Soutěž - vánoční povídka

12. prosince 2013 v 20:17 | Melanie |  Krátké povídky
Když blog.cz vyhlásil soutěž o nejlepší povídku na téma Vánoce, okamžitě jsem věděla, že se zapojím, hlavně proto, že není žádné omezení na znaky atd. Jenže znáte ten stav, kdy potřebujete dobrý nápady, ale vaše Múza je prostě zaseklá a z nějakého důvodu vám nechce přihrát žádný zpracovatelný nápad? Tak přesně takový stav jsem měla. Naštěstí se aspoň nějaká inspirace po chvíli dostavila. Původně jsem chtěla napsat něco temného a hororového s pořádně nešťastným koncem, ale nakonec se mi z toho vylouplo něco, co horor není ani náhodou a samozřejmě tam je happyend. (Ach jo, kde jsou ty časy, kdy mi moje Múza přihrávala nápady, kde byly konce tak tragické, až mi všichni psali, že by to chtělo ubrat? Ted' bych to potřebovala.) No nic, tady je můj výtvor.




Kristýna

"Do háje!"
Plech s vanilkovými rohlíčky, které jsem právě vytáhla z trouby, mi vypadl z ruky. Všechny rohlíčky (a že jich tam bylo hodně!) se rozsypaly po zemi. Rezignovaně jsem klekla na podlahu a začala je sbírat. Většina byla přelomaná minimálně napůl. Navíc byly všechny spálené.
Vybavila se mi kritická slova mojí mámy, která jsem od patnácti let slýchala pravidelně: "Týno, vždyť tebe si nikdo nebude chtít vzít, jestli se nenaučíš líp vařit!"
Měla pravdu. Vařila jsem snad ještě hůř. A nikdo si mě nevzal. Dokonce jsem neměla ani přítele. Na druhou stranu, přemítala jsem, je mi dvacet sedm. Ten pravý se určitě najde. Markéta, moje nevlastní sestra, se přece taky vdávala až ve třiceti.
Když jsem si vzpomněla na Markétu, pořád ještě se ve mně vařila krev. Před týdnem jsme se ošklivě pohádaly, jak jinak než kvůli úplné pitomosti. Obě jsme dost horkokrevné a rozčílit nás je ta nejsnazší věc na světě. Od té doby jsme spolu nemluvily. Bohužel jsem taky dost tvrdohlavá, takže jsem odmítala omluvit se první. Dost ráda bych s Markétou zase mluvila, byly jsme vždycky nejlepší kamarádky. Jenže ona se musí omluvit první, až pak uznám svou chybu i já.
Mozkem mi zadrnčela další mámina průpovídka: "O Vánocích by se všichni měli usmířit, jsou to přece svátky klidu a míru." Máma už tu nebyla, táta taky ne. Markéta byla moje jediná žijící příbuzná, pokud nepočítám tetu Pavlu v Americe. Možná bych měla jednou udělat první krok já a usmířit se s ní. Zítra bude Štědrý den. Nechtěla jsem zase slavit sama.
Znovu jsem pohlédla na rozsypané rohlíčky na podlaze a najednou jsem dostala chuť utéct z tohoto tichého bytu někam, kde bude trochu větší vánoční nálada. A že u Markéty bude, tím jsem si byla jistá, vždyť Markéta Vánoce miluje. Najednou jsem se pevně rozhodla, smetla jsem rohlíčky na lopatku, vyhodila jsem je do koše, popadla jsem kabát a vyběhla jsem ze dveří.

Markéta

Byl Štědrý den. Taky to u nás doma tak vypadalo, už jsme měli nazdobený stromek a pod ním dárky. Jeden z nich byl pro Kristýnu. Ta už si ho nerozbalí.
Byla jsem pořád ještě v šoku. Bylo osm ráno a od chvíle, kdy mi telefonovali z nemocnice, že Kristýna měla autonehodu, kterou nepřežila, jsem v jednom kuse brečela. Sice jsem si v noci trochu zdřímla, ale teď už jsem byla dokonale vzhůru, ležela jsem pod peřinou a v ruce jsem žmoulala promočený kapesník. Bylo mi jasné, že musím vypadat šíleně, ale bylo mi to jedno.
Celou dobu mě trápily výčitky svědomí. Proč jsem se s ní proboha neusmířila, dokud jsem měla možnost? Chovala jsem se příšerně, trucovala jsem jako nějaký malý fracek. Teď už jsem neměla možnost to napravit.
Někdo zazvonil u předních dveří. Přetočila jsem se na posteli.
"Maty! Běž prosím otevřít!" Můj hlas zněl po všem tom pláči úplně jinak. Zastřeně a trochu chraplavě. Vůbec ne jako můj opravdový hlas.
Žádná reakce. Vypadalo to, že v domě kromě mě nikdo není.Takže Matyáš musel dojet něco nakoupit.
Zvonek zvonil dál, takže jsem nakonec vylezla z postele a zapotácela jsem se. Hlava mi třeštila.
Co nejrychleji jsem seběhla dolů po schodech, oblékla si kabát a otevřela jsem vchodové dveře. Vzápětí jsem ztuhla jako solný sloup a s otevřenými ústy jsem jako paralyzovaná hleděla na osobu stojící metr ode mě na verandě.
Byla to Kristýna. To bylo aspoň to první, co mě napadlo, než jsem si uvědomila, že to není možné. Kristýna umřela před jedenácti hodinami. Takže to musí být někdo jí neskutečně podobný.
Nadechla jsem se a chystala jsem se něco říct, ale ona mě předběhla. "Ahoj Markéto. Vypadáš uplakaně, stalo se něco?"
V tu chvíli to se mnou málem seklo. I ten hlas byl naprosto stejný jako Kristýnin. Proboha, jak je tohle možné?
Pořád ještě jsem byla jako paralyzovaná - naštěstí, protože jinak bych se asi rozječela, zabouchla té ženské, ať už to byl kdokoli, dveře před nosem, zamkla bych minimálně na tři západy a asi bych dostala pořádný hysterický záchvat. Takhle jsem jenom stála ve dveřích a nechápavě zírala.
"Přišla jsem se ti omluvit," pokračovala ta žena a postoupila krok ke mně. "Můžu dál? Nevypadá to, že bys byla zrovna ráda, že mě vidíš. Já vím, že jsem se chovala jako naprostá kráva, ale snad mi odpustíš, chci si o tom všem promluvit."
Polkla jsem, několikrát jsem se zhluboka nadechla a pokusila jsem se něco říct. Byla jsem naprosto zmatená.
"Markéto, děje se něco?" Neznámá vypadala opravdu znepokojeně.
"Kdo jste?" vypadlo ze mě. Třásl se mi hlas. O co tu kruci jde?
Žena o krok ucouvla, vypadala dost překvapeně. "Markéto, děje se něco? Jestli se mnou nechceš mluvit, tak to prostě řekni, ale tohle divadélko na mě nehraj!"
"O čem to tu mluvíte?" Byla jsem překvapená. Překvapená a rozzlobená zároveň. Tohle musel být nějaký blbý vtip, to přece jinak nebylo možné. "Kdo jste? Co ode mě chcete?"
Byla jsem si naprosto jistá, že šok v jejím obličeji musel být jen slabým odvarem proti tomu, jak se tvářím já. Měla jsem v sobě naprostý zmatek. Co se tu dělo?
"Jsem tvoje sestra!" Žena na chvíli vypadala zmateně, ale pak se najednou rozesmála. "Jo, tak tohle na mě hraješ? Chceš tady ze mě udělat blázna?"
"O čem to tu mluvíte?" zaječela jsem. "Moje sestra je mrtvá! Zemřela včera večer! Nevím, kdo jste, ani co chcete, ale dejte mi pokoj!"
"Co to sakra říkáš?" Žena vypadala snad ještě šokovaněji a zuřivěji než já. "Poslyš, Markéto, chováš se fakt jako malá holka! Jestli je to nějaký vtip, tak je to hodně ubohý!"
Teď už jsem byla rozzuřená na nejvyšší míru. "Tak poslyšte, madam, já vážně nevím, o co vám jde, ale viděla jsem tělo svojí sestry v nemocnici! Identifikovala jsem ji! Je mrtvá, takže si dejte odchod a hned!" Rozčilením jsem křičela.
"Markéto! Jak jsi mě proboha mohla identifikovat? Musela ses splést! Já přece žiju!"
"Tak aby bylo jasno, vážená paní," snažila jsem se nějak svůj vztek zkrotit, "moje sestra měla na pravé ruce vytetovaného hada. Poznala jsem ji podle toho." Tak trochu jsem blafovala, tělo mojí sestry bylo po té nehodě spálené na škvarek, ale chtěla jsem tu ženskou konečně nějak konfrontovat. Koneckonců, sestra toho hada opravdu vytetovaného měla.
Místo toho, aby žena přede mnou poznala, že si ze mě blázny dělat nebude a odešla, zalapala po dechu. Pomalu si vyhrnula pravý rukáv trička. V tom okamžiku jsem měla co dělat, abych neomdlela nebo nezačala vyšilovat. Na rameni byl vytetovaný had.
Pomalu jsem dosedla na verandu a jen němě zírala před sebe. "To přece není možné," zašeptala jsem. "To jsme tady ksakru v nějakým podělaným Šestým smyslu?"
Kristýna přešla ke mně a objala mě. Zachvěla jsem se. Její ruka byla studená jako led. "Přiznám se, že včerejší večer mám trochu v mlze," řekla. "Přinejmenším autonehodu si nepamatuju."
Polkla jsem. Nemohla jsem tomu pořád uvěřit, nebyly jsme přece v nějakém filmu, tohle je skutečný svět!
"Půjdeme dovnitř?" zeptala se Kristýna. "Musí ti být hrozná zima."
Dokud to neřekla, vůbec jsem si neuvědomila, jak hrozně mrznu. "Jo, jdeme do tepla," souhlasila jsem.
Kristýna mě vytáhla na nohy a spolu jsme zašly do domu. Teprve tam to na mě všechno tak nějak dolehlo a já jsem začala bulet. "Promiň, ségra, strašně se omlouvám za tu hádku," opřela jsem si tvář o její rameno a vzlykala jsem. "Nic, co jsem ti řekla, jsem tak nemyslela!"
"No tak, to bude dobrý," hladila mě po hlavě. "Jsem tady, ségra."
"Málem jsem zapomněla, mám pro tebe dárek!" Pustila jsem ji a hnala jsem se ke stromečku. Podala jsem jí malou krabičku.
"Díky." Trochu rozpačitě si dárek vzala. Ve stejnou chvíli klaply dveře. Domem se rozlehl Matyho hlas: "Ahoj, miláčku! Omlouvám se, byl jsem nám koupit snídani. Jak jsi na tom?"
Kristýna se postavila do dveří. "Ahoj, Maty," zavolala na něj. Matyáš ji ignoroval a šel přímo ke mně. Políbil mě a zeptal se: "Poslyš, nechceš ten Štědrý den odsunout na neurčito? Vím, jak se musíš kvůli Kristýně cítit."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, potřebuju přijít na jiné myšlenky. Budeme Štědrý den slavit tak jako vždycky. Jenom jsem ještě v šoku."
Nějaký tichý, cynický hlas ve mě se ozval: "Jo, objeví se u mě na prahu ségra, která je několik hodin mrtvá, jo, výraz 'v šoku' je odpovídající."
Koutkem oka jsem viděla, jak si Kristýna sedá na pohovku a rozbaluje dárek. Otřela jsem si slzy a usmála jsem se. Tak šťastné a veselé.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nuun Nuun | Web | 12. prosince 2013 v 21:18 | Reagovat

S kristýnou bych si na začátku mohla podat ruce he he :D

2 Melanie Melanie | 13. prosince 2013 v 9:59 | Reagovat

[1]: Jo, to já taky :-D

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 13. prosince 2013 v 20:00 | Reagovat

Hezká povídka.

4 Melanie Melanie | Web | 13. prosince 2013 v 21:03 | Reagovat

[3]: Děkuji. :-)

5 LenuSh† LenuSh† | Web | 13. prosince 2013 v 21:17 | Reagovat

poooooď ty to vyhraješ :D musíš :D pak napíšeš knížku a já ti zařídím, aby ti ji pokřtil Adam :D dál už to znáš :D good luck my weird sistah x jednorožci jedou!

6 Melanie Melanie | Web | 13. prosince 2013 v 21:19 | Reagovat

[5]: a jsme skromný! :-D

7 LenuSh† LenuSh† | Web | 13. prosince 2013 v 21:22 | Reagovat

jak jinak :D nejvíc :D

8 ann-ihilation ann-ihilation | Web | 13. prosince 2013 v 22:27 | Reagovat

Teda, dostala´s mě! :) Já jsem na tyhle duchárny úplně ujetá, tak to hrozně ráda v té změti Vánoc vidím. :)

9 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 12:13 | Reagovat

Pěkné...:) tajemno k Vánocům patří...:)Akorát mě mrzí, že když něco napíšu, myslím, bůhví jak to není originální, vždycky se najde někdo s podobným námětem....:)a PAK TO VYPADÁ, ŽE KOPÍRUJU NÁPADY. nekopíruju, vážně... :-)

10 Melanie Melanie | Web | 23. prosince 2013 v 13:53 | Reagovat

[9]: No, vždyť já jsem se taky inspirovala filmem Šestý smysl :-)

[8]: Díky :-)

[7]: Ano :-D

11 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 16:42 | Reagovat

[10]:Aha, já Šestý smysl neviděla...:)

12 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2013 v 22:19 | Reagovat

To bylo hodně zvláštní, jednu chvíli jsem si myslela, že jde fakt o omyl v identifikaci, ale ten závěr mě znejistil.
Vážně zvláštní a tajemná povídka. Šestý smysl jsem viděla, to byl skvělý film.
[11]: Doporučuji. Na rozdíl od nás máš možnost nechat se překvapit.

13 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 23:45 | Reagovat

[12]:super, dík za tip....Mrknu se :)

14 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 26. prosince 2013 v 15:08 | Reagovat

Pro mě trošku děsivý, ale super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama