Jane - 5. díl

16. ledna 2013 v 17:20 | Melanie |  Jane
Takže, výsledky ankety:

Geoff se spletl, bránou nejde projít.1
Geoff se spletl, ale bránou najednou projít jde.1
Geoff se nespletl, Ellen se objeví za bránou, ale Jane ani Geoff se přes ni nedostanou.2
Jane s Geoffem se k bráně nedostanou, protože něco objeví.
1

Zase jste mi to trochu zkomplikovali. :D Ten pocit, že jste proti Ellen zaujatí, zřejmě není jen pocit. :D

S Geoffem jsme doběhli k bráně současně. Opřeli jsme se o mříže a pátrali, jestli venku nezahlédneme Ellen. Po chvíli naše pátrání slavilo úspěch."Támhle!!" vykřikla jsem a ukázala směrem, kde jsem zahlédla zrzavé vlasy, navíc se stejným účesem, jaký nosila Ellen.
"Zatraceně, máš pravdu!" vydechl Geoff a mžoural přes mríže jako sova. "Co tam jen může dělat?"
"Mě by spíš zajímalo, jak se jí podařilo dostat přes hranice pozemku. Copak to někdy dřív šlo?" Byla jsem naprosto ohromená. Jestliže Ellen věděla, jak se dostat z léčebny, proč nám to sakra neřekla?
"Nešlo, ale tak mě napadá, že by to možná mohlo jít." Geoff poodešel pár kroků a rozběhl se proti bráně. Už skrz ni prošel - zadržela jsem dech - ale potom ho to odmrštilo zpět za bránu, jako se to stávalo vždycky, když jsme to zkoušeli.
"Do háje!" Geoff se sbíral ze země a květnatě klel, zatímco já se připravila na svůj pokus. Dopadla jsem úplně stejně jako Geoff. Zvedla jsem se a klela jsem snad ještě víc než Geoff. Po chvíli jsem vyhrkla: "Jak se sakra Ellen dostala přes tu bránu, když ani jednomu z nás to nešlo?"
"To nevím, Jane," vzdychl Geoff. "Ale rozhodně se tu odehrává nějaká podivná hra a Ellen je v ní nějakým způsobem zapletená."
"Musíme odhalit, o co jde," rozhodla jsem a nakopla jeden z malých kamínků. K mému překvapení odletěl o kus dál.


***

Ellen se objevila už po několika hodinách a vypadala ustaraně. S Geoffem jsme na sebe mrkli, a já jsem přešla do útoku. Když jsem k Ellen mířila (s úsměvem na tváři), vyčítala jsem si, že jsem se víc nekoukala na kriminálky. Teď by se mi to zrovna hodilo, nechtěla jsem totiž Ellen křížově vyslýchat, ale spíš ji tak nějak přinutit, aby se chytla do pasti. Geoff se toho neúčastnil, asi by bylo divné, kdyby si s Ellen začal povídat někdo, kdo ji nenávidí.
"Ahoj, Ellen," zavolala jsem na ni, když jsem byla pár kroků od ní.
"Jé, ahoj, Jane," odpověděla.
"Dnes jsem tě skoro neviděla, kde jsi byla?" zajímala jsem se a snažila se, aby to vypadalo, že se jen tak vyptávám.
"Cože?" Ellen sebou trhla, a já se v duchu divila, jak může duch zblednout. Ellen totiž byla náhle smrtelně bledá. "Jen tak - projít se." Pokusila se o úsměv.
"Lhaní ti moc nejde, holčičko," říkala jsem si v duchu.
"Aha." Nasadila jsem ostřejší tón. "Jenomže já jsem se byla taky projít. A tys nebyla na procházce, Ellen, to mi nenamluvíš. Kde jsi byla?"
"To má být výslech?" Ellen očividně začala praktikovat metodu "nejlepší obrana je útok".
"Ne, jen si s tebou chci popovídat," usmála jsem se přátelsky a chvíli na ni jen zírala.
Ellen byla s každou vteřinou bledší a bledší. Nakonec si jazykem olízla rty a zašeptala: "Tys mě viděla." Nebyla to otázka, to bylo konstatování. Ona věděla, že jsem ji viděla.
Přikývla jsem.
Ellen se náhle zase začala ovládat. "No co," pokrčila rameny. "Jednoho dne to prasknout muselo."
"Co muselo prasknout?" zvýšila jsem hlas.
Ellen se nadechla. "Asi bych ti měla něco vysvětlit. Mohu se spolehnout, že to nepošleš dál?"
Kývla jsem. "Jen to řeknu Geoffovi," doplnila jsem v duchu.
"Asi před padesáti lety začaly Radě dělat starosti jisté události v této léčebně," začala Ellen, aniž by se obtěžovala vysvětlit, co je to ta Rada zač. Ale to jsem si koneckonců mohla domyslet sama. Zřejmě nějaká nadřazená společnost duchů. "Já jsem tehdy byla v Radě nováček a tak mě sem vyslali prohledat celou léčebnu a najít příčinu těchto událostí. To se mi však nepodařilo, duchové jeden po druhém začali mizet. Já zbyla jako poslední. Jelikož jsem ovšem selhala, Rada mě vyhodila, tak jsem se na nějakou dobu vrátila sem, učit nové duchy a tak dále. Nechtěla jsem se nějakou dobu ukazovat ve světě. Občas jsem sice šla navštívit nějaké známé duchy tady v okolí, jako třeba před pár hodinami, ale jinak jsem se moc neukazovala." Ellen se na chvíli odmlčela. "Tak víš všechno," prohlásila potom, " a je jen na tobě, jestli mi uvěříš, nebo ne."
Potřebovala jsem chvíli, abych se vzpamatovala. "Moment, všechno bych pochopila," prohlásila jsem potom. "Až na jednu věc."
"Jakou?"
"Proč se odtud nikdo nemůže dostat, kromě tebe?"
Ellen se usmála. "Jednak je duch po určitou dobu vázaný na místo svojí smrti - asi tak rok, a potom, když je někdo starší, tak nějaký zkušený duch, který se v tom vyzná, snadno dokáže zařídit, aby nikdo nemohl určitý pozemek opustit."
"A proč nechceš, aby to tu někdo opustil?" nechápala jsem.
Ellen zvedla hlavu. "Protože mám strach - hrozný strach - že se to opakuje znovu," prohlásila.

***

Ještě dlouho potom, co Ellen odešla, jsem si její slova - hlavně poslední větu - přebírala v hlavě. Dalo se jí věřit? Koneckonců o tom, jak žijí ostatní duchové, jsem nevěděla nic, mohla si také klidně všechno vymyslet.
"Jane?" Geoff prošel lavičkou a zamířil ke mně. "Co ti řekla?"
Převyprávěla jsem mu Ellenina slova. Geoff byl pořádně ohromený. "A ty jí věříš?"
"Já nevím," vzdychla jsem.
"Jane, Ellen je příšerná lhářka!"
"Geoffe, hele, já vím, že Ellen nemáš rád, ale to ještě není důkaz, že Ellen lže!"
Chvíli jsme se naprosto nemožně hádali, přičemž jsem s překvapením zjistila, že naprosto nelogicky fandím Ellen. Pokračovali jsme v tom, dokud se odněkud neozval ženský křik.
"To byla Ellen!" vyjekla jsem.
"Já vím." Geoff se na mě zadíval. "Jdeme!" A vyrazil za zvukem.

Dneska jsou ty možnosti ankety nic moc, já vím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chameleon-ka chameleon-ka | 1. února 2013 v 21:16 | Reagovat

Ahoj, skvělá povídka i celé stránky. Taky občas něco napíšu, jenom to většinou není na té úrovni, kdy jsem ochotná to zveřejnit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama