jste jí záviděla?"
Rozhodila ruce. "No - prostě hodně věcí. To, že byla tak krásná. Víte, já jsem kdysi byla modelkou a nedokážu se smířit s tím, že - no, že už nevypadám jako ve dvaceti. Jí už bylo třicet, ale vypadala pořád jako nějaká dcera Afrodity." Usmála se vlastnímu přirovnání. "A taky to, že má tak dobrého manžela. Já - ne že by byl Radek špatný, miluju ho, ale je příšerný žárlivec. Sam je úplný opak - romantik, není vůbec žárlivý. Takového by si přála každá. Petra měla v životě vždycky štěstí." Znovu se pousmála. "Teď, když je mrtvá, se cítím docela provinile, že jsem jí tak záviděla, ale znáte to." Odmlčela se. Chvíli bylo ticho, než promluvila Simona.
"Neřekla Petra někdy něco podivného?"
"Podivného?" zamračila se Alena. "Jak už jsem řekla, nic jsme si nesvěřovaly."
"Mám na mysli třeba i před více lidmi. Někdy na večeři nebo tak, něco, co upoutalo vaši pozornost, i když si toho ostatní nevšimli."
Alena svraštila čelo, jak vzpomínala. Nakonec zavrtěla hlavou. "Ne," pronesla. "Naprosto nic."
"A věděla jste o tom, že byla těhotná?" vložil se do toho znovu komisař.
"Ano," přikývla Alena. "Řekla mi to."
"Nejdřív jste řekla, že jste si toho spolu moc nesvěřovaly a nyní mi říkáte, že vám oznámila něco, co neřekla ani svému muži? To je docela podivné."
"Petra říkala, že to musí někomu říct, ale za Samem že prý nemůže."
"Důvod neuvedla?"
"Ne."
"Vy jste se jí na něj neptala?"
"Stejně by mi ho neřekla. Znám ji dobře, když se o tom nezmínila už předtím, nepřemluvila bych ji."
"Chtěla si to dítě nechat?"
"Samozřejmě," kývla Alena. "Vždycky po dítěti moc toužila."
"A nemáte ponětí, kdo z vaší rodiny by ji mohl chtít zabít?"
"Kdo by ji chtěl zabít? Byla velmi milá a přátelská. Většina lidí ji měla ráda."
"Většina?" Komisařův hlas zněl ostře.
"No ano, samozřejmě se našel někdo, kdo jí třeba - jako já - záviděl, nebo kdo ji neměl rád třeba už od školy, nebo komu byla nesympatická a podobně, ale nic, kvůli čemu by ji někdo chtěl zabít. Navíc z naší rodiny ji měli všichni velice rádi, matka ji měla odjakživa nejradši. Popírá to, ale je to vidět. Ani mě ani Honzu nikdy tak ráda neměla, jako Petru."
"To je zaím vše, paní Poslušná. Můžete jít. Pořádejte svého muže, aby sem přišel."
Jakmile Alena opustila místnost, Simona uhodila pěstí do stolu. "To je neuvěřitelné! Motiv! Jaký by mohl kdo mít motiv? Všichni ji prý měli rádi, a já to mohu jen potvrdit, vždyť tuhle rodinu znám už skoro deset let! Kdo by si ji přál zabít? Tenhle případ nám byl čert dlužen!"
V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel Radek Poslušný.
"To je ale strašné!" spustil v tu chvíli, co se objevil mezi dveřmi. "A zrovna Petra, kterou měli všichni rádi!"
Jestli tuto větu uslyším ještě jednou, začnu ječet, pomyslela si Simona Rysová. Ale zůstala zticha.
Pustili se s komisařem do běžných otázek a odpovědi byly přesně takové jako u Sama a Aleny, s tím rozdílem, že jediná Alena zatím věděla o těhotenství Petry. Jinak nic, Petra nic podivného neřekla, neměla žádné nepřátele, prostě nic. Když Radek odešel, Simona se svezla na židli, na které seděli vyslýchaní a vypadala, že se každou chvíli zblázní. "Ti lidi se snad domluvili nebo co! To není možné!"
Komisař v klidu počkal, až se vyzuří a potom pokračoval: "Uvidíme, co nám řeknou ostatní. Teď si promluvíme s tou Petřinou matkou. Pokud někdo něco ví, bude to ona."
Simona podotkla, že o tom pochybuje, ale možné to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marillë Marillë | Web | 11. října 2012 v 17:12 | Reagovat

Tak a moje pozření je vyvráceno :-D (Prozatím) Ale vážně, nenapadá mě žádný motiv, ani nikdo, kdo by zabíjel... Grrr! No tak šup další, ať už tu máme další věc k přemýšlení.

2 Melanie Melanie | Web | 11. října 2012 v 17:49 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama