Škola hrůzy - 16. kapitola

1. listopadu 2012 v 20:57 | Melanie |  Škola hrůzy
"Neříkala jsem vám, že se pokusí proniknout do kobek? Neříkala jsem to?"
Muž v červeném plášti se choulil na zemi u Heriiných nohou a jen se tiše modlil, aby ho jeho vůdkyně nezabila.
"Odpověz! Neříkala jsem to?" křičela Heria.
"Ano, má paní, říkala," pípnul muž neslyšně.
"Ano, má paní, říkala!" parodovala ho Heria. "Tak jak to, že jsi tam nebyl a nezabránil tomu? A dívej se na mě, když s tebou mluvím, sakra!" zaječela.
Muž zvedl hlavu a podíval se Herie do tváře. Skoro ani nedýchal, jak byl vyděšený. Pod bílou maskou nebyl jeho výraz vidět, ale bylo poznat, že má opravdu velký strach.
"Jak to, že jsi tam nebyl? Kvůli tobě jsme přišli asi o šedesát bojovníků, které už mi nikdo nevrátí zpátky!"
"Má paní, máme - máme přece velkou armádu," zašeptal muž zdrceně.
"Velkou armádu? Pěti tisícům živých mrtvých bojovníků říkáte velká armáda? Když je budou členové Pětice takhle pěkně zabíjet po desítkách, tak z té naší velké armády brzy nezbude vůbec nic!"
"Ale je jich jen osm, má paní!"
"Jen osm? To se mi snad zdá! Uvědomujete si vůbec, že mezi těmi lidmi jsou nejschopnější mágové z celé Ileranie? Viděli jste, jak hravě zvládli přemoci přes padesát bojovníků?"
"A i kdyby je všechny zabili, můžeme je přeci zabít jediným kouzlem, má paní!" protestoval muž.
"Ano, to můžeme! A oni nás můžou také vyřídit, nejsme zase tak nepřemožitelní! Jsme smrtelní jako všichni a jako všichni musíme někdy zemřít!"
"Ale oni se nám nemohou v kouzlech rovnat," zašeptal muž.
"To je sice pravda, ale copak v dějinách není dost příběhů, kdy někdo zvítězil proti mnohem silnějšímu soupeři?"
Muž mlčel, na tohle už neměl odpověď. Heria vzdychla. "Běžte. Běžte a ať se to příště neopakuje!"
"Jistě, má paní," řekl muž a bylo vidět, jak se mu ulevilo.
"A pošlete mi sem Urila, chci znát stav našich členů a dát mu nějaké příkazy," ozvala se ještě Heria. Muž se uklonil a zmizel. Heria se drsně zachechtala. "Takový idiot," smála se. "Idiot!"
Pod stolem se ozvalo zachřestění řetězů. "Co chceš?" utrhla se Heria na svoji otrokyni. Dívka bázlivě vylezla a řekla: "Má paní, mám hlad a žízeň."
"Dobrá," zamračila se Heria a trhla hlavou k jednomu ze závěsů. "Něco si tam vezmi, ale jen málo!"
Dívka sebrala ze země špinavý hrneček, proběhla kolem své paní a rozhrnula závěs. Do hrnečku nalila vodu a vzala si kost obalenou masem, potom zalezla zpět pod stůl a začala kost ohlodávat.
Dovnitř vešel Uril, uklonil se a zamířil k Herii. "Má paní," políbil jí ruku. "Co si přejete?"
Heria mu podala pergamen. "Toto si přečtěte a zařiďte se podle toho. Potřebuji doplnit vojsko. Je mi jedno, že je nebezpečné odtud vycházet, prostě někoho pošlete! V nejhorším případě je tam zabijí! No a teď bych chtěla slyšet, kolik máme momentálně členů."
"Jistě, má paní," uklonil se znovu Uril. Z kapsy pláště vytáhl pergamen, rozvinul ho a prohlásil: "Momentálně máme - hm, hm, hm - ano, tady to je, máme dvě sta členů."
"Děkuji, Urile," řekla Heria. "Teď odejděte."
"Klaním se, má paní," vyšel Uril ze dveří. Heria se dívala na dveře, které za sebou zavřel. "Jsi mi užitečný," zamumlala. "Ale otázka je na jak dlouho."
V místnosti byly dvě dveře. Jedny vedly do kobek, druhé do tajemné chodby. Kam chodba vedla, to věděla jen Heria sama. Ta teď otevřela ty druhé dveře a zmizela v nich.
Když to otrokyně uviděla, vylezla zpod stolu a přeběhla k dalšímu z mnoha závěsů, kde se skrýval kohoutek. Otrokyně jím teď otočila a umyla si obličej. Neodvažovala se utéct pryč, ale aspoň využila čas k tomu, aby se umyla. Když lezla pod stůl, zamumlala ve svém jazyce: "Zmije. Ta se bude tak dlouho plazit po světě, až ji někdo zabije." Prskla jako kočka a ustlala si na hromadách slámy.
Heria vyšla z podzemí kousek za hradbami Debrému. Rychle si strhla z tváře masku a sundala si červený plášť. Oboje nacpala do svojí tajné skrýše a potom vešla do města v normálních šatech. Všichni ji uctivě zdravili a ona se nemohla ubránit mírně cynickému úsměvu. Kdyby tak věděli!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 3. listopadu 2012 v 10:04 | Reagovat

Ta poslední věta:kdyby tak věděli!
Je úplně dokonalá :D
Skvělá kapitolka8)Pomalu na ní začínám být závislá(na Škole hrůzy :-D )

2 Melanie Melanie | Web | 3. listopadu 2012 v 11:31 | Reagovat

[1]: Děkuji. Závislá? Muhehehe :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama