Škola hrůzy - 18. kapitola - 2. část

21. listopadu 2012 v 18:24 | Melanie |  Škola hrůzy
Blížila se k nim Vyzyvatelka, která jim zachránila život. Na sobě měla tentokrát jednoduché šaty a vlasy měla rozpuštěné. U pasu se jí pohupoval meč.
Zastavila se asi dva metry před skupinkou, v očích překvapení.
"Tak co, Ari? Jsou to oni, nebo ne?" naléhala strážkyně, která šla vedle ní.
"Já nevím," pokrčila Ari rameny. "Ty dospělé znám, ale ji ne," ukázala na Eleanor.
Bělooká si odkašlala a začala s vysvětlováním, ovšem strážkyně nebyla na nic zvědavá. "Tuto dívku nikdo nezná, takže ji zde nemůžeme přijmout," rozhodla.
Eleanor se začala bránit a i ostatní se za ni postavili. Ari se debaty neúčastnila, ale rozhlížela se kolem, jako by čekala na pomoc odkudkoli. Ta se brzy dostavila.
Náhle přerušil rozmíšku strážkyně a čarodějů autoritativní hlas. Bylo to v jazyce Vyzyvatelek, ale Eleanor poznala, že neznámá říká: "Co je to tady? Kdo jsou ti lidé?"
Strážkyně se honem uklonila. "Přeji dobrý den, Vaše Veličenstvo."
Eleanor se otočila, chtěla si vládkyni Vyzyvatelek prohlédnout pěkně zblízka. Když ji uviděla, ohromeně vydechla.
Královna Sasma totiž vypadala úplně jinak než její poddané. Spíš než na válečnici vypadala na nějakou lesní vílu. Měla dlouhé, lehce zvlněné blond vlasy až po pás, velké modré oči lemované dlouhými hustými řasami a nezvykle bledou pleť. Oblečena byla do jednoduchých bílých šatů. Nemohlo jí být víc než čtyřicet let. Přes to všechno ale vypadala velice přísně. "Vida, vida, Bělooká," pronesla v lidštině.
"Sasmo," usmála se stará čarodějka. "Dlouho jsme se neviděly."
Královna přikývla - vypadalo to trochu jako úklona. "Tak o co tu jde?"
Všichni okamžitě začali jeden přes druhého vysvětlovat, až na Ari, která si pohrávala s amulety na svém krku a očividně se nezajímala o to, co se děje.
Nakonec královna ukončila debatu a prohlásila: "Bělooké věřím, pokud ona považuje tuto dívku za věrohodnou, potom není o čem jednat." Obrátila se na čaroděje. "Pojďte za mnou do paláce, tam mi přednesete svoje požadavky.
Otočila se a odcházela, trochu přitom kulhala. Ari vyšla za ní a držela si od ní asi dva kroky odstup. Teprve potom následovala výprava.
Jak postupovali dále do města, přibývalo i života. Na ulicích si hrály malé děti, sousedky se spolu bavily u domů a všude panovala uvolněná atmosféra. Zároveň to tam bylo i tak nějak honosnější, jako by z "chudé" čtvrti přešli do čtvrti boháčů.

Když vystupovali po schodech do paláce, měla Eleanor ústa údivem otevřená dokořán jako kapr. Zámek byl celý z mramoru a hlídalo ho asi dvacet plně ozbrojených žen. Královna kolem prošla, mírně jim pokynula a rozevřela velké lítačky. Všichni vešli do trůnního sálu.
Středem se až k trůnu táhl modro-zlatý koberec (modrá byla barva Vyzyvatelek a zlatá zase královská barva), který sice podle Eleanor nebyl sladěný zrovna pěkně, nicméně každý má jiný vkus. Ve stěnách bylo osm oken - čtyři vlevo, čtyři vpravo - a u nich stály sochy draků. Někteří vypadali mírumilovně, někteří hrůzostrašně.
"To je deset dračích bohů," zamumlala Bělooká. "Vlevo jsou samice, vpravo samci. Kdysi dávno Vyzyvatelky uctívaly draky jako svoje božstvo. I když tyto časy už dávno minuly, jsou draci v očích Vyzyvatelek pořád nadřazené bytosti - což je hloupost, ale to jim v žádném případě neříkej, protože ony berou dávnou mytologii smrtelně vážně," varovala ji.
Sasma se posadila na trůn - mramorový -, Ari po její levici. Eleanor věděla, že na tuto stranu se vždy usazuje někdo, kdo plní pro královnu tajné mise - něco jako špeh. Po pravé straně by měla sedět královnina rádkyně, nikdo tam ale neseděl.
"Předneste svoje požadavky," řekla Sasma silným hlasem.
Bělooká předstoupila a jasně formulovala svoji žádost, aby Sasma přispěla nějakým vojskem k poražení Demerie. Poté, co skončila, se Sasma zamyslela. "Demeria představuje nemalou potíž nejen pro vás lidi, ale i pro nás. Ráda bych vám přispěla nějakým vojskem, nicméně, jak jistě víte, jsme nejmenší národ v Ileranii." Svraštila čelo a potom se naklonila k Ari. "Aren tu dnes není, zeptám se tedy tebe. Co si o tom myslíš?"
"Vaše Výsosti, co se mě týče, já bych přistoupila na požadavek a přispěla jim - tak asi - asi stovkou," odpověděla po chvíli váhavě Ari. "A pokud s tím budete souhlasit, sama bych ráda šla s nimi," dodala.
Sasma se zamyslela. "Tak dobrá," řekla po chvíli. "Uvolním na to sto padesát lidí. Víc nemohu. Mimochodem, máte vyřešeno, kde budou bydlet? Předpokládám, že ne ve škole."
"To ne," zavrtěla hlavou Bělooká. "Budou si někde muset postavit válečné ležení, nebo žít s remiry, kteří nám také - doufejme - přijdou na pomoc."
"Myslím, že soužití s remiry by pro můj lid nebylo zrovna příjemné," mínila Sasma. "Dobrá. Pošlu s vámi sto padesát bojovnic, ale víc opravdu nemohu."
Nakonec s nimi vyjelo dvě stě žen. Ari jela v čele na nádherném šedém hřebci spolu s členy Pětice a Eleanor.
"Dvě stě lidí, to není moc," mínil Mik a mírně se mračil.
Ari se pustila do vysvětlování: "Sasma nechce riskovat, že ztratí příliš mnoho lidí. Navíc většina z nás by zůstala spíš na obranu Desy než aby jela s lidmi někam pryč. Myslíme si totiž, že Heria se svými nohsledy co nejdříve napadne naše město."

Dojeli až do Debrému a Vyzyvatelky si odešly postavit provizorní tábor na nejbližší louku. Bělooká, Erelana, Mik a Eleanor vešli do budovy školy a rovnou do pokoje Bělooké. Když otevřeli dveře, zůstali stát v šoku na prahu.
Druhá výprava už tam byla, ale vypadali, že jsou ve vážném stavu. Xandra vypadala jako po mučení, neustále sténala a na levém stehně si držela obklad. Všichni měli spoustu popálenin a stopy po kousnutí. Naire s Yvenou si právě s bolestným sykáním kapaly na popáleniny nějaký lék a Even si po celém těle roztíral jakousi mastičku, ovšem jen jednou rukou, protože druhou měl v pásce.
Po chvíli ohromeného ticha ze sebe Bělooká překvapeně vypravila: "Vy - vy už jste tady? Co se vám proboha stalo?"
Naire k ní zvedla hlavu. "To bylo tedy něco," řekla. "Buďte rádi, že jste tam s námi nebyli."
"Vypadáte vážně příšerně," řekla Bělooká. "Co se teda stalo?"
"No, to si poslechněte," ozvala se Yvena. "Byl to fakt horor.
Naire se předklonila a dala se do vyprávění.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vanesska Vanesska | Web | 22. listopadu 2012 v 12:07 | Reagovat

Teda, takhle to utnout, že se nestydíš :-D. Jinak pěkná kapča. ;-)

2 pavel pavel | Web | 22. listopadu 2012 v 16:07 | Reagovat

Čtivé. Měl bych si přečíst i ty předchozí ale kde najít čas. :-)

3 Melanie Melanie | Web | 22. listopadu 2012 v 16:08 | Reagovat

[2]: :-) Díky

4 pavel pavel | Web | 23. listopadu 2012 v 11:54 | Reagovat

Sladkejch čtrnáct, mám ti jen co závidět. :-)

5 Miška :-) Miška :-) | Web | 23. listopadu 2012 v 14:17 | Reagovat

krásný blog :-) 8-O

6 sexy anonymka:-* sexy anonymka:-* | 23. listopadu 2012 v 15:51 | Reagovat

seš naprostá kráva!

7 Melanie Melanie | Web | 23. listopadu 2012 v 16:11 | Reagovat

[6]: Myslím, že přibližně vím, kdo seš a proč mi tohle píšeš :-D

8 Zoey Zoey | 24. listopadu 2012 v 9:10 | Reagovat

Jé, moc pěkná kapiutola!!! :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama