Nesnáším slohovky

18. září 2014 v 17:55 | Melanie |  Ostatní
(Na tyhle deníčkoidní výplody bych si taky už konečně mohla založit rubriku.)

Heslo dne:
Lenost je matka všech zlozvyků. Ale pořád je to matka, a tak bychom ji měli respektovat.

Už jste někdy měli tvůrčí krizi? Určitě jo. A už jste někdy měli tvůrčí krizi zrovna v době, kdy se ve škole píšou slohovky? Z vlastní zkušenosti vím, že je to potom na zabití (koho, to už je jedno, já mám momentálně chuť zabít všechny). Aspoň mám tentokrát jistotu, že si nic nenalhávám a není to ve skutečnosti jen moje lenost. Zkoušela jsem to zlomit, píšu něco pořád, ale cokoli napíšu, vyjde z toho děsná kravina (a to je ještě eufemismus století, ale dala jsem si předsevzetí, že nebudu mluvit tolik sprostě), takže nakonec ve mně samotná představa otevření notebooku a sesmolení pár řádků vyvolává touhu zaječet a prohodit notebook oknem. A teď mám s tímhle psát slohovky?


Kdyby ty slohovky byly aspoň na pořádné téma, potom by moje Múza možná jevila větší ochotu spolupracovat. Jenže - možná je to fakt jenom tou autorskou krizí, ale na témata jako "Moje první lyžování" nebo "Jak jsem se stala detektivem" mi nejde vážně nic pořádného vymyslet. Rozhodně ne během pár minut.



Každopádně - můj rozhovor s Múzou (Arvari, vážně ti nechci krást nápad, slibuju, že tohle je poprvé a naposled) v první den, kdy jsme se pustili do vypravování, vypadal zhruba nějak takhle:

"Múzo, připrav se, dneska se jde na vypravování, a učitelka se chystá psát témata. Doufám, že mě v tom nenecháš!"
"Počkej minutku, jenom si vybalím ty kufry, co jsem si v panice sbalila, když jsem zjistila, že ve škole budete probírat sloh."
"No jo. Hele, budeme mít na výběr ze tří témat, tak se snad na nějaký chytneme, ne?"
"Dobře, ale to první je teda děs."
"Nešil, Múzo, budou dvě další."
"No to druhý... what the hell?"
"Počkáme si na to třetí."
"Ehm," vypravila ze sebe moje Múza, jakmile spatřila, co učitelka píše na tabuli.
"Múzo, napadá tě to samý, co mě?"
"Že jsme v háji?"
"Vyjádřila bych to hůř, ale v podstatě jo. Rychle mě zachraň!"
"No..."
"No, tak, napadá tě něco?"
"Napadá mě, že je ideální čas vzít si dovolenou. Sbohem!"
"Přece mě v tom nenecháš!"
"Úplně klidně."
"Prosím tě, snaž se! Přece nedostanu pětku ze slohu!"
"Vysvětli svojí učitelce, aby příště nedávala takový pitomý témata!"
"Řekni jí to sama, drahá Múzo, já nehodlám mít kromě pětky ze slohu ještě důtku!"
"Hele, a nechceš toho po mně náhodou trochu moc?"
"No tak, v poslední době jsi mě moc nenavštěvovala, tak se snaž aspoň teď!"
"I Múzy mají právo na odpočinek. Ale fajn, že jsi to ty, tak něco zkusím. Zatím se skloň nad sešitem a dělej, že píšeš, učitelka se na tebe dívá."
Rychle jsem mrkla ke katedře. "No jo, sakra." Sklonila jsem se nad sešitem a začala si čmárat.
"Dobře, mohla bys napsat aspoň úvod, něco o tom, jak hrdinku vytáhl její táta poprvé na lyžování, zápletku dořešíme potom. A hlavně ať je vidět, že usilovně píšeš a nemáš to hotový, aby tě učitelka nevyvolala."
"Dobře, diktuj mi úvod."
Opřela se o lavici a se samolibým úsměvem mi začala diktovat slova.
"TOHLE tam mám jako napsat?"
"Ano."
"Za prvé - takhle debilně za normálních okolností nepíšu. Za druhé - až si to učitelka přečte, tak nebude chtít věřit, že jsem to psala já."
"Máš smůlu. Buď napiš tohle, nebo nepiš nic."
"Nemůžeš se snažit trochu víc?"
"Taky by ses mohla snažit s něčím přijít sama, místo toho, aby sis do sešitu kreslila - tak moment, ty si do sešitu kreslíš masožravý kytky?"
"Normální kytičky jsou moc jednoduchý. Kruci, ona už vyvolává, a já mám dvě věty!"
"Kdybys neremcala, mohly být tři."
"No, to by byl fakt velkej rozdíl."
"Přestaň být sarkastická a poslouchej, jak to zpracovali ostatní. Třeba nás to inspiruje."
Rezignovaně jsem začala poslouchat, jak svoje výtvory čtou ostatní spolužáci.
"Fajn, tak tohle nás teda nejspíš neinspiruje, když většina má taky jenom ten úvod."
"Já jsem to tušila, Múzo, to jenom ty jsi moc velká optimistka."
"Díkybohu, zvoní!"
Nikdy jsem zvonek, ohlašující obědovou přestávku, neslyšela raději. "Ale uvědomuješ si, že to budeme muset stejně dopsat?" upozornila jsem ji. "Jinak dostaneme pětku."
"Ty dostaneš pětku, já jsem jen Múza."
"Jo, a jestli dostanu pětku, tak najdu způsob, jak ti ublížit. Velmi bolestivě ublížit."
"To chci teda vidět," ušklíbla se.
"No, tak to brzy uvidíš. A teď kušuj, chci se v klidu najíst."
O zhruba půl hodiny později, když jsem šla zpátky do školy se sluchátky v uších, na mě bafla. "Hej, mám to!"
"Vážně? Skvělé!"
"Ale nebude se ti to líbit."
Podívala jsem se na ni s výmluvným výrazem. "Beru cokoli, když nedostanu pětku. Povídej."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 19. září 2014 v 8:54 | Reagovat

Nechci být škodolibá, ale při čtení tohoto článku mě napadlo, jak se budeš cítit, až budeš psát slohovku u maturity. :-D Že by tam totiž bývala nějak extrémně dobrá témata se říct nedá. No, a jak to nakonec dopadlo v tomto případě? Byla Múza nápomocná a slohovka se dočkala dobrého ohodnocení?

2 Melanie Melanie | Web | 19. září 2014 v 15:05 | Reagovat

[1]: Až budu psát slohovku u maturity, tak se nejspíš budu cítit (a tvářit) zhruba jako Rimmer, když v prvním díle Červeného trpaslíka dělal důstojnické zkoušky :D
No, ta slohovka, u které bylo téma to lyžování, byla jenom cvičná - a druhou slohovku učitelka teprve musí ohodnotit, ale mám pocit, že to stejně nedopadne dobře. :-D (A nejvíc mě naštvalo, když jsem po cestě ze školy, když už ta slohovka byla odevzdaná, dostala úplně úžasný nápad na dané téma. Zabiju svoji Múzu, přísahám, že to udělám. :-D)

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 20. září 2014 v 19:28 | Reagovat

Hlavně maturita z češtiny je spíš vtip, takže si myslím, že i když nad tématy ke slohovce budeš nejspíš kroutit hlavou, celé té šaškárně se budeš spíš smát, takže toho bych se fakt nebála. :-D

A vůbec, slohovky rozhodně nedokazují, jak je na tom člověk se psaním. To, jakým způsobem se ve většině případů hodnotí, je fakt k pláči, takže až budeš něco takovýho psát a o něco ti opravdu půjde, hlavně dodrž formu a téma a jinak je jedno, jestli píšeš naprostý blbosti. :-D

4 anet467 anet467 | E-mail | Web | 1. října 2014 v 19:59 | Reagovat

Veľmi zaujímavý článok :)

http://readingbookswithlove467.blogspot.sk/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama