Jane - 2. díl

20. prosince 2012 v 19:04 | Melanie |  Jane
I když jsem říkala, že na psaní téhle povídky moc času mít nebudu, když vidím, jak moc chcete další díl, rozhodla jsem se věnovat se tomu trochu dřív, než jsem původně měla v plánu a dát sem další díl už dnes.
V momentě, kdy tenhle článek píšu, je stav hlasování:
Půjde s Geoffem - 5 hlasů
Zůstane u brány - 3 hlasy.
Takže jak vidíte, možnost číslo jedna vítězí.

Chvíli jsem uvažovala. Geoff mi byl docela sympatický a navíc byl první duch, kterého jsem potkala. Kdybych odmítla, mohl by se urazit, a kdo ví, kdy bych narazila na někoho dalšího. Na druhou stranu bych chtěla slyšet ještě kousek z rozhovoru reportérky s mojí sestrou. Svraštila jsem čelo a přemýšlela. Nakonec jsem řekla: "Proč ne, půjdu."
"Skvělé!" Geoff se zase usmál. "Pojď za mnou."
Šli jsme kamennou uličkou. Geoff moje dotazy jako "Kam to jdeme?" odbýval jenom větou: "Uvidíš!" Kdybych byla ještě člověk, asi bych se bála, jenomže já byla duch. Nikdo nemůže ublížit duchům.
Přestala jsem se ho vyptávat na cíl naší cesty a místo toho jsem se rozhodla, že trochu blíž prozkoumám život duchů. "A už se odtud někdy někdo dostal? Myslím jako duch."
Potřásl hlavou. "Ellen říkala, že kdysi dávno prý jeden duch zmizel, a už se nikdy neobjevil. Pokud našel nějakou cestu, jak ven, nikomu o tom neřekl. Ale může s ním být v podstatě cokoli. Ellen sama nic neobjevila."
"Kdo je Ellen?"
"Uvidíš."
"Můžeš přestat odpovídat na moje otázky tímhle slovem?"
"Pokud mi dáš otázky, na které půjde odpovědět jinak, tak ano. Navíc na většinu otázek ti nejspíš odpoví sama Ellen." Její jméno doslova vyplivl. Udiveně jsem na něho pohlédla, on ale pokračoval. "Já tu nejsem moc dlouho, jen asi tak pět měsíců."
Zbytek naší cesty proběhl v naprostém tichu, dokud jsme nadorazili k vysoké, několikapatrové budově. Všechna okna byla zatlučena, na dveřích pověšena cedule: "ZAVŘENO."
"Co tady bylo dřív?" zírala jsem na budovu.
Geoff jenom pokrčil rameny. "Co já vím? Pokud mi to někdo řekl, tak jsem to už zapomněl."
Prošli jsme dveřmi a ocitli se v dlouhé úzké chodbě, kterou osvětloval malý ušmudlaný lustr. Tapety byly doslova na cáry. Stejně jako všechna místa v tomhle zařízení mělo i tohle tísnivou atmosféru. Bylo tu strašné ticho. Zachvěla jsem se. Kam jsem se to dostala?
Trhla jsem sebou, když se někde nade mnou ozvalo prásknutí dveří. Vyděšeně jsem se podívala na Geoffa, ten se ale jen usmál. "To je v pohodě, Jane. Někdo ze starších má jenom zase mizernou náladu. Kdo by ji taky neměl, tady?"
"Ze starších?"
"Všechno ti vysvětlíme, jen co tě dovedu za někým ze starších. Nejlepší asi bude zavést tě za Ellen, i když musím přiznat, že tu ženskou moc v lásce nemám," konec si zamumlal spíš pro sebe.
Stoupali jsme po schodech do prvního patra. Necítila jsem se tu dobře a už jsem si začala vyčítat, že jsem sem šla. Když jsme konečně stanuli v chodbě v prvním patře, Geoff pronikavě zavolal: "Ellen? Ellen, jsi tady?"
Chvíli se nic nedělo, a potom skrz zavřené dveře přímo před námi prošla lehce průsvitná žena asi okolo padesátky, se zrzavými vlasy a hnědozelenýma očima. "Geoffe, kde se pořád -" Zarazila se při pohledu na mě, okamžitě však zvedla koutky do přívětivého úsměvu. "Tebe ještě neznám. Jsi nová, že?"
Přikývla jsem. Ellen mi podala ruku. Stiskla jsem ji a pokusila jsem se jí úsměv oplatit. Příliš se mi to ale nedařilo.
"Měla bys jí vysvětlit, jak to tu chodí, Ellen," ozval se Geoff. Otočila jsem se na něj a zamračila jsem se. Přestože navenek vypadal zdvořile, v očích měl pouze žášť. Díval se na Ellen, jako by jí nejradši vrazil nůž do zad, kdyby tím něčemu pomohl. Ellen si toho určitě také všimla. Sladce se na něho usmála. "To si piš, že to udělám," zacvrlikala na něj. Z jejího hlasu doslova kapal jed. Potom se podívala na mě. "Pojď se mnou, ehm..."
"Jane."
"Ano, pojď za mnou, Jane." Pokynula mi štíhlou rukou. Prošla jsem za ní dveřmi, plná rozporuplných pocitů. Ti dva se určitě neměli rádi. Ne, tam šlo o něco ještě horšího. Ti dva se nenáviděli. Ale proč? Oba dva mi připadali docela milí.
Rozhlédla jsem se po místnosti, do které jsme vešli. Byla docela pěkná. Květované tapety, křesla s barevnými potahy, lakovaný stůl, staré časopisy. Okno v místnosti bylo velké a zatlučené jen zpola, takže dovnitř pronikalo dost světla.
Ellen se posadila do jednoho z křesel a pokynula mi, abych se posadila do druhého. Poslechla jsem.
"Takže, Jane," začala Ellen, "asi ti vrtá hlavou, co jsme vlastně zač."
Přikývla jsem.
"Je to docela prosté. Když někoho zavraždí, nebo on sám spáchá sebevraždu - mimochodem se mi zdá, že tady nedávají na svoje pacienty takový pozor, jaký by asi měli dávat -, stane se duchem. A když na něj někdo z nás natrefí - jako že se to stane vždycky, protože je nás docela málo a nový duch nezůstane bez povšimnutí -, přivede ho k nám, a my mu tady všechno vysvětlíme a naučíme ho, jak se má naučit se ovládat a tak dál. Já například, umím po několikaletém intenzivním tréninku práskat dveřmi a na několik vteřin se zviditelnit i pro živé lidi. Ale jsem potom vždycky děsivě vyčerpaná."
Chvíli se odmlčela, takže jsem využila příležitosti a zeptala se: "Dá se odsud nějak dostat? Myslím, jestli jde opustit hranice tohoto pozemku a vyrazit do města, nebo tak něco."
Ellen se rozesmála. "Jane, kdyby to tak bylo, vážně si myslíš, že bych ještě tvrdla tady?"
"Geoff mi vyprávěl, že někdo odsud zmizel," namítla jsem.
"Ano, to je pravda. Už je to alespoň čtyřicet let. Prostě jednoho dne zmizel. Pátrali jsme po něm několik dní, ale nenašli jsme ho. Není ale důvod pro doměnku, že našel nějakou cestu, jak pryč odsud. Může s ním být cokoli. Ale to není zrovna to, co bych s tebou chtěla probrat. Chtěla bych ti hlavně říci, že stejně jako lidé jsme i my schopni emocí. Určitě jsi to už sama poznala. Proto také nežijeme zrovna ideálně. Každou chvíli tu dochází k hádkám a ne všichni tu spolu vycházíme dobře. To jsi sama mohla před chvílí vidět."
Nevěděla jsem, co na to říci, tak jsem jen přikývla a čekala, co má ještě na srdci.
"Hlavní účel tohoto spolku," pokračovala Ellen, "je najít způsob, jak pryč odsud. A to jakkoli. Když tu žiješ přes šedesát let, jako já - jsem tu nejstarší, v době mojí smrti mi bylo osmačtyřicet - připadá ti to tu vážně nesnesitelné a dala bys cokoli za to, abys tomu unikla."
"Já tu byla týden a stačilo mi to tu," ušklíbla jsem se. Ellen se zasmála. "Pokud nemáš další otázku, můžeš jít."
Nenapadalo mě nic, na co bych se ještě chtěla zeptat, proto jsem se zvedla a zamířila ke dveřím. Už jsem se chystala projít, když na mě zavolala. "Jane?"
"Ano?" otočila jsem se a vytáhla pravačku ze dveří. Ellen vypadala rozpačitě, jako by nevěděla, co říct. Po chvíli ze sebe vysypala: "Já - všimla jsem si, že ses asi začala přátelit s Geoffem."
To bylo trochu silné slovo, ale znovu jsem kývla.
"Dost dobře bych nechtěla, abys - abys věřila všemu, co ti ten kluk řekne o mně. On mě nenávidí, Jane, doopravdy mě nenávidí. Nevím proč, ale je to tak."
"Opravdu nevíš?"
"Ne!" Skoro vyjekla. "Vždycky jsem se snažila chovat se k němu mile! Chápeš to, že ano?"
Rozpačitě jsem kývla. Bylo mi to stejně trapné, jako jí. "Mohu odejít?" zeptala jsem se. Ellen kývla.
Prošla jsem dveřmi a téměř okamžitě jsem narazila na Geoffa, který se na mě zubil. "Tak co?"
"Ty Ellen nemáš rád, že?" zeptala jsem se, i když jsem to jako otázku vlastně nemyslela.
"Tu starou čarodějnici? To bych řekl, že ne. Je tak falešná!"
"Mně připadala milá," namítla jsem.
Uchechtl se. "No jistě, to ze začátku každému. Ale je to mrcha. Řekla ti, za co tu vlastně byla?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Taky bych se nechlubila, ať už je to cokoli."
"Je to psychopatka," řekl tak temným hlasem, že kdybych byla člověk, zaručeně by mi přejel mráz po zádech. "Je sice fakt, že když člověk zemře, jeho psychické problémy prý zmizí - ve většině případů, jenomže já se nemohu zbavit dojmu, že u Ellen to tak prostě nebylo." Chvíli na mě hleděl, jeho oči se zavrtávaly do mých. Bylo mi to nepříjemné.
"Musím se projít," řekla jsem, prošla jsem skrz něj a vyšla z domu. Zatímco jsem přešlapovala na místě, rozvažovala jsem, které z těch dvou prohlášení se více blížilo pravdě. Měla jsem věřit Ellen, nebo Geoffovi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Komu Jane nakonec uvěří? (Tohle bude hodně důležité, i když to tak nevypadá!)

Ellen
Geoffovi

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 20. prosince 2012 v 21:56 | Reagovat

Jen sobě. :-)

2 Vicky Vicky | Web | 20. prosince 2012 v 21:57 | Reagovat

rozhodně stojím za Geoffem!!! :-D Nic proti Ellen, ale přijde mi, že z ní "sálá nějaká podivnost" :D *nechtěla by někdy vidět Ellen jako ducha nebo zažít její bouchnutí dveří :-D* Moc pěkná kapitolka :))

3 Melanie Melanie | Web | 21. prosince 2012 v 14:06 | Reagovat

[1]: S takovou možností bychom se nikam neposunuli :-D

[2]: Už to bouchnutí dveří vidím ve filmu v noci v kině :D

4 FireFlames FireFlames | Web | 22. prosince 2012 v 20:47 | Reagovat

dalo mi zabrať rozhodnúť sa medzi Ellen a Geoffom, ale nakoniec predsa ten Geoff. Ellen mi príde príliš milá :D

5 Melanie Melanie | Web | 22. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

[4]: Chudák Ellen :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama