Z deníčku Mary Sue trpitelky - bohyně

31. března 2016 v 22:08 | Melanie |  Krátké povídky
Protože moje parodická povídka Z deníčku Mary Sue měla celkem úspěch, přidávám další část.
Jestli je nějaký druh Mary Sue, který mi fakt pije krev, je to Mary Sue trpitelka (taková ta holka, co má strašnou spoustu problémů a pořád je v depresích - ve skutečnosti však působí jako protivná kráva, kterou byste nejradši poslali do háje zelenýho). Nedávno jsem četla jednu povídku (přidala bych odkaz, ale nemám svolení a navíc myslím, že vám to za to duševní trauma nestojí), ve které byla. Ona. Mary Sue trpitelka. A navíc ještě zkřízená s dokonalou. Bleh. Takže jsem vytvořila parodii, což vlastně není moje vina, neb se jednalo o přirozenou reakci organismu. Užijte si to.

Rukou jsem přejela po zamrzlém okně a z oka mi přitom skanula jedna slza. (Vždycky jen jedna, víc by nebylo cool.) Přemýšlím o tolika věcech...
Proč zrovna já? To jen já mám takový těžký život. Nikdo jiný na světě problémy nemá. A pokud ano, tak určitě nejsou tak závažné, jako mám já. Není to spravedlivé, život je tak strašně nefér. Ale já musím být silná.
Vstala jsem a přešla k zrcadlu. Proč zrovna já musím být tak dokonalá? Ta krása je prokletí. Mám malý obličej, bledou pleť a zelené oči. Dlouhé, tmavé vlasy až do pasu. Úžasnou štíhlou postavu s vosím pasem. Oblékám se velmi vkusně, třeba teď jsem na sobě měla otrhané džíny, trochu špinavé tenisky a stylové tričko s logem Nike. I toto dokonale sladěné oblečení ale moje krása zastiňuje.
A přesně proto jsem nikdy neměla jedinou kamarádku. Tedy ano, byly tu některé, jenže ty byly pod moji úroveň, tak jsem je rychle odkázala do patřičných mezí. Ony se nemají co bavit s takovou královnou, jako jsem já!
Ostatní si o mně ale bůhvíproč začali šeptat, že jsem nafoukaná. Dost mne to ranilo, probrečela jsem potom celý den. Měla jsem z toho tak neskutečnou depresi! Ale už jsem se s tím naučila vyrovnat. Prostě jsem obětí své bezchybnosti. Ostatní holky mi závidí a proto o mně šíří tak hnusné věci.
V rodinném životě se mi také nedaří. Moje matka je zmije, tak strašně ji nenávidím! Pořád mě nutí provdat se za někoho, koho nemiluju! Copak to jde?
Jsme totiž ze strašně vznešeného a strarobylého rodu, což musí být všude vidět. Takže moje jméno zní - Angelica Bianca Paolina Vanessa Leontine Delafontaine-Dubois. Moje matka mne také stále nutí nosit nějaké šaty a sukně, což já přímo nenávidím! Jsem totiž odmala tak trochu jako kluk a mám i klučičí společnost radši. Matka z toho vyvádí, no jen si to představte - Delafontaine-Dubois, a dělá pořád nějaké skopičiny! Začala mne velmi bolestivě trestat. Kolikrát mám na zádech modřiny a jizvy, které poté skrývám pod oblečením. Samozřejmě bych mohla někomu něco říct, ale já s tím nechci nikoho obtěžovat. Koneckonců, radši se jen lituji.
No a samozřejmě, že musím mít vhodného ženicha, takže už jsem s někým zasnoubená. Jenže já miluji jen jednoho kluka. Daniela. Už jen to jméno způsobuje, že mi srdce buší rychleji, že se svět najednou nezdá tak černý... Ale s Danielem být nemohu, brání nám v tom společenské konvence. I přes ně si však najdeme cestičku a jednou týdně se scházíme. Tedy, scházeli jsme se. Pak jsem se však nějak spustila se svým spolužákem, který mi v tu chvíli přišel hrozně sexy, takže jsem mu nemohla odolat. Dan na to přišel a rozešel se se mnou.
Při vzpomínce na tuto událost mi po tváři skanula další slza. I můj spolužák mi následně řekl, že jsem sobecká a našel si jinou. Adélu. Bože, jak já ji nenávidím! A jeho vlastně taky. Já přece nejsem žádný sobec! Sice miluji Daniela, ale když chci někoho jiného, tak to prostě ostatní musí pochopit a podřídit se! Dospěle jsem si dupla svojí ladnou nožkou.
Na Adélu jsem si počkala a pěkně jsem se jí pomstila. I Martinovi - to je ten můj spolužák. Neměli právo být šťastní, když já tak neskutečně trpím. Zato já mám plné právo zničit všem okolo život svou bezohledností, protože jsem tak strašně nešťastná! Jen ještě musím přesvědčit Daniela, aby se ke mně vrátil. Já totiž chci Daniela! A chci a chci a chci! Znovu jsem si velmi dospělým způsobem dupla.
A jediná cesta, jak ho přesvědčit, aby se o mě začal znovu starat, je fingovaná sebevražda! Napsala jsem mu přes facebook dlouhý dopis - celé tři řádky - o tom, jak mě nic nebaví a chci to skončit. Pak jsem spolykala prášky na spaní a čekala jsem.
A čekala.
A pak se mi chtělo spát.

***

A tak Mary Sue zemřela tak, jak žila - jako idiot. Jen chvíli poté, co naposledy vydechla, se v jejím pokoji zjevil Daniel, zkontroloval, jestli je opravdu mrtvá, přivedl Martina, Adélu a Mařenčinu rodinu a vypukla nejlepší párty, jakou kdy město pamatovalo. Daniel následně obdržel speciální vyznamenání za zničení největšího zla na planetě Zemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 31. března 2016 v 22:43 | Reagovat

Tohle je perfektní :D Hlavně ten konec, ten mě rozesmál nahlas :D S Mary-Sue jsem se na začátku, někdy ve čtrnácti, taky hodně potýkala, ale až takhle extrémní jsem to nikdy nenechala :D

2 Melanie Melanie | Web | 1. dubna 2016 v 17:15 | Reagovat

[1]: No vida, a to jsem při sepisování dost nadávala, jak špatně mi to šlo. Čtenáři dovedou příjemně překvapit. :-)
Prosím tě, kdo si nikdy nenapsal žádnou Mary Sue? I když já jsem to taky neměla až takhle do extrému - nebo teda aspoň doufám. :-D

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 3. dubna 2016 v 13:26 | Reagovat

Je celkem vtipný si z té takzvané trpitelky dělat srandu, jenže pak přijde ta smutnější část.
Dokud to jsou jen debilně vymyšlené literární postavy, pak se to ještě dá, protože na jejich účet aspoň můžeš vtipkovat, ale bohužel, zrovna takové, co mají hromadu problémů, které nikdo jiný určitě nemá - protože ony si nepřiznají, že všichni mají své problémy - opravdu existují. Znám hned tři a být s nimi delší dobu je fakt za trest. (ne najednou, to by asi nedala! :D)

4 Lyra Lyra | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 14:12 | Reagovat

Kéž by takhle skončila každá Mary Sue, to by se hned v literárním světě snáz dýchalo. Dobrá práce, pobavila jsem se. :D

5 Nelogična Nelogična | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 21:58 | Reagovat

Chudák dívka! Takových problémů a rodiče jí ještě chtěli vnutit ženicha!
Teď vážně - věta "A tak Mary Sue zemřela tak, jak žila - jako idiot." je top. Celý je to top. Ztrácím schopnosti vyjadřování.

6 sarushef sarushef | Web | 12. dubna 2016 v 17:32 | Reagovat

Tak tohle hodne dobry, zvlast konec :D

7 Ilía Ilía | E-mail | Web | 3. května 2016 v 13:40 | Reagovat

A potom přišla Ilía a pro jistotu ji probodla kůlem a zazdila v její lożnici, aby se ani její duch nikdy nedostal ven.
Velmi vydařené. Tyto hrdinky nesnáším, o to je to bolestivější zjištění, že je někdy sama dokážu vytvořit. :D osobně nebudu mít problém s tím, když někdy snad napíšeš další díl. :)

8 Stories lover Stories lover | 18. září 2016 v 11:23 | Reagovat

Přirozená reakce organismu xD
Výtlem!!! Až mi úkápla slza. Jen jedna, protože víc slz není cool... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama