Úspěšně prokrastinujeme

22. února 2015 v 10:49 | Melanie |  Ostatní
(Nesnáším slovo prokrastinace. Je fakt hnusný. :D)

(ano, je tu další deníčkový článek!)

Víte, jak poznáte, že už prokrastinujete fakt pořádně? Když si místo toho, abyste šli a tu věc prostě udělali, i když se vám do toho nechce, čtete na internetu návody, jak skoncovat s prokrastinací. Přesně podle hesla "Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš dva dny volna." Je to hnus, je to otrava, jsem kvůli tomu akorát vystresovaná, protože na tu hromadu věcí musím pořád myslet, ale prostě dělám cokoli, jen abych se do dané činnosti nemusela pouštět.

Jako, občas mám takové "záchvěvy", že už na to skoro jdu. Ale vždycky - jen co uklidím kuchyň, jdu na to. Jen dopíšu článek a jdu na to. A potom si samozřejmě musím zkontrolovat facebook, i když nic novýho není, zkontrolovat e-maily, i když dobře vím, že mi nic důležitýho nepřišlo... a pak je najednou večer a já jsem dneska ještě necvičila, potom se musím navečeřet a jít do vany, a potom už je holt moc pozdě. A já si nadávám, proč jsem se do toho už dávno nepustila. Ale stejně se na to znova vybodnu. A pak si znovu nadávám. A pořád na to musím myslet. A sleduju, jak jsem den za dnem blíž a blíž k deadline a nadávám si, co jsem to za vola, že jsem na tom nezačala makat. A pak jdu na facebook. Zase.


Ne že bych si neuvědomovala, kde přesně je problém a proč se mi do toho tak nechce. Já vím naprosto přesně, kde je ten zakopaný pes. Jenže... prostě mi nejde začít. A žádné tipy, jak s prokrastinací skoncovat, mi nepomáhají. Dokonce jsem začala makat na úkolu do zeměpisu (mám udělat prezentaci o Finsku), na který mám moře času, jen abych se nemusela pouštět do toho, do čeho se mi tak nechce. A vzhledem k tomu, že už mě opravdu tlačí čas, je to nepříjemné. Nejradši bych se na to vykašlala, ale to teď už nejde. Nebo by to teda teoreticky šlo, ale musela bych spoustě lidí vysvětlovat spoustu věcí.


Aby celý tenhle článek nebyl jen o tom, jak úspěšně nedělám naprosto nic. Už od začátku roku 2015 v mém životě nastalo pár změn. Zatímco v minulém roce se posralo snad všechno, co mohlo, vypadá to, že tenhle rok konečně bude stát za to. Samozřejmě vím, že to nepřijde samo a že se budu muset snažit, ale - a teď to bude znít fakt jako klišé - zároveň se ve mně nějak probudila pevná vůle, odhodlání a rozhodnutí některé věci opravdu změnit. Bude to běh na dlouhou trať, ale něco už jsem stihla udělat a to je jen začátek. Jen mě štve, že na jednu věc, se kteoru bych chtěla rozhodně něco provést, nemám zatím vůbec žádný vliv, takže musím jen čekat, jak to dopadne. Ale zachovávám optimismus.

No... jak kdy.

(Možná, že bych místo toho, abych se snažila do článku nepřidávat gify s Angie Harmon, mohla zkusit pokořit svůj osobní rekord v tom, kolik jich do článku nacpu. Hele, já za to nemůžu, že má tak skvělý výrazy v obličeji!)

Protože mi na pár změnách fakt moc záleží, strašně mě štve, když to moje okolí nepochopí a nepodpoří mě. S rodiči až takový problém není (tedy až na to, že mi pořád ještě nechtějí povolit tetování ani želvu - s tetováním takový problém není, prostě si počkám do osmnácti, ale želva je problém, vzhledem k tomu, že by mi některé výdaje museli zaplatit oni, protože nemám moc peněz. A dokud mi to nepovolí, tak želva prostě nebude), ale někteří další lidé prostě občas odmítají pochopit, že tohle je to, co chci. A pak se dočkám nechápavých pohledů, pozvednutých obočí a vět jako: "A k čemu ti to bude?" "A nemůžeš se věnovat něčemu užitečnějšímu?"


Naštěstí jsem se už naučila na podobné věci kašlat. A když mi něco podobného řekne někdo, koho moc nemusím, naopak mě to ještě nakopne. Jsem schopná si říct: "Haha, já ti ještě ukážu, teď budeš zírat!" A pak to zvládnu. (Teda, já bych to zvládla i tak.)

Takže pokud se mi povede vypořádat se s tou hnusnou prokrastinací, vypadá to, že tenhle rok by mohl být celkem úspěšný. Rozhodně to zatím vypadá, že bude mnohem lepší, než ten předchozí. (Mimochodem, nemáte nějaké vlastní tipy, jak se zbavit prokrastinace? A hlavně neříkejte "prostě to udělej". Protože já jsem se do toho už jednou málem pustila. Skoro. Vytáhla jsem si papíry z tašky a šla jsem na to. Pak jsem ty papíry zase odložila s tím, že si musím zkontrolovat e-maily. Ale aspoň už nejsou v tašce. I to je pokrok.)

Na závěr bych se chtěla zeptat na jednu věc - kdybych spáchala něco jako komix v The Sims 3, byl by o to zájem? Předem upozorňuji, že hraju na notebooku, a protože není nijak supervýkonný, nemám žádné downloady, takže bych hrála jenom s tím, co mi hra nabídne. Zápletku už mám vymyšlenou, ale bacha, nejspíš by to byla pořádná telenovela. :D Ani nevím, jak dlouhé by to bylo. Chtěl by někdo? :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | E-mail | Web | 23. února 2015 v 9:00 | Reagovat

Prokrastinace je zákeřná mrcha, která postihuje spoustu lidí bez ohledu na rozdíly ve věku, pohlaví i schopnostech. Mně osobně pomáhá si každý den sepsat, co chci/musím udělat - když to před sebou vidím černé na bílém a můžu odškrtávat jednotlivé položky, snažím se, abych se neflákala. Ne každému ale podobný postup pomáhá. Komiks je zajímavý nápad, osobně na ně moc nejsem, preferuji jiný typ článků, ale pokud ho chceš realizovat, určitě do toho běž. :)

2 Lulu Lulu | Web | 23. února 2015 v 19:39 | Reagovat

Ach, „najlepšia kamarátka“ prokrastinácia. :D Mám to úplne rovnako ako ty, aj teraz by som sa mala učiť biolu a deják, ale ja miesto toho prechádzam blogy uložené v obľúbených položkách  a stále si navrávam, že mám ešte čas a že sa to môžem naučiť neskôr. Zatiaľ proti tomu bojujem tak, že si urobím zoznam vecí, ktoré proste v daný deň musím urobiť (istý čas som sa riadila podľa presne stanoveného plánu, ale dlho mi to nevydržalo), no väčšinou sa len prinútim vypnúť počítač - to je u mňa asi najúčinnejšie, lebo keď je už raz vypnutý, nezvyknem ho znova zapínať. Na druhú stranu, potom zas zapnem tablet a sme zas tam, kde sme boli. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama