Vražda není hra - 5. díl

19. listopadu 2012 v 13:19 | Melanie |  Vražda není hra
Simona Rysová nalila do hrnku vařící vodu a postavila ho před novou příchozí. Zatímco před ni posunovala cukřenku, prohlédla si svoji potencionální klientku. Na první pohled jí byla velmi sympatická, ale nechtěla dělat ukvapené závěry. Posadila se na rudou pohovku ve svém bytě, zamíchala si cukr do kávy a teprve potom se zeptala: "Tak o co jde?"
Nová příchozí se nadechla a prohlásila: "Jde o moji dceru. Před několika dny ji našli mrtvou v jejím pokoji. Policie si myslí, že to byla sebevražda, ale já si to nemyslím! Ona by to nikdy neudělala! Dokonce ani nenechala žádný dopis, nic!"
Simona se na chvíli odmlčela a poté prohlásila: "A ode mě čekáte, že -"
Příchozí ji ještě nenechala domluvit a už prohlásila: "Chci, abyste zjistila pravdu!"
"Ano," usmála se Simona Rysová, "pravdu, to ano."
"Co tím myslíte?"
"Většina lidí po mě totiž chce, abych jim potvrdila jejich vlastní doměnky. Povězte mi tedy, co se stane, když odhalím, že smrt vaší dcery byla skutečně sebevražda?"
"Potom mi nezbude nic jiného, než se s tím smířit," prohlásila Dana Procházková. Po chvíli dodala: "A v tom případě bych po vás chtěla, abyste zjistila motiv."
Den nato odjela Simona Rysová vyřešit případ Soni Procházkové.

***

Když Simona Rysová zvonila u vysokého bílého domu, ve kterém bydleli Královi, v duchu si říkala, co tady vlastně dělá. Už mluvila s policistou, který případ Soni Procházkové vyšetřoval a podle něj to byla jasná sebevražda. Matyáš byl kluk, který podle ní nebyl tak docela schopný samostatného myšlení a když řekla policie, že to byla sebevražda, tak to muselo být tak! Šárka řekla ještě méně, jelikož se s rodinou svojí sestry vůbec neznala, navíc v ten večer byla na párty, rozhodně ještě před dobou smrti Soni. Měla betonové alibi. Sice Soni mohla teoreticky nalít jed do pití už předtím, ale Simona si ji nedokázala představit, jak chladnokrevně vraždí člověka, i když ji zatím ještě moc neznala. Jedna z posledních nadějí tedy byla Eva Králová.
Dveře otevřel muž asi kolem čtyřicítky, který byl podle všeho Evin otec. Měl široká ramena a byl vysoký - nad Simonou, která měřila sotva sto šedesát centimetrů, se doslova tyčil.
Simona Rysová si odkašlala. "Mohu prosím mluvit s Evou?"
"Proč?" Muž se zamračil.
"Jde o případ vraždy Soni Procházkové."
"Co vy jste vlastně zač? Eva si s těmi otázkami od policistů už užila dost, a když už konečně naznali to, co bylo jasné už od začátku - totiž že to byla sebevražda - tak přijdete vy a začnete do toho strkat nos!"
"Tati?" ozval se v tu chvíli někde za dveřmi dívčí hlas. "Kdo je to?" Mezi dveřmi se objevila čtrnáctiletá dívka a zvědavě si Simonu měřila. Ta využila příležitosti, představila se a objasnila, co tu dělá.
"Řekl jsem vám, že Eva -" vložil se do toho pan Král, ale jeho dcera ho rázně přerušila: "Tati, promiň, ale tady slečna Rysová vyslýchá mě, ne tebe! Pojďte dál, slečno. A tati, nech nás o samotě."
Eva zavedla Simonu Rysovou do obývacího pokoje a nabídla jí kávu. Zatímco ji připravovala, obě mlčely. Simona cítila, že zapříst s níi hovor nebude zase tak jednouché a hledala nějakou záminku, jak začít. Naštěstí při ní stála štěstěna a ona si všimla, že na pohovce leží kniha Vražda Rogera Ackroyda.
"To je tvoje?" zeptala se a ukázala na knihu. Eva se otočila a přikývla. "Ano, miluju detektivky!"
Deset minut nato už se Simonou Rysovou dumaly nad tím, jaké detektivky četly a kerá byla nejlepší, jaké krimiseriály viděly a které se jim líbily. Poté, co odsouhlasily Kobru 11 jako docela dobrý seriál, se hovor vrátil k původnímu tématu. Ovšem u Evy už byly ledy prolomeny a tak začala odpovídat docela ochotně.
"Slyšela jsem, že to prý bylo cyankáli. Tedy kyanid draselný. Já jsem Soňu sice neměla moc ráda, ale tohle jsem jí nepřála, ani náhodou!"
"Jaký na to máte názor? Byla to vražda, nebo sebevražda?"
Eva pokrčila rameny. "Nejdřív jsem si byla jistá, že je to vražda - Soňa nebyla ten typ, který by si jen tak vzal život. Ale víte, jak to chodí - za chvíli jsem si tím nebyla jistá ani trochu.A když policie prohlásila, že to byla sebevražda, musím přiznat, že to pro mě bylo docela zklamání, protože jsem už začala mít svoje teorie. Víte, jak strašně ráda bych jednou vyřešila vraždu?"
Simona se jen usmála. "Ve skutečném životě je to trochu jinak než v detektivkách."
"To vím," povzdechla si Eva. "Ale stejně -" Odmlčela se.
"No, tak já už půjdu," zvedla se Simona Rysová. "Děkuju za pomoc. Možná se ještě zastavím."
"Vím, že jsem vám moc nepomohla," posteskla si Eva, "ale já opravdu nic víc nevím."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natálie. Natálie. | Web | 19. listopadu 2012 v 13:28 | Reagovat

Krásný blog:))

2 Isenstar Isenstar | Web | 19. listopadu 2012 v 17:46 | Reagovat

No, k tomuhle asi nemám co říct (važ si toho, tohle je přírodní zázrak :-D !) Neboj, neznamená to, že se mi to nelíbí, ale to, že to nemůžu komentovat jinak než: Skvěle!

3 Erisdar Erisdar | 19. listopadu 2012 v 19:19 | Reagovat

Jé, cyankáli! Po arzenu můj nejoblíbenější jed! Ano, mám ráda seriál "Taková normální rodinka" (je to ještě černobílí, ale je to strašně dobrý). Odtamtud jsem se dozvěděla, že cyankáli voní po hořkejch mandlích ;-)

4 Melanie Melanie | Web | 19. listopadu 2012 v 20:44 | Reagovat

[3]: Já preferuji morfium :-D

5 Melanie Melanie | Web | 19. listopadu 2012 v 20:45 | Reagovat

[3]: a "Takovou normální rodinku" úplně miluju

6 Vicky Vicky | Web | 20. listopadu 2012 v 13:19 | Reagovat

tak a dohnala jsem všechny nepřečtené kapitoly této nové povídky :) a vypadá to fakt dobře! kolik tak plánuješ kapitol?? :)

7 Melanie Melanie | Web | 20. listopadu 2012 v 15:11 | Reagovat

[6]: určitě přes patnáct, ještě se uvidí :-)

8 Zoey Zoey | Web | 22. listopadu 2012 v 15:49 | Reagovat

Moc se těším!!!Na další kapitolu :D  :D  :D  :D Moc se ti to povedlo, hlavně s tím jedem. Vážně by mě zajímalo kdo je vrah, fakt. Jsem zvědavá až ho odhalí, i když to bude až za několik dost kapitol :D  :D  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama