Jane - 4. díl

3. ledna 2013 v 15:22 | Melanie |  Jane
Takže - výsledky ankety:

Oba vejdou do chodby, ale když uvidí, v jakém stavu chodba je, vrátí se.0% (0)
Dostanou se k chodbě, ale stane se něco strašného, co je přinutí vrátit se zpátky33.3% (3)
U chodby je načapá Ellen a zakáže jim do chodby jít.44.4% (4)
Vejdou do chodby, celou ji projdou, a...0% (0)
Vejdou do chodby, celou ji projdou, ale...
22.2% (2)

Takže možnost číslo 3 vítězí. :) Tím jste mi trochu zkomplikovali situaci, protože jsem měla vymyšlené pokračování snad na všechno, kromě téhle možnosti. Nakonec jsem ale něco vymyslela a sesmolila. :P

S Geoffem jsme propluli dveřmi a mířili dolů do sklepa. Byla tam už tak tma, navíc jsem ještě měla, díky tomu, že jsem byla duch, oslabený zrak, takže jsem neviděla téměř nic. Jediné, co ve tmě svítilo, byl bílý nápis na Geoffově tričku. Poprvé mě napadlo si ho přečíst.
PIJEM DOKUD NEPADNEM, A KDYŽ PADNEM, PIJEM VLEŽE.
Musela jsem se pousmát. Taková trička s vtipnými nápisy jsem milovala, sama jsem měla doma alespoň pět. To poslední jsem si objednala těsně předtím, než se Dan zabil v tom autě, vzpomněla jsem si. Vlastně jsem ho rozbalila zrovna v tu chvíli, kdy jsem se dozvěděla o jeho smrti.
Najednou jsem si vybavila, jak jsem seděla na židli v kuchyni, v ruce jsem držela to tričko a jen jsem na něj zírala. Vybavovala se mi jeho jasně rudá barva, ale už jsem si nedokázala vzpomenout, co tam bylo napsáno.
"Haló, Jane, vrať se na zem!" Geoff mi mávl rukou před očima. Vzpamatovala jsem se.
"Jo, promiň, trochu jsem se zasnila," mávla jsem rukou, ale oči mě pálily. Ještě že duchové nemohli brečet, to už by mi slzy tekly proudem.
Musela jsem se tvářit nešťastně, protože Geoff se na mě zadíval. "Je všechno v pořádku?"
"Ano," mávla jsem rukou. "Jen jsem si na něco vzpomněla."
"Na co?"
"O tom nechci mluvit," zamumlala jsem a snažila se dotěrných vzpomínek zbavit.
Geoff nevyzvídal. Ještě minutu se na mě díval, dokud jsem se úplně nesebrala.
"Tak co bude s tou chodbou?" zeptala jsem se přiškrceně. Můj hlas zněl příšerně. Jako kdybych brečela.
"Jo, jasně, pojď za mnou," pokynul mi okamžitě rukou a zamířil dolů. Šla jsem za ním a snažila se udržet si orientační bod - totiž nápis na jeho tričku.
"Tady to je," ukázal před sebe, kde jsem viděla leda tak tmu a nic jiného. Mžourala jsem tam jako krtek. "Nic nevidím," zamumlala jsem.
Najednou se s velkým hlukem rozlétly dveře a dovnitř se vevalilo světlo. Poplašeně jsem se otočila. Geoff udělal totéž.
Na prahu stála Ellen, v obličeji měla údiv a vztek. "Co to tady, sakra, děláte?" zavrčela.
"Objevil jsem nějakou chodbu," zamumlal Geoff, "a chtěl jsem sem vzít Jane, aby se tam podívala." Vypadal jako malé dítě, které hubuje jeho máma.
"Tajnou chodbu?" Ellenino obočí vylétlo vzhůru. "Ukažte." Proplula vzduchem a zadívala se na otvor ve zdi, který mířil bůhvíkam. Vydala se k němu a nahlédla dovnitř. Popošla pár kroků do chodby, a vrátila se zpět.
"Vážení, sem půjdete leda až tady já nebudu," oznámila. "Což se nejspíš nikdy nestane, takže se sem prostě už nepodíváte."
"A proč?" vypálila jsem otázku. Ellenin přístup nebyl - z mého pohledu - zrovna logický. Byli jsme přece duchové, proboha! Co by se nám asi tak mohlo stát?
"Protože jsem to řekla," odsekla Ellen. Tuto odpověď jsem měla možnost slyšet jako dítě z úst mojí mámy snad tisíckrát, a už tehdy mi lezla na nervy. Na co si to Ellen proboha hraje? Na tu nejstarší a rozumnou, co má na povel malé děti? Snad mám taky rozum! Je mi skoro třicet let!
"Bojíš se, že by se nám mohlo něco stát?" vyslovil to Geoff nahlas. "Ellen, my jsme duchové! Nic se nám tam nestane!"
"Já jsem řekla, že tam nepůjdete, a nehodlám o tom diskutovat! A teď vypadněte!"
"Jak je libo," zamumlal Geoff a prošel stěnou. Následovala jsem ho, ale stačila jsem ještě po Ellen hodit svůj pohled, který jsem pojmenovala na-co-si-to-hraješ? Nezdálo se však, že by si toho všimla. Zamyšleně se dívala na vchod do chodby.
Jakmile jsem prošla stěnou, otočila jsem se na Geoffa. "Co to kruci mělo znamenat? Proč by nám Ellen zakazovala chodit do nějaké pitomé chodby? Mohlo by jí to být docela jedno!"
Geoff se jen ušklíbl. "Jane, trochu jsem těch pět vteřin přemýšlel -"
"To jsi toho tedy musel opravdu hodně vymyslet," vpadla jsem mu ironicky do řeči.
"- a napadla mě jen jediná možnost, proč by Ellen nechtěla, abychom chodili do chodby," nenechal se vyrušit.
"A to je jaká?"
"Bojí se, co bychom v té chodbě našli," zakončil to vítěžoslavně.
Vteřinu jsem na něj zírala. "Myslíš, že tam Ellen má něco schovaného?" zamračila jsem se.
"Pravděpodobně. Asi to bude -" Nedořekl a otočil se.
"Co se děje?" zeptala jsem se a otočila se také. Zírali jsme teď oba přímo na bránu, vedoucí do léčebny.
"Měl jsem dojem, že vidím Ellen, jak opouští léčebnu, ale to byl určitě -"
Než to mohl doříct, rozběhla jsem se k bráně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 4. ledna 2013 v 19:14 | Reagovat

Hlasovala jsem pro třetí možnost. Dokonalý díl, jen tak dál :-)

2 Melanie Melanie | Web | 10. ledna 2013 v 19:49 | Reagovat

[1]: Proč se mi zdá, že jste tu všichni proti Ellen zaujatí? Chudák ženská, ona chce pro svoje duchy jen dobro a vy jí tu hážete klacky pod nohy :-D

3 Vanesska Vanesska | Web | 13. ledna 2013 v 12:07 | Reagovat

Ale ta třetí možnost je prostě nejlepší :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama