Vražda není hra - 2. díl

12. listopadu 2012 v 19:27 | Melanie |  Vražda není hra
Hola, úspěch! Sice jsem ještě nevykoumala motiv ani pachatele, ale podařilo se mi zkompletovat scénu se zavražděním druhé oběti. Skoro mě mrzí, že podle toho nebude natočený film, úplně to vidím před sebou. Asi si koupím kameru a zapojím do natáčení "filmu století" kámoše...

Eva a její spolužáci právě vyšli ze třídy, zamířili do šatny a čile diskutovali o nové matikářce. Nejneoblíbenější učitelka na škole dala k velké radosti všech žáků výpověď. Na novou učitelku se čekalo s radostí a obavami zároveň. Panoval sice všeobecný názor, že horší už to nebude, ale stejně zlé by to být mohlo.
"Já myslím, že je v pohodě," vyjádřila se Eva, zatímco se obouvala, a ostatní s ní souhlasili, pouze třídní flákač Matěj Oliva pokrčil rameny a pronesl: "Všechny matikářky jsou hrozné. Věřte mi, mám s tím svoje zkušenosti. Víte, že jsem dvakrát měnil školu, takže o tom vím víc než kdokoli z vás." Nebyl ale nikdo, kdo by tento názor podpořil.
"Čeká na tebe ten tvůj frajer," zahihňala se jedna ze spolužaček a dloubla Evu do ramene. Ta se otočila a přes prosklené dveře šatny uviděla Matyáše. Zamávala mu a rychle se oblékla.
"Tak nazdar zítra," mávla na spolužáky a vyřítila se ze školy. "Nazdar, Maty!" usmála se. "Cože pro mě jdeš až ke škole? Ohrožuje mě nějaký masový vrah se sekyrou, nebo máš nějaký jiný důvod pro to, abys mi dělal bodyguarda?"
"Ani v nejmenším ti nedělám bodyguarda, prostě tě chci jen doprovodit ze školy," bránil se Matyáš. "A taky jsem se tě chtěl na něco zeptat."
"Na co?"
"Máma sehnala lístky na Mackbetha, na sobotu a chce se tě zeptat, jestli bych nechtěla-" Ještě ani nedomluvil a Eva už přikyvovala. "Jasně, chtěla bych! Moc ráda půjdu!"
Celý zbytek cesty mlčeli. Došli až k domu Procházkových, kde se rozloučili. Ani si nevšimli, že je z horního patra někdo pozoruje.
Byla to Soňa, která nemohla Evu vystát. Mračila se na celé kolo, když viděla, jak se na sebe oba dva smějí.
"Jestli spolu ti dva už dávno nechodí, tak já jsem papež," zamumlala. Když potom viděla, jak se oba dva rozesmáli na celé kolo něčemu, co Eva právě řekla, zaťala zuby. Byla totiž strašně majetnická a na Matyášovi lpěla, dalo by se málem říct, že si ho ochraňuje jako žárlivá manželka, která dobře ví, že její "sokyně" je mnohem zajímavější.
Nakonec sešla dolů, odhodlaná se svého bratra zeptat, jak to mezi ním a Evou. Vešla do obývacího pokoje. "Brácho?"
"Co je?" zamručel oslovený, který právě zapínal televizi.
Soňa nikdy nechodila okolo horké kaše, takže ani dnes se nezdržovala s nějakým úvodem a rovnou vypálila: "Chodíš s Evou?"
"Co?" Matyáše zjevně její dotaz zaskočil. "Ne, jak tě to proboha napadlo? Jsme jen kamarádi! To je zakázané?"

***

Jakousi shodou náhod se stejným tématem zabývaly i Dana Procházková a její sestra, poté, co vyčerpaly téma tragické smrti Šárčina - v pořadí už druhého - muže, kterého srazilo nějaké auto.
"S kým jsem to tuhle viděla Matyho?" zeptala se Šárka, sotva před ni Dana postavila šálek kávy.
"Koho myslíš? Maty se baví s hodně lidmi," reagovala oslovená, aniž zvedla oči od přípravy chlebíčků.
"Brunetka, zhruba patnáct let, modré oči..."
"Ach tak! To je Eva Králová."
"Chodí s Matym?" zajímala se Šárka, která u svojí sestry nebyla už téměř rok a nechtěla si nechat nic ujít.
"Eva?" zasmála se Dana a postavila na stůl podnos s chlebíčky. "To ani omylem! Jsou to skvělí přátelé, ale nic mezi nimi není."
"To je zvláštní," konstatovala Šárka.
"Proč?"
"Vypadalo to, že jsou fakt šťastní, že jsou spolu. Pořád se na sebe usmívali, nevšimla sis toho? Podle mě to tedy mezi nimi pořádně jiskří."
"Prosím tě, nikdo, kdo je zná, by si netroufl toto vypustit z pusy! Mají společné zájmy, smysl pro humor, vkus na filmy a hudbu, tak se nediv, že si spolu rozumějí!" Toto bylo poslední konstatování Dany Procházkové a ona o tom nehodlala diskutovat.

***

"Nenávidím tetu Šárku," prohlásil Matyáš sklesle. Seděl na lavičce s Evou a Davidem, jedním z jeho nejlepších přátel.
"Proč?" zamračila se Eva. "To je tak nesnesitelná?"
"To tedy jo. Dnes večer se mě třikrát ptala, jestli spolu nechodíme."
Jeho věta vzbudila u obou kamarádů v podstatě stejné reakce, jen s tím rozdílem, že Eva na něj vteřinku ohromeně zírala, než propukla v stejně hlasitý výbuch smíchu jako David.
"Tak to - to se jí povedlo!" vyrážela ze sebe. "Davide, dokážeš si mě a Matyho představit jako pár?"
"Ne," zavrtěl hlavou David, který vypadal, že se udusí smíchy.
"Navíc se chlubila celou věčnost tím, kolik dala za poslední operaci prsou!" stěžoval si Maty. "Proboha, kolik myslí, že jí je? Pětadvacet? Je jí čtyřicet, proboha!"
"Sice jsem se s ní nikdy neviděla, ale připomíná mi babičku Vilmu z toho - no, jak se to jmenuje? - Ženy v pokušení," utírala si Eva slzy smíchu. Vzápětí vyskočila na nohy. "Tak, pánové, já padám."
Vzápětí byla pryč. Pro Matyáše i Davida to byla v jistém smyslu úleva, protože si mohli povídat o všem, co před Evou říkat nemohli, jestliže nechtěli slyšet její poznámky o tom, že jsou dost perverzní, na druhé straně to byla i otrava, protože polovinu legrace v jejich partě obstarávala Eva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Isenstar | 12. listopadu 2012 v 19:47 | Reagovat

Dobra kapitolka, chudinky deti, nikdo je nenecha na pokoji... U me plati hlaska: vic jak dva jsou dav :-D.

2 Aravis Aravis | Web | 14. listopadu 2012 v 19:14 | Reagovat

Woow :) Krása. Tak nějak doufám, že zavradíš Šárku. A tak nějak si myslím, že to neuděláš :D
Trošku zmatený, co? :D

3 Melanie Melanie | Web | 14. listopadu 2012 v 19:21 | Reagovat

[2]: :-D Neboj, vím, jak to myslíš, ale nech se překvapit :-D

4 Zoey Zoey | Web | 17. listopadu 2012 v 19:39 | Reagovat

Páni, tak to je dobrý. Já jsem hlavně zvědavá koho zavraždí.. Jdu dál :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama