Jane - 1. díl

16. prosince 2012 v 12:07 | Melanie |  Jane
Sešla jsem ze schodů a pomalu zamířila chodbou ven. Nikdo mě neviděl, a to byla v jistém smyslu výhoda. Další z mála výhod, které člověk měl, když byl duchem.
Od mojí sebevraždy uplynul už týden a já si na svoji novou pozici nedokázala zvyknout. Mohla jsem procházet zdmi, dveřmi a dalšími objekty, ale zatím se mi nedařilo nic uchopit do ruky, ani třeba zabušit na dveře nebo tak něco. Navíc jsem nemohla opustit léčebnu. Jako bych byla připoutaná k místu, kde jsem zemřela. Dokonce jsem neviděla ani svůj vlastní pohřeb.
Proplula jsem dveřmi a vyšla na vydlážděnou cestu. Nechtěla jsem se pokusit dostat pryč odtud, na stý pokus bych asi štěstí neměla. Ale k hlavní bráně jsem se přesto chtěla dostat. Dnes tu byla veliká reportáž. Moje sebevražda vzbudila pozornost, protože jenom za těch pár měsíců od začátku tohoto roku se jich tu událo už docela dost - přesné číslo jsem neznala, ale každopádně toho bylo hodně. Už to začínalo být podezřelé.
Před bránou se mačkali moderátoři a kameramani, také pár novinářů, kteří doufali v pěkný článek. Také jsem uviděla svoji sestru, zabranou do hovoru s jednou reportérkou. Všimla jsem si, že má nový sestřih. Vlastně, on nemusel být nový. Viděla jsem se s ní naposledy přede dvěma měsíci, když mě vezla do léčebny. Od té doby mě nikdo nepřišel navštívit. Ne že by mě to překvapilo. Ann, moje dokonalá sestra, přece nemohla strpět tu potupu, že má sestru alkoholičku v psychiatrické léčebně! Stejně tak rodiče a můj švagr.
Samozřejmě, že dneska si Ann do kamery bude kvákat, co chce. Nebo spíš co chce televize. Potřebují senzaci! Efektní historku! Truchlící rodina nešťastné alkoholičky, kterou tragické události v jejím životě dohnaly až k sebevraždě! Nebo něco takového.
"Tak dobře, lidi!" Blondýna okolo padesátky s metrovými gelovými nehty se rozháněla kolem sebe. "Jdeme na to!"
Moderátorka, také blond, kolem třicítky, se rty jako po dvaceti botoxech, se postavila zády k bráně. Namířila na ni kamera.
Náhle mě napadlo, jestli budu vidět v kameře. Ušklíbla jsem se. To by teprve byla senzace! Už vidím tu reportáž! Škoda, že to pravděpodobně nepůjde! Kdyby se mi to povedlo zahlédnout v nějaké televizi, vsadím se, že bych se potrhala smíchy!
Blondýna začala přednášet nazpaměť naučený text. Pochopila jsem, že se v podstatě hodlají zabývat tím, jestli jsou to opravdu sebevraždy, nebo se staly prostě nehody, nebo jestli je na těch úmrtích něco podezřelého. Jinými slovy - jestli nejde o vraždy. (Což bylo pořádně přitažené za vlasy.) A také, pokud to byly opravdu sebevraždy, co dělají ošetřovatelé. Proč nedávají na svoje pacienty větší pozor. Což by mě michodem zajímalo také.
Moderátorka se odmlčela a po kratší pauze představila moji sestru. Začala klást otázky.
Bylo to tak, jak jsem předpokládala. Ann si hrála na truchlící nešťastnou sestru a vykládala, jak se pokoušela mi pomoci a že sem mě dala, až když nebylo jiné východisko. Což nebyla pravda, ale ať si veřejnost věří čemu chce.
"Mohu se vás zeptat," pokračovala moderátorka v rozhovoru, "jak vaše sestra zemřela?"
"Utopila se," odpověděla Ann.
Otřásla jsem se při té vzpomínce. Voda, která mi natéká do krku... Ale v tu chvíli jsem byla šťastná. V tu chvíli jsem ještě věřila, že tomu všemu uniknu. Jak naivní.
"Jste přesvědčená, že to byla sebevražda?" položila blondýna další otázku.
Ann přikývla. "Ano, ovšem."
"Byla sebevražedný typ?"
"Ano, to byla. Vždycky byla taková. Dřív měla deprese."
Kdybych mohla, určitě bych zrudla vzteky. Jak o mě moje vlastní sestra mohla vykládat takové lži? Dupla jsem nohou, i když to samozřejmě nikdo nemohl vidět ani slyšet.
"Povídají si o tobě?" ozval se vedle mě mužský hlas. Polekaně jsem se otočila.
Vedle mě stál mladík, asi kolem osmadvaceti. Byl mírně průsvitný, takže musel být duch. Měl krátce střižené hnědé vlasy a strniště.
"Ehm... no, ano." Jeho přítomnost mě úplně vykolejila. Za celý ten týden, co jsem byla duchem, jsem se ještě s žádným dalším takovým nesetkala.
"Jak se jmenuješ?" pokračoval neznámý a usmíval se na mě.
"Jane. A ty?"
"Geoff."
"Hezké jméno."
"Díky," zazubil se na mě. Najednou mě vzal za ruku. Vyškubla jsem se mu.
"Co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se.
"Chci tě dovést k nám."
"Kam?" zeptala jsem se ohromeně.
"To uvidíš. Tak jdeš se mnou?"
Váhala jsem a pohlédla směrem k bráně. Reportérka ještě pořád hovořila s mou sestrou. O čem tam proboha tak dlouho mluví?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FireFlames FireFlames | Web | 16. prosince 2012 v 12:56 | Reagovat

oboje možnosti by boli zaujímavé, ale som zvedavá na to, o čom to tam hovoria - na navštívenie Geoffa bude mať ešte celú večnosť....:D

2 Melanie Melanie | Web | 16. prosince 2012 v 13:03 | Reagovat
3 pavel pavel | Web | 16. prosince 2012 v 14:57 | Reagovat

Nenechá jen tak sbalit od prvního ducha a řekne mu "někdy, snad, možná". :-D

4 Melanie Melanie | Web | 16. prosince 2012 v 15:07 | Reagovat

[3]: "Asi", atd. :-D

5 Isenstar Isenstar | 16. prosince 2012 v 15:08 | Reagovat

Wow! *mnu si ruce na pokračování* Většina lidí (včetně mě) píše o živolách. Koukám, že konečně někdo píše o mrtvolách!

6 Melanie Melanie | Web | 16. prosince 2012 v 15:09 | Reagovat

[5]: Jasně že mrtvoly :-D Protože kdyby to byly živoly, tak by to nebyla taková zábava :-D Ale s mrtvolami živá zábava není :-D

7 Isenstar Isenstar | 16. prosince 2012 v 15:09 | Reagovat

P.S: Hlasuju pro "Zůstane u brány a bude poslouchat rozhovor". Jsem hrozně zvědavá, co ta nána bude vykládat. Ale pak půjde s Geoffem, že jo?

8 Melanie Melanie | Web | 16. prosince 2012 v 15:10 | Reagovat

[7]: Uvidíme

9 Vicky Vicky | Web | 16. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

wow, já čumím! O_O Nová povídka!!! :-D Samozřejmě jsem četla ten článek před tímhle a musím říct, že máš skvělý nápady ;-) Duch v sanatoriu...!! Huhuhu!! :-D No moc se těším, co se z tohohle vyklube, zatím je to skvelé! :-D :-)

10 modre-oko modre-oko | Web | 16. prosince 2012 v 19:06 | Reagovat

[9]: Bereš mi přímo slova. Vážně nevím co napsat, byl by to leda spam :D
Vážně super, skvělá a jeidnenčá povídka. Když jsem to začala číst, už ten začátek wow ! Vytvořilo mi to úsměv na tváři, jsi vážně dobrá. Na pokračování se těším a počkám si na něj, ale ať to netrvá moc dlouho pls :D Trpělivost sice přináší růže, ale někdy ty růže vadnou ! x)

11 Melanie Melanie | 17. prosince 2012 v 12:33 | Reagovat

[9]: Děkuju :-)

[10]: Děkuju moc, fakt jste mě potěšili.

12 Marillë Marillë | Web | 17. prosince 2012 v 18:40 | Reagovat

Meluškó! Proč já vždycky komentuju tak pozdě, všichni mi potom vyfoukno slova z pusy :-D Ale to je fuk :-D Stejně to řeknu. Takže, i když VŮBEC NETUŠÍM (:D ), co tě k tomu inspirovalo, je to převelice zajímavé. Z toho vyplívá: Koukej rychle napsat další díl! :-D

13 Melanie Melanie | Web | 18. prosince 2012 v 14:27 | Reagovat

[12]: :D Jistě, nemáš NEJMENŠÍ TUŠENÍ :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama