Škola hrůzy - 19. kapitola - 2. část

26. listopadu 2012 v 13:57 | Melanie |  Škola hrůzy
Kroky se stále blížily, stejně jako mručení. Stěny chrámu se začaly otřásat. Even si připravil pravou ruku a namířil jí ve směru kroků. Zhluboka se nadechl a zavřel oči, podle čehož Yvena poznala, že se chystá dělat těžká kouzla. Na to potřeboval co největší soustředění.
Za několik vteřin se z chodby vynořili draci, bylo jich asi půl tuctu. Yvena se zajíkla děsem, když na tyto obludy pohlédla.
Byli o mnoho vyšší než lidé. Jejich tlapy byly obrovské a kotníky sahaly Yveně asi k hrudníku. Měli zeleno-žlutou barvu a modré nebo rudé oči. Jejich křídla byla zrohovatělá a šupinatá. V tlamě jim vězelo několik obrovských zubů.
"Ti by mě sežrali na jedno kousnutí," napadlo Yvenu.
To, co se dělo dál, vnímala jaksi zpomaleně. Even opsal rukama ve vzduchu kruh a cosi zakřičel - z jeho ruky vyšlehlo několik jedovatě zelených paprsků, které se vzájemně křižovaly a zasahovaly draky do očí - ti řvali bolestí. Oči byly nejslabším místem každého draka.
První drak v linii vychrlil oheň, který zasáhl Naire. Yvena zděšeně sledovala, jak čarodějka křičí bolestí. Naštěstí měl dračí oheň úplně jiné vlastnosti než lidské. Rychle na ni namířila pravačkou a zakřičela: "Teronum!" Proud vody zasáhl Naire do obličeje a plameny uhasil, čarodějka ale měla na pravé tváři hrozivě vyhlížející popáleninu a vlasy měla sežehnuté.
Yvena se zaměřila na dračí pařáty, což byla hned po očích nejslabší místa na těle každého draka. Pokusila se ochromit nohy, aby se drak nemohl pohybovat, kouzla se ale minula účinkem, dokud vedle sebe nezaslechla hlas profesorky magie. "Yveno, zkusíme to společně! Kouzlo na omráčení bys už měla znát."
Obě dvě natáhly ruce a vyslovily zaklínadlo. Kouzlo zasáhlo draka přímo na nejslabší místo na břiše. Ten se zapotácel a upadl. Zadunělo to a chrám se otřásl.
Yvena s Xandrou Eveliezovou rychle běžely na pomoc Naire a Evenovi, kteří už za tu dobu skolili dva draky. Oba měli v obličeji hodně šrámů a popálenin, ale čišelo z nich odhodlání draky porazit. Polovinu už měli za sebou.
Všichni čtyři společně vyrazili proti dalšímu drakovi, aby ho včas znehybnili a omráčili. Než to ale stihli, drak vychrlil oheň, který zasáhl Yvenu, Naire a Xandru přímo do tváře. Yvena cítila, jak se jí plameny plazí po obličeji, do očí jí vhrkly slzy. Byla to příšerná bolest.
Even naštěstí mezitím draka znehybněl, vzápětí se vydal k nim a kouzlem plameny uhasil, chvilka nepozornosti ho ale málem stála život, když mu jeden ze dvou zbývajících draků uštědřil ránu ocasem. Naštěstí se ale pořádně netrefil, takže Even sice spadl na zem, ale nic jiného se mu zjevně nestalo. Naire s Xandrou Eveliezovou vzápětí draka vyřídily, takže se zhroutil na stěnu chrámu a svezl se po ní dolů.
"Dělej, Yveno, už jen toho posledního!" volala na Yvenu profesorka Eveliezová. "Jdeme na to! Tři - dva- jedna - TEĎ!"
Yvena s Xandrou Eveliezovou vyslovily formuli na omráčení přesně v tu chvíli, kdy ji zaječela i Naire. Drak zavrávoral a spadl na zem.
Všichni oddychovali a dívali se po sobě. Až teď jim došlo, že přemohli půl tuctu nejobávanějších zvířat v celé Ileranii. Ticho, které nastalo, přerušila až Naire, která prohlásila: "Za chvíli se proberou. Musíme vypadnout."
Even se pokusil zvednout ze země, ale zařval bolestí. Naire k němu přiskočila a prohmatávala mu ruku. "Máš to zlomené," prohlásila po chvíli. "Remiři nám ale jistě dají nějaké léky."
Pomohla mu vstát a vydali se k východu. Náhle si Yvena něco uvědomila. "Poslyšte, uvědomujete si, že zpátky musíme přes tenhle chrám?" oznámila. Všichni na okamžik strnuli, ale Naire zavrtěla hlavou. "Nemusíme. Od kmene Ov vede cesta kolem jezera Tamira, ale je velmi dlouhá a schůdná prakticky jen v jednom směru, navíc jsou na té cestě smečky divokých psů."
Otevřeli zadní dveře od chrámu a vyšli na vzduch.
"Musíme sebou hodit," upozornil Even. "Je určitě hodně pozdě. Strašně jsme se zdrželi."
Vydali se přes louku až k lesu, kde žil první kmen - Ba.
Jak vstoupili do lesa, okamžitě je obklopil chlad, jak to bývá v lese, kde žijí remiři. Rychle kráčeli směrem ke středu lesa, až narazili na hradbu, která vypadala jako vybudovaná z větviček, Yvena ale věděla, že to je jen ze speciálního druhu dřeva, které roste jen v lesích, kde žijí remiři.
Naire tápala podél opevnění, dokud nenarazila na bránu. Zaklepala a čarodějové vyčkávali. Po chvíli se dveře na škvíru pootevřely a v mezeře byl vidět obličej jistého velmi starého remira.
"Co si přejete?"
Naire nasadila tón, který si Yvena v duchu přejmenovala na "oficiální". "Chtěla bych mluvit s náčelníkem této vesnice."
"Proč?"
"O tom s vámi nebudu mluvit. Je to velmi naléhavé. Dost spěcháme."
"Přijděte někdy jindy, madam. Nikdo na vás lidi není zvědavý a nikdo o vás nestojí. Běžte otravovat někam jinam," zabručel strážný a pokusil se dveře zavřít, Naire ale do mezery strčila nohu a zabránila mu v tom. "Neodejdeme, dokud si s náčelníkem nepromluvíme."
Vrátný si ji chvíli prohlížel, jako by přemýšlel, co má dělat. Potom zavrčel: "Zbraně nechte tady. Až budete odcházet, vrátím vám je."
Všichni složili meče (Even luk) a vrátný jim otevřel. "Sídlí ve středu vesnice," upozornil, ještě než sebral zbraně ze země a zavřel bránu na řetěz.
Ve vesnici si na ně všichni ukazovali a okukovali je, bylo vidět, že jim nevěří. Yvena se nemohla zbavit pocitu, že kdyby s sebou vzali Varu, udělali by jen dobře.
Ve středu vesnice stála trochu omšelá dřevěná radnice. Naire vzala do ruky klepátko a udeřila jím na dveře. Chvíli se nic nedělo, potom dveře otevřela remirka v šedivých hadrech a nějaké zástěře. "Přejete si?" zeptala se a s pohrdáním si je prohlížela.
"Chceme mluvit s náčelníkem," oznámila Naire.
"Proč?"
"Vám to vysvětlovat nebudu! Je to ale velmi naléhavé a my máme dost naspěch."
Remirka na ně chvíli zírala a potom řekla: "Ohlásím vás." Zavřela dveře a nechala je čekat.
"Nejsou zrovna moc přívětiví, co?" ušklíbl se Even. "Přivítání jako u mojí tchýně."
"Ty jsi ženatý?" zaujalo Yvenu.
"Jo, jo," přikývl Even. "Bohužel. Už chápu, proč muži tradičně nosí na svatbu černou."
Yvena to nekomentovala, a všimla si, že i Naire zvedla oči v sloup. K ní a profesorce Eveliezové prohodila: "Jeho manželka je pěkná hysterka."
"Jo jo, to je holt život," ušklíbl se Even v okamžiku, kdy remirka opět otevřela dveře. "Pán vás přijme," oznámila a hodila po každém z nich nepěkný pohled. "Pojďte za mnou," pokynula jim.
Vedla je dlouhou chodbou. Jediné okno bylo přikryté záclonami a dovnitř tak pronikalo jen velmi málo světla. Nakonec služka otevřela jedny z postranních dveří a oznámila: "Tak jsou tady."
Všichni vešli poněkud váhavě do místnosti. Za stolem seděl nějaký remir, který vypadal podle Yveny jako seschlá švestka. V obličeji měl hromadu vrásek a na sobě oblek, který byl z pohledu remirů jistě velmi vznešený a drahý, Yvena se ale vsadila, že nikdo z lidí, které znala, by ho nenosil ani zadarmo. Možná nějaká chudina ano, ale těm bylo také docela jedno, co si vezmou na sebe, hlavně že to něco bude.
"Vítám vás," snažil se náčelník očividně o přívětivý úsměv, i když bylo zřetelně vidět, že jim ani za mák nevěří. "Předneste mi svoje požadavky."
Naire začala. Vylíčila celou situaci s Demerií. Ani jednou nezaváhala nebo neodbočila, takže Yvena získala dojem, že si to připravila a naučila se to zpaměti. Náčelník po celou dobu pozorně poslouchal, ale vypadalo to, že si ho Naire na svoji stranu moc nenaklonila. Když čarodějka skončila, náčelník se předklonil a jasně pronesl: "Bohužel nemohu vaší žádosti vyhovět. Nehodlám ztratit hromadu vynikajících bojovníků kvůli jakémusi, ehm, pochybnému společenství.
Vypadalo to, že to Naire na vteřinu vyrazilo dech, hned se však vzpamatovala a prohlásila: "Obávám se, že jste mne tak docela nepochopil. Pokud Demerii nezastavíme, Heria si vás všechny podrobí, zajme vás a udělá si z vás svoje otroky!"
"Milá dámo," usmál se náčelník shovívavě, "pokud zůstaneme v pozadí, nevidím důvod, proč by si nás ta vaše Heria měla zotročit. Zatímco pokud půjdeme do boje, určitě o řadu bojovníků přijdeme a navíc určitě prohrajeme - a v takovém případě si nás Heria zotročí určitě."
Naire zjevně poznala, že je to prohrané, takže se rozloučila a odešla. Jen co zadní branou opustili vesnici, spustila: "Jak může být někdo takový idiot? Copak to nechápe?"
"Co s tím naděláš," mávl rukou Even. "Jak daleko je to do druhé vesnice? Je už hodně pozdě."

Ve druhé vesnici je přijali nejen mnohem vlídněji, ale také ji přinesli občerstvení a ošetřili rány. Náčelník kmene Ov byl přátelský a Naire pozorně vyslechl, poté prohlásil: "Jak jste mi to vylíčila, vidím Demerii jako obrovskou hrozbu. Rozhodně s tím musíme něco udělat. Jsem vám, Naire, zavázán a cítím jako svoji povinnost vám pomoci, tím spíše, že Demeria může mít negativní dopad i na ostatní rasy - včetně nás." Předklonil se a usmál se. "Ještě si promyslím, kolik mužů s vámi pošlu. Kdy se vracíte?"
"Musíme se vrátit už dnes," pronesla Naire a usrkla víno z obrovského poháru. "Snad byste svoje muže mohl poslat zítra za námi?"
"Myslím, že to nebude problém," prohlásil vlídně náčelník. "Řekněte mi, v jakém místě se nacházíte."
Naire mu vše podrobně vyložila a dodala: "Bylo by pro vás lepší bydlet za hranicemi města. Nemuseli by vás ubytovat v hostinci, protože jste jiná rasa. Myslím, že by neměl být problém zřídit si provizorní tábor někde v lese.
Náčelník dopil víno a přikázal nalít další. "To opravdu nebude problém," prohlásil a pozvedl pohár. "Tak na vítězství!"
Když si přiťukli, náčelník ještě poznamenal: "Tak kdy chcete Demerii vyštvat?"
"Co nejdřív," řekla Naire. "Za týden se slaví v lidském světě velmi důležitý svátek, oslavy budou trvat celý týden a všichni budou ze školy pryč. Navrhuji tedy přenechat akci na toto datum.
Mluvila, jako by hovořili o přípravách na nějakou oslavu, ne na krvavou řežbu, ve které mnoho lidí zemře.
Odcházeli s naprostým úspěchem. Když se Yvena ohlédla, všimla si, že Naire se tváří nadmíru spokojeně. Všechno zatím vycházelo téměř podle plánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | 26. listopadu 2012 v 16:20 | Reagovat

Chudinky! Co jim udělali! Dyť jsou hodný! A situace jim dala plné právo se bránit! Dyť je to bolí! Samoseou že mluvím o těch chudincích dracích! Nehodlám se opakovat a proto už je nech bejt! Chudinky tlamičky ohnivý...

2 Melanie Melanie | Web | 26. listopadu 2012 v 16:32 | Reagovat

[1]: :-D No nepovídej, že mluvíš o dracích! :-D (Asi by se ti líbilo mezi Vyzyvatelkami, ty je uctívají jako svoje božstvo :D)

3 pavel pavel | Web | 26. listopadu 2012 v 20:24 | Reagovat

:-)

4 Megamax Megamax | Web | 26. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

Píp Píp Píp ''Halo, mohu si vás vyfotitu.'' to vám jen tak někdo do telefonu neřekne ale do komentářů napsat ''Vyzvedněte si diplom.'' to asi ano tak to udělajte na Megamaxu!

5 Marionette Marionette | Web | 30. listopadu 2012 v 17:09 | Reagovat

Úžasně napsané O_O

6 Zoey Zoey | Web | 1. prosince 2012 v 18:58 | Reagovat

Koukám O_O  O_O  O_O Nádhera, vážně :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama