Přestaňte se vymlouvat

7. března 2015 v 13:02 | Melanie |  Kryjte se, přemýšlím
V životě bych neřekla, že napíšu podobný článek, už proto, že dřív jsem byla přesně jako lidé, kvůli kterým tohle teď píšu. Prostě jsem byla strašně líná (není zrovna příjemný to přiznat, ale ano, byla jsem a hodně) a místo toho, abych něco obětovala pro svoje cíle, jsem si radši našla nějaké pěkné ospravedlnění pro to, že ve skutečnosti nedělám nic. Přesně v duchu hesla "není důležité něco udělat, ale najít výmluvu, proč to nešlo".

Nevím, kdy přesně mě tohle období přešlo. Rozhodně to nebylo tak, že bych si najednou řekla: "No nejsem já blbá, když tady sedím a nic nedělám, když jsem si dávno mohla splnit to, co chci?" Ne, tak to nejde a nedělám si iluze, že se všem po přečtení tohoto článku rozsvítí v hlavě pomyslná žárovka, všichni vyskočí a půjdou si za svými cíli, i když je to třeba těžké. Ale jestli se díky tomuhle někdo, kdo je na tom podobně, jako dřív já, aspoň zamyslí, tak to bude dobře.

Jak jsem psala v úvodu, když jsem byla mladší, měla jsem nějaké ty sny, kterých jsem chtěla dosáhnout. Nebylo to nic nereálného, možná bych si je i splnila, byl v tom ale háček - nechtělo se mi pro to něco většího udělat. Jakmile jsem zjistila, že bych musela tomu, co chci, taky něco obětovat, radši jsem se na to vykašlala, protože se mi prostě nechtělo. Našla jsem si nějakou výmluvu, proč jsem nemohla a byla jsem spokojená. Ono je strašně pohodlné ležet na gauči a nic nedělat, ale zvednout zadek a jít si za tím, co chceme, i když je to nepůjde tak snadno, už tak příjemné není.

Naštěstí je tohle období už za mnou a já najednou zjišťuju, jak moc mě takoví lidé iritují, možná právě proto, že jsem taková dřív byla. Potkávám spoustu lidí, kteří něco chtějí, ale nic pro to nedělají. A když se zeptám, proč, mají pohotově připravenou nějakou výmluvu. Občas tyhle vytáčky znějí sice docela logicky, ale když se nad tím chvíli zamyslíte, zjistíte, že je to vlastně blbost, a že ono by to šlo.

Samozřejmě, někdy to opravdu nejde, ale s takovou situací se moc nesetkávám. Spíš se všichni jen pořád dokola vymlouvají, protože když neexistuje nějaká snadná cesta, proč se vydávat po té složitější? Vždyť je to tak příšerně těžké, a bude to trvat tak strašně dlouho... takže si radši zase lehneme, ne?

Pak jsou tu lidé, kteří mi řeknou, že se bojí, že na to nemají. Nebo že by jim to hodně dlouho trvalo. Nebo lidé, které ten cíl tak nějak... děsí. Vidí, jak strašně složitá je ta cesta a bojí se, že to nezvládnou.

Řeknu vám to takhle. V současnosti mám dva takové "hlavní" cíle (samozřejmě mám i spoustu dalších, jako třeba jet na koncert Florence + The Machine, pořídit si želvu apod., ale ty pro mě nejsou až tak moc důležité, jako tamty dva). Oba dva jsou běh na dlouhou trať. Oba dva jsou strašně těžké, nemám tušení, jestli je vůbec dotáhnu do konce, ale nevzdávám to, protože je chci dotáhnout do konce. A vím, že výmluvy a sezení na gauči mi nepomůžou. Chce to zatnout zuby a makat, překonat se a bojovat, i když se mi nechce (a že se mi občas nechce fakt pořádně). U jednoho z těch cílů si občas fakt říkám, že na to nemám, že tohle rozhodně nedokážu. A ten druhý mě taky děsí, když vidím, co všechno budu muset zvládnout. Ale snažím se dál. (Teď jsem popravdě řečeno ráda, že jsem tak strašně tvrdohlavá a jak jednou něco vážně chci, tak si za tím stojím a nikdo se mnou nehne.)

Nedávno jsem se přistihla, že si hledám výmluvu, abych nemusela cvičit, protože se mi prostě nechtělo. Potom jsem si uvědomila, že moje "dneska nestíhám" je vlastně jen převlečené "nechce se mi", zvlášť když jsem předtím hodinu jen tak bloumala na internetu. Okamžitě jsem se zastyděla a šla jsem cvičit.

Myslím, že už jsem řekla všechno, co jsem chtěla, takže jen shrnutí na závěr - nehledejte si pro sebe výmluvy. Když to nejde jednoduše, zkuste si najít jinou cestu. Bude to těžší. Možná dokonce o hodně těžší. Nejspíš budete mít chuť to vzdát a najít si pro sebe další výmluvu, vrátit se zpátky na gauč a utěšovat se tím, že na to prostě nemáte. A to je situace, kde musíte říct stop, zatnout zuby a jít dál. A pokud vám za tohle váš cíl nestojí, mám pro vás otázku. Jste si jistí, že tohle vážně tak moc chcete?


Mohlo by se vám líbit:

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 7. března 2015 v 14:49 | Reagovat

Jo jo, když si to člověk uvědomí, že takové výmluvy jsou trapné, tak jde a udělá to. :-) Já se bohužel vymlouvám velmi často, jsem dost líná... třeba když mám jít něco uklidit, apod. :-D

2 Elizabeth Elizabeth | Web | 7. března 2015 v 18:44 | Reagovat

Čo sa týka mojich cieľov som schopná za nimi ísť a makať pre to. Som však dosť lenivá čo sa tých obyčajných vecí týka - upratovanie a podobne. :D  Ale inak dobrý článok a tiež súhlasím.

3 stuprum stuprum | Web | 15. března 2015 v 18:32 | Reagovat

Výmluvami nic nezmůžeš. :)

4 sarushef sarushef | Web | 21. března 2015 v 10:14 | Reagovat

ano, ano, souhlas

5 Kelíns Kelíns | Web | 22. března 2015 v 7:25 | Reagovat

Já jsem si dřív hledala taky strašně moc výmluv. To bylo pořád: Udělám to zítra, přece se do toho nebudu nutit. Nebo dneska nemám vůbec čas.
Teď už se snažím si pořád jen něco nenamlouvat a fakt to jít dělat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama