Škola hrůzy - 20. kapitola

13. ledna 2013 v 9:41 | Melanie |  Škola hrůzy
Všimla jsem si, že jsem za celý prosinec nepřidala žádnou kapitolu ŠH, takže to napravuji. :P Ale je to jeden díl za dlouhou dobu, protože jsem se momentálně zasekla na vztahu dvou členů Pětice (zkuste uhodnout, jakých :P) a nevím, jak pokračovat dál. (Ta romantika... to je něco, na čem mi vždycky ztroskotá celý příběh.)


Druhý den měli první hodinu magii, takže Eleanor ani Yvena se nemusely bát, že by jim profesor vynadal, když budou trochu unavené. Obě totiž seděly dlouho do noci u Eleanor v pokoji a probíraly všechno možné o Demerii. Obě dvě se bály, jestli je Bělooká pustí s dospělými do boje. Eleanor se obávala, že ne, ale Yvena byla toho názoru, že když se budou držet vzadu, nevidí důvod, proč by je nemohla vzít s nimi.
Xandra Eveliezová vypadala po včerejšku také velmi unaveně, bylo na ní znát, co všechno včera zažila, nicméně snažila se hodinu odučit co nejlépe bez ohledu na svoji únavu. Přinesla do hodiny kouzelný přehrávač a vysvětlovala studentům, jak vlastně taková zařízení fungují, a že by to nikdo nedokázal sestrojit úplně sám. Na konci hodiny jim za domácí úkol zadala vyhledat postup výroby v knihách a přesně ho popsat.
Eleanor odešla na hodinu etikety, zatímco Yvena měla volno a rozhodla se ho strávit s Normanem, se kterým teď byla skoro každou minutu, kterou jí nezabírala škola nebo Demeria.
Eleanor byla připravená na obvyklé peklo na zemi, které jí etika přinášela, a předtucha ji nezklamala. Měli trénovat rovnou chůzi s knihou na hlavě. Komu kniha spadla víc než třikrát, ten nedostal žádné body. Profesorka Viktorie prohlásila, že jde o něco tak jednoduchého, že by to měl zvládnout každý idiot, a Eleanor přitom měla pocit, že se dívá velmi významně na ni. Na konci hodiny si vysloužila pouhé tři body z deseti, byla ale docela spokojená.
Damean a Cemer z toho jako obvykle dělali jen srandu a nedostali žádné body, navíc jim profesorka Viktorie oznámila, že budou muset pravděpodobně opakovat ročník, jestliže se v etiketě nezlepší. Damean se ušklíbl a prohodil, že se svět kvůli nějaké etiketě nezboří, a Eleanor mu tajně dala za pravdu. Od té doby, co začal ten malér s Demerií, si vyčítala, že nešla raději na lukostřelbu místo na etiketu. K čemu jí v boji bude, když bude důkladně znát pravidla stolování a který příbor k čemu slouží a tak, když se nebude umět dobře bránit?
Když hodina skončila, měly jak Eleanor tak Yvena volnou hodinu a rozhodly se, že se projdou po zahradě, než ale mohly vyjít na školní pozemky, přiběhl za nimi Even. "Pojďte okamžitě za mnou!" rozkázal.
"Co se děje?" nechápala Eleanor, ale Even jim zřejmě nehodlal nic vysvětlovat. Pouze rychle mířil k ředitelně a o dívky za sebou se nestaral. Ty musely hezky klusat, aby mu stačily.
Dorazili až k ředitelně. Eleanor svraštila obočí - co tady? Než se ale stačila Evena zeptat, čaroděj otevřel dveře a ohlásil: "Jsem tady." Vstoupil a Eleanor s Yvenou šly za ním.
Čarodějové Pětice kromě Naire byli skloněni za stolem, který nejdřív patřil Marině, a na němž seděl nový ředitel. Eleanor tato scéna až příliš připomínala chvíli, kdy zavraždili Marinu. S neblahou předtuchou přešla ke stolu, aby lépe viděla. A vzápětí se musela stolu přidržet, aby nespadla.
Na zemi ležela Roxana, černé vlasy se jí rozsypaly kolem hlavy. Na sobě měla černé šaty, právě takové, jaké se dávají do rakve. Mohlo to vypadat, že spí, kdyby ovšem neměla proříznutý krk.
Eleanor se udělalo ukrutně špatně, navíc jí bylo Roxany líto. Neměla ji sice ráda, nicméně byla toho názoru, že tohle si ta dívka rozhodně nezasloužila, ať už byla jakákoli. Jenomže to bylo podobné jako v případě vraždy Mariny - zemřel ten nevinný.
Teprve nyní zaznamenal její přítomnost ředitel a okamžitě se nafouknul jako balón. "Co tady děláte vy dvě?" zahromoval. "Nikdo vás sem nevolal, tohle není nic pro vás!"
Eleanor to namíchlo, ale raději nic neříkala. Kdoví, jak by to mohlo dopadnout. Yvena, která byla normálně klidná, ale očividně uvažovala jinak a nadechovala se, že užuž něco řekne. Naštěstí do toho vpadla Bělooká, která se narovnala a prohlásila: "To já jsem si slečny Eleanor a Yvenu nechala zavolat." A prohlásila to tónem, který jasně naznačoval, že by jí raději nikdo neměl zkoušet odporovat.
Ředitelův obličej splaskl. Ředitel sám vypadal, že několik vteřin bojuje sám se sebou, poté - značně naštvaně - prohlásil: "Prosím, v tom případě proti tomu nic nemám."
"El, Yveno," kývla stará čarodějka na obě dívky, "musím s vámi mluvit."
Eleanor si s Yvenou vyměnila pohled. Hlas Bělooké naznačoval, že to nebude nic pěkného. Obě vyšly z místnosti a opřely se o stěnu. Bělooká se postavila naproti nim, nadechla se, a řekla: "Eleanor, Yveno, tímto to pro vás končí. Nemám zájem na tom, aby umírali další nevinní lidé. Demeria je příliš nebezpečná."
Obě dívky zůstaly několik vteřin jen ohromeně stát. První se vzpamatovala Yvena a prohlásila: "Tak na co jsme to všechno dělaly? Proč jste nás připravovala na boj, proč jste nás učila všechna ta kouzla, proč jste nám říkala, že nás necháte bojovat? Lhala jste nám?"
Bělooká prohlásila: "Demeria je příliš nebezpečná."
Yvenin hlas zesílil. "A na co jsme to všechno dělali? Přežila jsem draky a naříkající víly, živé mrtvé, to všechno jsem dokázala překonat, a proč?"
I Eleanor, povzbuzená Yveninou odvahou, se přidala. "Utkala jsem se s armádou živých mrtvých, byla jsem ochotná se něco naučit a učila jsem se! Jsem odhodlaná Demerii překonat! Já to nedělala jen proto, abyste nám jednoduše řekla, že končíme!"
Ale žádné jejich argumenty nebyly nic platné. Bělooká zkrátka prohlásila, že už pokračovat nebudou, a tím to prý hasne. Po půlhodině plné přemlouvání, proseb a přísahání na všechno možné, se Eleanor a Yvena pěkně naštvané vrátily na pokoje. Nemohly se smířit s tím, že jim začíná život obyčejných studentek, zatímco kolem se dějí tak vzrušující věci!
"Musíme něco vymyslet," prohlásila Eleanor. "Chci také něco dokázat! Moje matka byla velká čarodějka, a jestli jsem po ní zdědila nadání, tak chci pomoci! Nemíním jen tak sedět a čekat na výsledky bitvy! Jestli mě k tomu nevezmou, tak se zblázním!"
"Holka, tohle projedeme," oznámila Yvena kysele. "Nikdo se už s námi nebude bavit!"
"Ale to není fér!" stěžovala si Eleanor. "Já u toho chci být! Co takhle se u někoho přimluvit?"
"No jo, ale u koho? Ostatní z Pětice se s námi bavit nebudou, a profesorka Eveliezová bude rozhodnutí Bělooké také nejspíš schvalovat!"
"A co zajít za Naire?" navrhla Eleanor. "Vždycky se ke mně chovala hezky! A k tobě taky! Jestli nám někdo pomůže, bude to ona!"
Yvena nevypadala příliš přesvědčená, nicméně prohlásila, že zkusit se má všechno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pompin pompin | Web | 13. ledna 2013 v 11:23 | Reagovat

koukej navalit další kapitolku!!! :D

2 Janka Janka | 3. března 2013 v 19:19 | Reagovat

moc pěkná kapitola doufám že bude brzo další :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama