Pět dní v Německu

13. prosince 2015 v 11:51 | Melanie |  Ostatní
To zní skoro jako název nějakého filmu, co? Ne, kdepak, tohle není recenze, ale další deníčkový článek. Pět dní v Německu jsem totiž strávila já, a to od pondělí do pátku minulého týdne.
Fotek moc nemám, protože jediné, s čím jsem totiž mohla fotit, byl můj prehistorický mobil, který má foťák už ani ne level kalkulačka, ale level kuličkové počítadlo. Takže většina fotek je rozmazaná nebo má nějaký jiný kaz. Dám sem jen ty nejpovedenější.

První den jsme byli v Drážďanech, kde jsme se mohli jít podívat na vánoční trhy. Samozřejmě že jsem si tam zašla. Pokud na můj blog chodíte pravidelně, tak si asi pamatujete, jak jsem v minulém článku o učení jazyků (klik) psala, že se hlavně nemáte bát mluvit. Řekla jsem si, že se pokusím řídit se vlastní radou, i když upřímně řečeno, zas tak slavné to s mou němčinou není. Ale jsem na sebe hrdá, protože se mi nakonec podařilo si koupit vafle s karamelem. I když bych možná zas tak hrdá být neměla, protože jsem si dodávala odvahu jen k tomu, abych vůbec něco plácla a můj následující rozhovor s prodavačkou vypadal asi takhle:

- "Mumly mumly Waffel mumly Karamell." (a to jsem původně chtěla říct Schokolade, ale nějak jsem zazmatkovala)
- "Waffel mit Karamell?"
- *přikývnutí*
- "Drei Euro. Bitte schön."
- *zamumlání něčeho, co při troše dobré vůle zní jako danke*

Kromě toho se mi ještě podařilo koupit si jablko v něčem, o čem nevím jistě, jestli to byl nebo nebyl karamel. Doteď jsem nepřišla na to, jak se to vlastně jí, protože se to nedalo kousat ani lízat ani nic. :D




Jop, takhle to vypadalo.
Dalším programem si už moc jistá nejsem, ale mám pocit, že potom se jelo do Míšně do exkurze v porcelánce. Docela se mi tam líbilo, ukazovali nám, jak se ten porcelán ručně dělá (a taky je příšerně drahý), bylo to hodně zajímavé, ale moc si z toho nepamatuju. :D


Ten den už jsme toho moc nestihli, jen jsme přejeli do hotelu (bylo tam asi tak tisíc schodů, které jsme museli vyšlapávat s kufrem a všichni z toho byli pěkně naštvaní, nemluvě o tom, že nás druhý den pěkně bolely ruce), kde jsme se navečeřeli a šli jsme spát.

Druhý den jsme si dali Moritzburg, což je zámek, na kterém byla točená pohádka Tři oříšky pro Popelku. Odsud mám také asi nejvíc fotek.



Na jednom schodišti (tom, po kterém ve filmu utíkala Popelka) je doteď vystaven její střevíček, který tam ztratila. Některé holky se fotily s nohou v tom střevíčku - mně se nechtělo zouvat si botu a navíc tam prý byla voda, tak ho tu máte bez mojí maličkosti. :D


Vevnitř jsme měli individuální prohlídku. Interiéru jsme ale moc neviděli, skoro všechno tam bylo čistě o filmu Tři oříšky pro Popelku. (Různé rekvizity z filmu, zajímavosti apod.)


Šaty, které na sobě měla Popelka na plese

Odpoledne se nekonalo nic zajímavého. Protože byl tenhle výlet do Německa spojený s jazykovým kurzem, tak jsme několik hodin tvrdli v Berlíně ve škole. Aspoň že lektorka byla v pohodě. Potom jsme přejeli do hotelu (tentokrát už do jiného, dali jsme si večeři a šli jsme na pokoje).

Už jsem si taky začala fotit jídlo... a to ani nemám účet na Instagramu.

Třetí den nás čekal zámek Sanssouci v Postupimi, ze kterého jsem si nedopatřením vymazala všechny fotky, které se mi povedly. :D Tentokrát už jsme měli průvodkyni, která na nás ze začátku mluvila v němčině, ale poté, co jsme to fakt nedávali, přešla do angličtiny, ve které jsem rozuměla v pohodě.
Prohlídka byla docela zajímavá, ale bohužel, já ty výklady strašně rychle pouštím z hlavy, takže vám asi nic zajímavého nenapíšu. :D
No a odpoledne byla znovu výuka, tentokrát s jinou učitelkou, která byla ale taky docela fajn, jenže já nesnáším podobné situace, vždycky se bojím, že něco řeknu blbě nebo tak něco a snažím se vyhýbat mluvení, takže jsem se moc nezapojovala. :D (Ironie, co? Furt říkám, že se člověk nesmí bát mluvit a pak to porušuju.)
Zazněla tam taky dost vtipná hláška, když se nám ta učitelka (byla docela hezká) představovala, řekla, že se jmenuje nějak podobně jako Julie (fakt si nepamatuju, jak přesně) a jeden kluk prohlásil: "No tak já budu Romeo."
Pak jsme opět šli jenom do hotelu, protože ta výuka byla několik hodin.

No a ve čtvrtek se konala prohlídka Berlína. Byli jsme se podívat do budovy říšského sněmu a na kupoli. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou (kontrovali nám doklady a museli jsme projít detektorem kovů) a poté jsme výtahem jeli nahoru (vzhledem k tomu, že mám hrozný strach z výtahů, jsem se toho dost bála, ale nakonec jsme vyjeli nahoru tak rychle, že jsem nestihla začít panikařit).

Foceno ještě skoro za tmy a já nemám na mobilu noční režim, proto je to tak nekvalitní.

Po přepravě nahoru jsme si šli vyzvednout audioprůvodce (tedy někteří... já ne, protože se znám a věděla jsem, že bych to stejně nevnímala, navíc to nebylo v češtině) a vyšli jsme si kupoli až úplně nahoru. Byl odtamtud krásný výhled, jenže ten můj foťák to prostě nějak nevyfotil dobře, takže žádné pěkné fotky nemám.

Jo, tady máte tu kupoli.

Potom jsme se ještě prošli po střeše a sjeli zase dolů.

Byli jsme také na dalších místech v Berlíně, např. u Braniborské brány nebo u židovského památníku.


Byli jsme taky v Sea Life, kde se mi taky líbilo, ale že by to byl nějaký zázrak, to se říct nedá, prostě... ryby. (A navíc byly tak strašně rychlé, že z většiny fotek mám rozmazanou šmouhu.) A želvy . U želv jsem zůstala nejdéle, i když žádnou suchozemskou tam myslím neměli, jen vodní.




Někdy mezi tím jsme ještě měli rozchod, takže jsem zašla do Primarku. Zas tak moc jsem toho nekoupila, ale přesto mám úlovky, se kterými se musím pochlubit. Předně jsou to tyhle potterovské ponožky se vzory kolejí (pochopitelně všech čtyř, to jenom já si je prostě nemůžu vyfotit všechny, protože mi nedojde, že o tom třeba budu psát článek, že ano):


Těch věcí s tématikou Harryho Pottera tam bylo mnohem víc, jenže všechno bylo jen se vzorem Nebelvíru. To je ta diskriminace nás, hrdých havraspárských. Sice tam bylo jedno tričko, které jsem si ještě chtěla koupit (s nápisem Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti - samozřejmě byl v angličtině, ne v češtině), ale pak jsem se šla podívat dál a zapomněla jsem na něj. (Štve mě to ještě teď.)

No a potom boty. Jak vidím boty na podpatku, tak prostě na chvíli vypínám mozek a vidím: Jé... podpatky... *slint* Nemluvě o tom, že už jsem fakt zoufale potřebovala nějaké společenské boty, takže se mi tyhle docela šiknou. (Pochopitelně je nebudu tahat denně.) Byly tam jedny ještě hezčí, ale neměli moji velikost.

Jo, teď už si fakt připadám jako na Instagramu.

No a poslední den, tedy v pátek, už se jen jelo domů. Přijela jsem až někdy večer, sice unavená a otupělá (několikahodinová cesta autobusem holt udělá svoje), ale klidně bych jela znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 26. prosince 2015 v 20:38 | Reagovat

Jé, ten střevíček je super, ani nevím, že něco takového existuje! :D

A to jablko v "něčem" jsem si koupila jednou ve Vídni taky a připadalo mi to jako normální jablko... :D

Mimochodem já dříve taky brojila proti instagramu, ale nakonec jsem si ho založila... :D

2 Allex Allex | E-mail | Web | 29. prosince 2015 v 17:40 | Reagovat

To jsem nevěděla, že tam mají střevíček! Asi se tam budu muset podívat.. :-D
Ale užila sis to, ne? :))

3 Melanie Melanie | Web | 29. prosince 2015 v 18:44 | Reagovat

[1]: Já proti Instagramu nebrojím, spíš nemám kvalitní foťák, takže by mi byl na nic. :D

[2]: Jo, užila jsem si to, jenom ta cesta zpátky byla příšerná (byla jsem unavená a docela jsem se těšila domů). :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama