Škola hrůzy - 13. kapitola

10. října 2012 v 11:37 | Melanie |  Škola hrůzy
Doufám, že když už se s tím píšu, tak se ti, co si to přečtou, budou obtěžovat aspoň napsat komentář.

Druhý den hned ráno vyjeli. Tísnili se vzadu na voze se slámou, který s nimi kodrcal po kamenité cestě. Bylo to pěkně nepohodlné a brzy toho měli plné zuby.
"Jak dlouho ještě pojedeme?" zeptala se Eleanor.
"Už jen asi pět minut," uklidňovala ji Bělooká.
Pět minut připadalo Eleanor jako hodina. Když konečně stanuli v hlavním městě Amerii, Eleanor ohromeně vydechla. Bylo to tu jako ve snu. Domy byly vysoké, mnohem vyšší než v Dérmi nebo v Debrému. Stejně jako v každém větším městě i tady stálo na ulicích několik pouličních obchodníků, kteří vyvolávali, a jejich hlasy se nesly široko daleko.
"Mladá dámo, nechcete si koupit čarodějné esence?" volal na Eleanor jakýsi starý kouzelník.
Všichni tyto obchodníky ignorovali a pospíchali k paláci.
Bělooká zabušila na dveře. Chvíli bylo ticho, potom se ozvalo: "Kdo je?"
"Tady členové Pětice, dvě studentky a jedna profesorka na Marinině škole!"
"A co si přejete?" pokračoval hlas.
"Chceme mluvit s královnou Alexandrou!"
Dveře se otevřely. Stála v nich nějaká dívka v hnědých šatech, očividně služebná. "Ohlásím vás," řekla. "Počkejte zatím v této síni."
Všech osm kouzelníků se nahrnulo do síně. Služebná odkráčela a asi po pěti minutách se otevřely dveře.
Stála v nich usměvavá kudrnatá rusovláska, která byla Eleanor ihned velice sympatická. Na sobě měla bleděmodré šaty a na krku rubínový náhrdelník. Do její tváře se už zaryly první vrásky. Mohlo jí být asi pětatřicet.
"Alexandro!" zvolala Bělooká.
"Vítám tě, Bělooká," přešla k ní královna a objala ji. "Jsem ráda, že ses sem vrátila."
"Ne nadlouho," zavrtěla Bělooká hlavou. "Potřebujeme jen pár informací. Mimochodem tohle jsou Xandra, Eleanor a Yvena."
"Těší mě," potřásla si s nimi Alexandra rukou.
Dveře na druhé straně síně se otevřely a vyšla z nich další žena - asi sedmnáctiletá dívka. Dlouhé havraní vlasy jí splývaly kolem obličeje, tvářila se mírně rozčileně. Když uviděla společnost v síni, trochu se zarazila.
"Vás tu tedy je," zvolala. Usmívala se, ale černé oči byly smutné. "Snad jsem zase nezapomněla na nějakou oslavu? To by bylo nepříjemné."
"Neboj, Gero, na nic jsi nezapomněla," usmála se Alexandra. Potom se otočila na osm čarodějů. "Dovolte, abych vás představila - moje sestra Gera, tohle jsou členové Pětice a Xandra, Eleanor a Yvena."
Gera kývla. "O co tedy jde?" zajímala se.
"O ty červené pláště," vysvětlila jí Alexandra.
Geře zmizel z tváře úsměv. "Ach tak," přikývla. "No - mám ještě nějakou práci, nebudu vás rušit." Odešla rychlým krokem.
Eleanor se jen tak tak ubránila úsměvu, když si vzpomněla na dětské pohádky, ve kterých byly princezny a vůbec všechny vznešené mladé dámy přirovnávány ke křehkým květinkám. Gera tedy rozhodně žádná křehotinka nebyla.
"Pojďte ke mně do knihovny, tam si pohovoříme," řekla Alexandra.
Vedla je po dlouhých tmavých chodbách, které osvětlovalo jen několik loučí a po širokých schodech s červenými koberci, dokud nedorazili do knihovny. Královna přitom vykládala čarodějům o tom, jak je její sestra nadaná.
"Je mnohem schopnější čarodějka než já," říkala Bělooké, která vypadala, že ji královniny řeči nesmírně nudí, avšak ze zdvořilosti se usmívala a poslouchala. "A ohromně mi pomáhá," dodala Alexandra a otevřela dveře do knihovny.
Jakmile vešli, Eleanor ohromeně vydechla.
Knihovna v paláci byla asi třikrát větší než ta ve škole. Celou podlahu pokrýval tmavě modrý koberec a uprostřed stál stůl a několik židlí.
"Posaďte se," řekla královna Alexandra. "Dám přistavit nějaké židle."
Dotkla se zvonku na stolku a téměř vzápětí se objevila služebná. "Ano, m'lady?"
"Přineste sem ještě pár židlí, abychom měli všichni na čem sedět a řekněte kuchařce, aby přichystala nějaké občerstvení pro devět osob."
"Jistě, Vaše Výsosti," uklonila se služebná a odkráčela. Asi za minutu se objevila s dalšími dvěma dívkami. Všechny nesly židle. Rychle je postavily ke stolku, uklonily se a odešly.
Všichni se posadili a královna zahájila rozhovor: "Dostali jste něco z té dívky, kterou jsme našli?"
"Hned se k tomu dostanu, Alexandro. Jen bych se tě nejprve chtěla zeptat, jestli byly vypáleny nějaké další vesnice," řekla Bělooká.
Královna zavrtěla hlavou. "Ne, nebyly."
"To je ale podivné!" zvolala Erelana.
"Není," oponovala Naire. "Třeba v té poslední vesnici už našli, co hledali."
"Jak by to ale mohli vzít, když je hlídaná vojáky?"
"A je to tak těžké, udělat se neviditelným?"
"Děvčata, tiše," napomenula je Bělooká. "Takže žádná další vesnice vypálena nebyla?"
"Slyšela jsi mě," kývla Alexandra. "To by byla vaše otázka. A teď ta moje."
"Ano, jistě," kývla Bělooká a řekla Alexandře všechno, co se jim podařilo z Titty dostat.
"Heria?" zamračila se královna. "To je podivné jméno. Nemyslím, že by se tak někdo někdy jmenoval, ale zapátrat můžu. Neřekla ta dívka, jak Heria vypadá?"
"Ne, jen pořád říkala 'Heria, ta zmije!'" vysvětlil Mik.
"Zmije?"
Mik kývl.
"Nic jiného neřekla?"
"Ne," zavrtěl hlavou Even.
"No, co se dá dělat. Aspoň něco. A co teď s tou dívkou - tou Tittou - bude?" zajímala se Alexandra.
Naire si odkašlala. "Věc se má takto - její očarování se nám nedaří trvale zrušit, takže bude zřejmě v tomto stavu navždy. Na druhé straně nesmíme připustit, aby znovu padla do rukou Demerii."
"Tak co uděláte, zabijete ji?"
Eleanor se lekla. Tittu sice ještě nikdy neviděla, připadalo jí ale kruté zabít ji jen kvůli tomu, že ji někdo očaroval.
"Uvidíme," řekla Naire. "Zatím to není vyloučené." Když uviděla výraz Eleanor, zašklebila se a dodala: "Samozřejmě to uděláme, jen pokud nebudeme mít na vybranou."
"Dobře. A jak dlouho se hodláte v Amerii zdržet?"
"Ne moc dlouho," odpověděla Xandra. "Já a obě dívky musíme být zítra ve škole. Jen si potřebujeme obstarat nějaké zbraně."
"A my si vezmeme svoje zbraně," rozhodla Erelana.
"Dobrá tedy," vstala Alexandra. "Půjdete hned?"
"Myslím, že ano," přikývla Bělooká. "Xandro, Eleanor, Yveno - sejdeme se u vstupní brány."
"Dobře," kývla Yvena za všechny.
"Tak pojďte, dívky," vybídla Xandra Eveliezová studentky. Obě se zvedly ze židlí.
Vyšly z paláce a šly po hlavní ulici, dokud nenarazily na menší kovárnu. "Jsme tady," oznámila profesorka Eveliezová a otevřela dveře.
Postarší kovář právě rozdmychával oheň. "Vydržte okamžik," zavolal, aniž by se ohlédl. Po chvíli vstal od ohně a otočil se. "Tak co si přejete, mladé dámy?"
"Nějakou zbraň," odpověděla Xandra Eveliezová.
"Dobrá, hned vám něco přinesu," zmizel kovář ve vedlejší místnosti. Profesorka zatím vytáhla měšec s penězi.
Kovář se vrátil se sbírkou nejrůznějších mečů. Eleanor a Yvena si po chvíli váhání vybraly krátké lehké meče, zatímco profesorka Eveliezová si vybrala trochu těžší obouruční.
"Děkujeme, pane," usmála se Xandra a zaplatila požadovanou cenu. Potom s oběma dívkami vyšla. "Honem, holky," popoháněla je. "Čarodějové Pětice už tam určitě budou!"
Byli tam. Než k nim Eleanor, Yvena a profesorka Eveliezová došly, prohlížela si Eleanor jejich zbraně. Bělooká držela jednoruční meč, stejně jako Naire. Erelana měla obouruční meč, Mik držel v rukou sekeru a Even luk.
"Máte bezva zbraně," zazubila se Yvena, když k nim došly.
"Děkujeme," usmála se Erelana.
"Tak konec vybavování, musíme se vrátit zpátky do Debrému!" poháněla je Naire. Eleanor koutkem oka zahlédla, jak Yvena zvedla oči v sloup.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katie Katie | E-mail | Web | 10. října 2012 v 15:04 | Reagovat

Taky nemám ráda, když se s něčím píšu a pak si to nikdo nepřečte. :D

Mně se tenhle díl líbil. Nevím, o čem jsou ty ostatní, ale zdá se mi, jako bych to četla z nějaké knihy. Máš to kvalitně napsané. :) Jediné, co mi úplně nesedělo, je tohle: "Nějaké zbraně" a kovář přinesl jen meče. :)

2 Vicky Vicky | Web | 10. října 2012 v 17:40 | Reagovat

ale jo, kapitolka se vydařila :) Bělooká je zajímavá postavička :D

3 Isenstar Isenstar | Web | 10. října 2012 v 17:42 | Reagovat

Moc se omlouvám, že jsem nekomentovala, mám toho ve škole moc a tak jsem stíhala jenom číst. Ale kapitolka je dobrá, jsem zvědavá, jestli Tittu zabijou... (já jsem samosebou pro!) :-D  :-D

4 Melanie Melanie | Web | 10. října 2012 v 17:58 | Reagovat

[1]: :-) Děkuju

[2]: Chtěla jsem ji tak napsat 8-)

[3]: V pohodě :-D Tittu bych asi nezabíjela, já mám lepší adepty na odkrouhnutí! Muhehe! *mne si ruce*

5 Zoey Zoey | Web | 11. října 2012 v 14:42 | Reagovat

Dobrá kapitola8)
Bělooká je velmi zajímavá8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama